Tajný výlet do Itálie

června 07, 2018

Už se vám někdy stalo, že jste měli sbaleno, opouštěli jste domov, ale nevěděli jste, kam vlastně jedete? Mně taky ne Ale Pepa už to štěstí měl! I když štěstí, jak se to vezme… K Vánocům ode mě dostal pouze papírek s daty 23. - 27. květen a i přestože zoufale hledal pod stromkem další indicie, musel si pár měsíců počkat. Byla jsem neoblomná! Na otázky kamarádů a rodiny jsme oba shodně odpovídali, že je to překvapení – Pepa netušil a já razila svoji bezpečnostní teorii - čím míň lidí zainteresovaných, tím líp. Znáte to, někde je prostě pusa rychlejší než mozek a člověk se podřekne ani neví jak :)

Když ale 22. května bezradně čučel do skříně s batůžkem v ruce s tím, že neví, co si má zabalit, bylo mi ho trochu líto :) Řekla jsem mu tedy, ať počítá se zhruba stejným počasím jako u nás. Tím však byly veškeré nápovědy vyčerpány. A kdy byla odhalena cílová destinace? Na letišti… při pohledu na boardingpass… po 5 měsících čekání… se Pepi dozvěděl, že za chvilku nastupujeme do letadla směr NEAPOL! Během čekání jsem mu pak prezentovala plán výletu na následující 4 dny, který v kostce vypadal asi takto:


DEN 1
1. přílet do Neapole

2. přesun do Salerna (busem)

3. přesun do Amalfi (lodí)

4. přesun do Ravella (pěšky)
DEN 2
5. přesun do Positana (busem + pěšky)

6. přesun do Sorrenta (busem)
DEN 3
7. přesun do Pompei (vlakem)

8. návrat do Neapole (vlakem)
DEN 4 
9. Neapol

+ DEN 5 brzy ráno odlet

Ze zvědavosti jsem se své drahé polovičky ptala, jaká místa tipoval. Jeho vysněný tip byl finále Ligy mistrů v Kyjevě. Jo tos uhodl chlapečku! (to by Terka musela vědět, že se nějaké finále hraje :) ) Reálný tip pak představovala Budapešť. O ní už jsme se několikrát bavili a máme ji na bucket listu, a opravdu jsem o ní i uvažovala. Každopádně na Budapešť jednou dojde také, ale teď je na řadě náš aktuální cíl:

Neapol je hlavním městem regionu Kampánie, která se nachází v jižní Itálii, a není nijak zvlášť těžké se sem dostat. Létá sem rovnou z Prahy např. EasyJet, donedávna zajišťoval toto spojení i Wizzair, ale ten bohužel většinu letů z Prahy zrušil. Nicméně ke Kampánii patří i známé ostrovy Ischia a Capri, které jsou turisty velice oblíbené. Mimo to se tato oblast dělí ještě na několik provincií, z nichž máme na itineráři dvě z nich - Salerno a samotnou Neapol. Původně jsem měla v plánu přejet z Neapole na ostrov Capri, ale shodou náhod jsem narazila na fotky Amalfinského pobřeží a... bylo rozhodnuto. Všechny plány letěly do koše a začala jsem vymýšlet znovu, protože tohle prostě musíme vidět! Pobřeží Amalfi je soustředěno samozřejmě okolo města, které mu dalo název - Amalfi, ale zahrnuje i mnoho dalších klenotů, však je také zapsané na seznamu památek UNESCO, takže něco zajímavého na něm být musí. Amalfinské pobřeží by se dalo ohraničit z jedné strany Salernem a z druhé Sorrentem. Je dostupné v podstatě opravdu jen z těchto dvou směrů a i cesta sem je sama o sobě velkým zážitkem. Silnice jsou tady velice uzoučké a nalepené na strmé skály, a slovo rovina tady snad ani neexistuje. Jezdit sem vlastním autem mi nepřijde úplně ideální, protože nejen že se díky tomuto terénu dostanete nejspíš na pokraj nervového zhroucení, ale ještě ani nebudete mít kde zaparkovat. Takže jak jsme to tedy provedli my?

Salerno

Ihned po příletu do Neapole vybíháme z letištní haly hledat autobus číslo 119 společnosti BUSITALIA. Nervózní, jak sáňky v létě, jestli to vůbec stihneme, protože má odjíždět v 11:35 a další až za několik hodin. Přece jen jsme úspěšní a u řidiče si za 5,50 € kupujeme jízdenku do Salerna. O několik desítek minut později máme za sebou lekci číslo 1 - italský autobus NIKDY nevyjede včas. V případě, že bychom bus nestihli, tady byl plán B - jet aerobusem (Alibus) do centra Neapole a tam přestoupit na vlak směr Salerno. Každopádně autobus č. 119 je mnohem pohodlnější a rychlejší varianta, protože za hodinku už vystupujeme v cílové stanici. Ale aby toho štěstí náhodou nebylo moc, začíná pršet. A prší fakt hodně...


Čas zabíjíme samozřejmě jídlem a couráním po obchodech. Když déšť trochu ustane přesouváme se do přístavu Concordia, abychom vykoumali náš další přesun. Salerno mám přístavy dva, ale z Concordia odplouvají lodě společnosti TRAVELMAR, které objíždějí celé Amalfinské pobřeží. Tento přístav se nachází hned u zastávky autobusu, kam jsme přijeli z Neapole, takže žádné velké hledání a zmatky se naštěstí nekonají. Jízdenky na loď do libovolného města můžete pořídit přímo na molu nebo online. Na jejich webu naleznete i jízdní řády jednotlivých spojů. My volíme Amalfi a přijde nás to na 8 €/os. Ze Salerna se lze samozřejmě dostat i autobusem, ale cesta bude zdlouhavá a určitě ne tak zajímavá jako lodí, ze které můžete spatřit Amalfinské pobřeží z toho nejkrásnějšího úhlu pohledu. Budete mít k dispozici ty nej výhledy na městečka pod strmými skalami, na jejichž svazích jsou rozprostřené ovocné plantáže a sem tam roztroušené domky. Posuďte sami - na úvodní fotce je Atrani a dále takto:

Amalfi
Atrani i Amalfi

Amalfi

Za 40 minut už přistáváme ve zdejším centru dění - Amalfi. V dávných dobách prý město mělo více než 70 tisíc obyvatel, dnes je tady možná tak 70 tisíc turistů :), proto doporučuji jet mimo hlavní letní sezónu. Není to město, kde byste potkávali jednu památku za druhou, ale místní atmosféra vás prostě dostane. Největší dav lidí se táhne právě od přístavu, kde staví i autobusy, takže prvních pár metrů je značně hektických. Zvlášť když skrz ten dav chce projet skútr nebo dokonce i auto. Pěší zóny se tu zkrátka moc neřeší :)


Za pár metrů už si ale můžete vydechnout a v klidu zapadnout do změti uzoučkých uliček. Jsou provázané schodišti či různými podchody a dohromady tvoří jeden velký labyrint, takže pokud chcete, turistickým davům se rychle ztratíte. Nebo můžete nakukovat do místních galerií, kafíčkovat v jedné z mnoha kaváren či obdivovat gigantické citróny. Na citróny i pomeranče v Kampánii narazíte na každém rohu i běžně na ulici. Italové z nich dělají likér limoncello nebo čerstvou granitu = ledová tříšť s ovocnou šťávou. Citróny jsou tu také častou předlohou suvenýrů v podobě jakýchkoliv potisků, citrónových mýdel nebo citrónových bonbonů. Abych se vrátila k těm památkám, je tady v podstatě jen jedna - katedrála sv. Ondřeje, která se nachází na náměstí Piazza Duomo a vede k ní dlouhé schodiště. Na tomto je také spoustu zmrzlináren - doslova a do písmene jedna vedle druhé. A bohužel je tady také největší koncentrace lidí, na to konto se rozhodneme posunout do vedlejšího městečka Atrani.



Atrani

Do Atrani je to opravdu kousek, po silnici jste tam za pár minut a čeká vás tady mnohem větší klídek. Je to takové typické staré italské město a oproti Amalfi je maličké - vše se soustředí kolem náměstí Piazzetta Umberto I., kde naleznete pár kavárniček a restaurací. Odtud také můžete projít přímo na pláž, nad kterou vede silnice, a která je díky tomu charakteristická svými vysokými kamennými oblouky. Ač jsme to odkládali, jak jen jsme mohli, vzhledem k pokročilé hodině se musíme posunout dál. Dobře víme, co nás čeká, ale je to nevyhnutelné. Potřebujeme se totiž dostat do Ravella, které je, když to zkrátím, přímo nad námi :) Z Atrani do něj vede stezka, při které se ale pěkně zapotíte. Psychicky a hlavně fyzicky se připravte na spouuuustu schodů, z nichž některé jsou dost vysoké. S ubývající energií nezbývá než proklínat toho, kdo tak pitomou cestu vymyslel. Copak jsem ale mohla tušit, že se Pepa o víkendu na fotbale zrakví a bude kulhat osmdesátiletý stařeček? Prej obrovské souboje...ve fotbale...no nic :) Ale i tohle utrpení jednou skončí a my se do Ravella přece jen dohrabeme.


Ravello

Tady vám musím dát tip na jedno fakt nádherné ubytování - Nonno Francesco B&B. Paní majitelka - neskutečně ochotná a nápomocná - nás přivítala welcome drinkem... možná s části proto, že jsme po tom výšlapu nevypadali úplně fresh :) Pokoje jsou super útulné a čisté, a snídaně vynikající s velkým výběrem. No prostě samé superlativy! Ono totiž ubytování v Ravellu není úplně levná záležitost, proto mě překvapilo, že jedno z těch nejlevnějších bude taková perla.


Ravello je historické městečko proslulé především svými epesními zahradami - Villa Cimbrone a Villa Rufolo, které vám připraví ty nejlepší panoramatické výhledy na celé pobřeží a Tyrhénské moře samotné. Údajné je město tak moc pěkné, že bylo a stále je cílem slavných osobnností jako např. Giovanni Boccaccia, Richarda Wagnera nebo Grety Garbo. My se ještě ten večer rozhodneme navštívit Villa Cimbrone, kterou máme kousek od ubytka. Sice stále ještě poprchává, takže si necháme zajít chuť na výhledy na azurové moře, ale i tak nás to neodradí. Budova vily je nyní luxusní hotel s restaurací, ale zahrady jsou přístupné i veřejnosti. Na pokladně platíme 7€ za osobu a vyfasujeme plánek s TOP místy. Vše je tu krásně upravené a posekané, zdobené sochami a různými altánky - hotová oáza klidu. Ten nejlepší výhled na moře a svahy plné vinic a sadů je z Terrace of Infinity (neboli Belvedere), kterou navíc zdobí busty v římském stylu. Právě tyto scenérie se pak často objevují na různých pohlednicích.


Ještě pár fotek z (i za deště) fotogenické Villy Cimbrone:


Z Villy Cimbrone odcházíme těsně před zavíračkou a jdeme se ještě chvilku motat v úzkých uličkách Ravella. Stejně jako na pobřeží je to tady plné schodů. Ale už máme natrénováno, takže nás nic nepřekvapí :)

Jako suvenýry jsou tady velice populární keramické předměty, především  keramické talíře různých velikostí a barev. Každý z nich je se svým motivem mozaiky, ovoce či podobizny takovým malým uměleckým dílem. Ale na převoz v batohu to tak úplně není :)

Trefit na náměstí Piazza Duomo není nijak složité. A ano, jmenuje se stejně jako to v Amalfi. A ano, i na něm stojí katedrála. Není tak velká ani tak zdobená jako její ségra o pár set metrů níže, ale tvarem jsou si hodně podobné. Dalším zjištěním je, že mnoho restaurací má u vchodu cedulku Micheline restaurant. Nejspíše budou staršího data, ale i tak to asi nebude žádný velký průser :) Při pohledu na aktuálního Michelinského průvodce byste tu měli nalézt 2 restaurace takto oceněné - jedna z nich je ta ve Villa Cimbrone a druhá je kousek od hlavního náměstí (Rossellinis Restaurant). Recenzi ale ani z jedné z nich neposkytneme :) Místo toho se odebíráme do našeho parádního pokojíčku nabrat síly po náročném dni. To jsme ještě netušili, že zkouška naší fyzičky nás teprve čeká... ale na to si ještě chvilku počkejte...



Pokračování italského city hoppingu v článku Boží stezka do Positana.


Žádné komentáře:

Používá technologii služby Blogger.