Jak jsme dojeli až do Colorada

prosince 27, 2017


Pokračování článku Z Nevady do Arizony.

Sobota 24.6.


Jelikož jsme přenocovali autě u Walmartu v arizonském městě Page, rychle se pakujeme, než nás vypakuje někdo jiný. Sice na parkovišti rozhodně nejsme jediní, ale stejnak spaní v autě úplně neposkytuje komfort ranního povalování a nekonečného odkládání budíku. Takže ano, má to i své výhody - nemusíte nic balit, skládat apod., jen se probudíte, postavíte sedačku do vodorovné pozice, za ní hodíte spacák a můžete startovat :)

Pro dnešek je v plánu návštěva Antelope Canyonu, ale je ještě dost brzy, takže se jedeme mrknout k jezeru Powell. Měla jsem takovou představu, že se podíváme k vodě, abychom zjistili, proč je to pro místní tak oblíbená oblast, půjčíme si kajaky a trošku se projedeme po zatopených kaňonech. Fotky na internetu mě fakt nalákaly, schválně vygooglete :)

Realita byla ovšem úplně jiná. Za prvé půjčovny kajaků jsou situovány přímo v Page a fungují tak, že vám dají kajaky, držák na auto a "uvidíme se zítra". Což by bylo fajn, kdybychom měli více času. Půjčení na pár hodin ale nemělo úplně smysl. Druhým problémem se stal přímo přístup k vodě. Powell Lake je označované jako rekreační oblast (Glen Canyon National Recreation Area) a přístup k němu mají jen rezidenti po zaplacení vstupného - 25 $/auto/týden. Nejblíže Page je Wahweap Marina, kde jsou k dispozici různé druhy ubytování, např. i hausbóty, a i tam se dá zařídit půjčení vybavení na vodní sporty. Příjezdová cesta s pokladnou nás ale odrazovala. Oželeli jsme tedy koukání na vodu (i kajaky) a navštívili alespoň elektrárnu Glen Canyon Dam. Nyní při zpětném zjišťování informací, je dost možné, že k jezeru platí jako vstupné i annual pass. Jistá si tím ale úplně nejsem, tak holt příště :)


Antelope Canyon

V překladu je to Antilopí kaňon, pár minutek od Page, a určitě stojí za návštěvu. Kde jinde totiž uvidíte pozadí pro Windows naživo?? Kaňon se dělí na Upper a Lower (horní a dolní). Horní je údajně přístupnější, více navštěvovaný a dovezou vás k němu jeepy. My jsme se rozhodli pro spodní část kaňonu, která není až tak profláklá, a kde se vchod nachází skoro u parkoviště (Kens Tour´s). Nevýhodou je, že ani v jedné části neplatí annual pass (tady opravdu neplatí :)) a vstupné je celkem vysoké. V roce 2017 jsme platili 25 $/osoba + 8 $ poplatek kmenu Navajo, který zaplatit musíte chtě nechtě - dohromady tedy 33 $. POZOR aktualizace: od roku 2018 je ale plánované další zdražování, takže si to raději dopředu zjistěte. Když už tady ale člověk je a chce si to užít, tak si tím nesmí nechat zkazit den, že jo...

Jsme rozděleni do zhruba 10 členných skupinek a každé z nich je přidělen průvodce. Neměla jsem vůbec představu, jak se k takové přírodní nádheře dostaneme, ani kde ten kaňon vlastně je. Všude okolo Page je totiž vyprahlý a kamenitý povrch. Průvodce nás vede k úzké puklině v zemi - jo ahaa - a tou po strmém schodišti sestupujeme několik metrů na dno kaňonu, kde dříve protékala řeka. Dnes je již koryto vyschlé, ale při vydatných deštích se může znovu zatopit. Najednou jsme obklopeni červeným pískovcem, který je tvarovaný do hladkých a oblých stěn tvořících jakési vrstvy. Koryto je velice úzké, takže nic pro klaustrofobiky :) Puklinou shora dopadá světlo a stěny se tak zalívají mnoha odstíny od zlaté, oranžové až po červenou. Teď už se nedivím, že je to jedno z nejfotografovanějších míst v USA.

Lze absolvovat i speciální prodlouženou fotografickou prohlídku, za kterou je samozřejmě příplatek. Náš průvodce byl ale skvělý, ochotně nám vysvětloval, jak pískovcové útvary vyfotit tak, aby nebyly přesvětlené a tak, aby vynikly jednotlivé křivky. Nejdůležitější poučka zní "NO SKY" = bez oblohy :) Vehementně jsem se tedy snažila, aby neprosvítal žádný pruh světla, který by mi fotky znehodnotil. Výsledek?


Celkově prohlídka trvá asi hodinku, takže když se opět vynoříme na povrchu, je stále ještě dopoledne a my máme spoustu času. Přeřizujeme si hodinky o hodinu zpět (ano opět jsme omládli) a vyrážíme dál směrem na východ. Další dnešní perličkou je totiž země kovbojů, písku a stolových hor, profláklá díky Forrestu Gumpovi a cigaretám Marlboro - Monument Valley.

východ z Antelope Canyon

Monument Valley

Co se praktických záležitostí týče, jedná se o autonomní indiánskou rezervaci kmene Navajo, kde opět neplatí annual pass a vstupné se musí zaplatit zvlášť (20 $/auto). Na konci příjezdové cesty narazíte na návštěvnické centrum se suvenýry, občerstvením a hotelem The View. Správně... přesně tam bydlet nebudeme :) Nabízí také chatky, ale v těch také nebydlíme. Máme totiž rezervovanou noc o pár metrů dál v místním kempu View Campground. Poslední možností v blízkém okolí je už jen Goulding's Lodge pár kilometrů před vjezdem do Monument Valley. Momentálně je ještě příšerné vedro na stavění stanu a jakýkoliv delší pohyb všeobecně, a tak vyrážíme na legendární Monument Valley scenic drive.


Je to 17 mil dlouhý okruh kolem těch nejkrásnějších stolových hor a pískovcových útvarů. Ač je "valley" v překladu údolí, v praxi to tak není. Je to spíše dlouhá planina, ze které vyčnívají obrovská skaliska, které jsou charakteristické svou červenou barvou a viditelným vrstvením. Počítejte ale s tím, že tato scenic drive není vyasfaltovaná silnice, po které to za půl hoďky profrčíte a hotovson. Ve skutečnosti Monument Valley byl jeden z důvodů, proč jsme si půjčovali SUV. Cesta je prašná, plná výmolů a neskutečně hrbolatá. S osobním autem to rozhodně nedoporučujeme, fakt to byl masakr. Viděli jsme tam jednoho takového odvážlivce, ale rychle to pochopil a otočil se. Pro ty, kdo nemají vhodné auto, je možnost absolvovat organizovanou tour jeepem s místními. Kolik ale stojí, to netuším. Nebo jestli si chcete zahrát na kovboje, jsou v nabídce i projížďky na koních :)

Po cestě vás čeká několik zastávek s parádními výhledy. Nejsem žádný geolog ani nic podobného, ale typy skal, na které narazíte, jsou tyto:

  • MESA = španělsky stůl => stolová hora, čili ty nejširší šutříky v prvním stádiu eroze
  • BUTTE - menší stolové hory, 2. fáze eroze
  • SPIRE - poslední stádium, hodně úzké a osamocené (např. Three Sisters)



Všude v Monument Valley je země pokryta lehoučkým načervenalým pískem, možná spíš dokonce prachem, který nyní pokrývá celého Rodgera Dodgera, a vlastně i nás. Jdeme tedy prubnout naše dnešní ubytování a modlíme se, aby tu byly sprchy. Dvě noci bez sprchy jsme zmákli, ale s tímhle prašným filmem na sobě se mi do spacáku fakt soukat nechce :) Kemp The View Campground zahrnuje chatky, místa na RV (= obytné vozy) a místa na stany... a sprchy. Aleluja! Rezervovala jsem opět s velkým předstihem online, cena 20 $ + daň. Plácky pro stany jsou umístěné v mírném svahu... svahu z písku samozřejmě! Nejde autem zastavit přímo u nich, takže než dojdeme ke stanu, jsme červený znovu. Jelikož je pořád hic jako prase, ani se nenamáháme na konstrukci dávat poslední stanovou plachtu. Co je ale bezkonkurenční, je nádherný výhled. Přímo ze stanu máme údolí jako na dlani, a je to vážně pecka. Krásnější východ slunce jsem asi nezažila.



Neděle 25.6.


Druhý den pobalíme zaprášený stan a vyrážíme k dalšímu národnímu parku. Cestou si děláme krátkou zastávku v místě zvaném Four Corners, neboli doslova Čtyři rohy. Setkávají se zde totiž hranice čtyř států - Colorado, Arizona, Utah, Nové Mexiko. Vznikl tady přímo Four Corners Monument, který maj pod správou opět indiáni. Ti z toho vytvořili turistickou atrakci zpoplatněnou 5 $ za osobu. Uprostřed areálu je onen zmiňovaný památník, kde se čeká fronta na to, abyste se mohli vyfotit ve všech čtyřech státech současně. Okolí pak lemují krámky s různými šperky, lapači snů a dalšími dekoracemi. Prostě takové vydělávání na turistech - vstup + suvenýry, nic víc :) Trochu zklamání, ale naším cílem je dnes NP Mesa Verde ve státě Colorado.


Mesa Verde

Colorado je oproti Nevadě a Arizoně o poznání "živější". Není to jen vyschlá poušť s pískem a šutrama. Naopak se to kolem začíná krásně zelenat a v ohradách se pasou koně a krávy. Mesa Verde (v překladu Zelený stůl) je jedním z nejstarších národních parků v USA a je dokonce zapsaný na seznamu památek UNESCO. Výhodou je, že není až tak profláklý, takže zde není nijak přelidněno. Jako vstupné vám poslouží annual pass, popř. 20 $ za auto (mimo sezonu 15 $).


A čím je Mesa Verde tak výjimečný? Archeologické nálezy dokazují, že zde lidé žili již tisíce let před naším letopočtem. Přibližně v polovině 1. století tuto oblast obývali basketmakers (košíkáři), kteří stavěli hliněné domky se slaměnými střechami - tzv. pit house. Z těch se později vyvinuly "kivy" - kruhové stavby z velké části zahloubené do země sloužící především k obřadům a různým ceremoniálům. Okolo 12. století kmen Anasazi dotáhl výstavbu k dokonalosti a začali obydlí vytesávat přímo do skal. Uvidíte, že jsou dokonale skryta pod skalními převisy a poskytovala tak perfektní úkryt před větrem či predátory. Je až neuvěřitelné, co lidská ruka dokázala vytvořit. V průběhu dalších sto let byla ale sídla opuštěna a dodnes nikdo netuší proč.


Dnes jsou některé příbytky dostupné jen po strmých žebřících a některé nejsou zpřístupněné vůbec. Doporučuji se v první řadě stavit v návštěvnickém centru a omrknout co, kde a jak (případně jestli není něco zavřené). Zjistíte, kde jsou muzea, vyhlídky, a můžete zde pořídit vstupenky na prohlídku. Nejzachovalejší příbytky jsou totiž přístupné jen s rangery (a jen v sezóně!) za malý poplatek. Jedna tour přijde na 5 $, takže nic, co by vás zruinovalo.

Paní rangerka ve visitor centru nás odhaduje na Poláky, ale jinak je moc milá a ochotná :) Říkáme jí, že máme asi tak půl dne čas, a na to nám hnedka maluje do mapy, co nesmíme minout, a kde všude se máme zastavit. I s časovým harmonogramem... no prostě pecka :)

Na výběr máte z těchto tras:

  • Cliff Palace
  • Balcony House
  • Long House


Počítejte s tím, že ani jedna není vhodná pro někoho, kdo se bojí výšek. Určitě vás bude čekat nějaký ten výstup po žebříku. My nakonec odcházíme se vstupenkami na odpolední prohlídku Cliff Palace a rovnou se vydáváme na cestu. Balcony House a Cliff Palace jsou blízko u sebe a od visitor centra je to cca hodinka autem. Jediný Long House je trošku z ruky. Zastavujeme na několika vyhlídkách, ze kterých se kocháme širokými a nádherně zelenými kaňony. Máme možnost vidět na vlastní oči základy původních domků, které archeologové odkryly. První turisty potkáváme v podstatě až u Cliff Palace, kde se nachází muzeum, ve kterém se dozvíte, co původní obyvatelé vyráběli, čím se živili, co lovili apod. Samotná prohlídka je komentovaná mladou rangerkou a trvá necelou hodinku. Sestupujeme pod skalní převis a teprve tady se nám otevírá pohled na kamennou vesnici, kterou bychom shora neměli šanci spatřit. Samozřejmě padne i otázka, kam vesničané odešli a proč, ale prý jsou odborníci zmateni a nejsou schopni říci nic konkrétního, jen odhadují. Každopádně prohlídku doporučujeme absolvovat, fakt to stojí za to.

Pro dnešek zbývá jen najít místo, kde složíme s Rodgerem hlavy. Nakonec se přejedeme do Utahu, abychom to měli ráno blízko k dalším dobrodružstvím, a přenocujeme v městě Moab na benzínce :) Pokud nechcete spát v autě, i tady doporučuji rezervovat ubytování dopředu. Je totiž další z turistických center, protože leží poblíž národních parků. Od čehož se ale samozřejmě odvíjí i cena, mrkněte třeba na tyto "nejlevnější":


Pokračování viz. článek To nej z Utahu aneb Mighty 5.





Žádné komentáře:

Používá technologii služby Blogger.