2022

Konečně zas cestovatelský rok podle mého gusta, jakž takž bez koronaviru. Nebo minimálně se dala vybrat destinace, kde nepanovala žádná velká omezení. Jedno velké JUCH! Co se týče našeho osobního života, byla to krapet hektika. Někdy na začátku roku jsem nabyla dojmu, že i s Koblihou, blogem a hodinami ve fitku stále stíhám až moc všelijakých epizod na Netflixu. Tak nějak mi bylo toho ztraceného času líto, takže jsem se přichomýtla k výběrového řízení na pozici produkční do plzeňského kulturního magazínu Žurnál. No a ono to klaplo! :) Nejeden člověk si samozřejmě klepal na čelo, jestli jsem se nezbláznila, ale já byla za tuhle příležitost moc ráda. Druhá velká věc, která s tímhle rokem dost zahýbala, bylo stěhování doprovázené velmi zdlouhavou byrokracií. Díkybohu, že už je to za námi. Každopádně pořád zůstáváme věrni Plzni, jen jsme změnili čtvť a velikost bytu. Takto tedy naše změny v kostce, a teď co jsme stihli za ten rok vidět...

První let si odškrtáváme hnedka v lednu, kdy trávíme pár dní v Bordeaux a jeho okolí. V březnu kooonečně po několikaletém odkládání přichází na řadu Madeira. Sice to není úplně ta pravá babyfriendly destinace, ale my z tohohle ostrova odjíždíme naprosto nadšený. Na květen jsem si vysnila absolvování nádherné Stezky údolím Lužnice, což se s kočárem ukázalo jako totální hovadina, ale i tak to vlastně bylo strašně fajn. V červenci přichází na scénu opět nějaké ty kopečky, kdy vsázíme na ozkoušenou klasiku v podobě Berchtesgadenu. No a abysme ještě využili nízké ceny za dálkovou letenku pro dítě do dvou let, naplánovala jsem trošku větší výlet - do Mexika. Když pominu počáteční peripetie se zrušenými lety, byl zbytek dovolené prostě a jednoduše boží. V říjnu ještě máme štěstí na poslední záchvěvy hezkého počasí v Rakousku, kde si hodíme nějaký ten výšlap u jezera Achansee a v Zillertalských Alpách. Jako poslední letošní dovolenkovou destinaci volím španělskou Sevillu. Sice jsme se tu neohřáli podle představ, ale díky městskému okounění a ochutnávání všeho možného jsme si alespoň odpočali od toho klasického předvánočního shonu.

Kobliha se samosebou všech výletů zúčastnila také a musím říct, že (nejen) cestování s ní je lepší a lepší... a s rostoucí slovní zásobou také vtipnější. Fakt mě baví pozorovat, jaký z ní roste cestovatelský parťák, jak si to užívá, komentuje a všímá si věcí, které třeba my dospělí už vlastně ani tak moc nevnímáme. No uvidíme, co ti ukážeme příští rok Ninuš, něco už se rýsuje :)