TOP výlety na Sicílii
...v návaznosti na článek Křížem krážem Sicílií.
Sicílii je nejlepší a nejjednodušší procestovat autem.
Můžete zastavit, kde chcete a na jak dlouho chcete. Nikam se nemusíte hnát,
nemusíte zkoumat jízdní řády ani nemusíte čekat na povel "rozchod" při
organizovaném zájezdu. Takovéto "..tak kolik jim dáme Karle? " jako
v Účastnících zájezdu aneb moje noční můra :) Takže rezervuj auto, třeba Green Motion jako jsme měli my nebo jinou autopůjčovnu, a jde se na to!
Kam se tedy vydat, a co všechno vidět na Sicílii? Ta nejhezčí místa naleznete zde:
1) Cefalú
Historické městečko, o kterém se zmiňuji již
v prvním článku Křížem krážem Sicílií. Leží v severní části ostrova a
určitě stojí za návštěvu. Líbilo se mi mnohem více než turisticky profláklá
Taormina, i když je dost možné, že v sezóně to tady nebude zdaleka tak
poklidné jako v dubnu. Cefalú je známé především svou normandskou
katedrálou Duomo di Cefalú zapsanou i na seznamu UNESCO. Leží pod vysokým
útesem - La Rocca, kde si od davů turistů každopádně odpočinete. Cesta na skálu
je do kopce, což samozřejmě plážové povaleče odrazuje. Vy se ale hecnete! I když
se cestičky zdají místy strmé, jsou udržované a cesta je vcelku pohodová.
Z vyhlídek je pak skvělý výhled na celé Cefalú.
2) Etna
Největší sopka v Evropě se nachází právě na Sicílii jakožto součást národního parku Parco dell´Etna. Dosahuje výšky cca 3 320 m, ale číslo se stále mění. Jedná se současně o jednu z nejaktivnějších sopek světa. Z kráteru stoupající kouř tak není vůbec nic neobvyklého.
Etna má několik přístupových míst. Je dokonce možné ji objet vláčkem - jakási vyhlídková železnice, což je údajně pěkný zážitek. My však chceme dojít na vlastní pohon až nahoru ke kráterům. S vláčkem se tedy nehodláme spokojit. Směrem k sopce vyrážíme již večer předem s plánem, že někde přespíme v autě. A tak si dáme před spaním zmrzku v městečku Zafferana Etnea a stoupáme vzhůru klikatými serpentinami. Na jednom odpočívadle strávíme noc a brzy ráno vyrážíme k výchozímu bodu - parkovišti Rifugio Sapienza.
Normálně se zde nejspíš platí parkovné, ale momentálně je vše zavřené a automaty tu nemají. V prvním úseku cesty je možné využít lanovku, ale času máme dost a nechce se nám utrácet, a tak jdeme pěšky. Není to nijak extrémně daleko, ale kopec je celkem strmý a štěrk neustále ujíždí pod nohama. Krok a dva zpátky, čili cesta zabere minimálně hodinku času. V zimě nejspíš tahle část funguje jako lyžařské středisko, jelikož procházíme i okolo dalších vleků. Dostaneme se až k baru Etna - WC, občerstvení i možnost půjčení vybavení.
Druhou část můžete zdolat terénními autobusy, samozřejmě za pořádný příplatek. Nebo jako my - pěšky. Cesta je lepší než pod lanovkou, je to udusaná hlína a udusaný štěrk. Není to nijak značené, ale rozhodně se nemůžete ztratit, cesta je jasně vyšlapaná. Plus po ní občas jede onen terénní autobus, kterému musíte uskočit z cesty. V dubnu byl kolem ještě i sníh, ale sluníčko pálilo pěkně a tak nám to příliš nevadilo. Na procházku k Torre del Filosofo si vyhraďte tak hodinku a půl času. Hlavně počítejte s tím, že tady už si žádné jídlo ani pití nekoupíte.
Etna má několik přístupových míst. Je dokonce možné ji objet vláčkem - jakási vyhlídková železnice, což je údajně pěkný zážitek. My však chceme dojít na vlastní pohon až nahoru ke kráterům. S vláčkem se tedy nehodláme spokojit. Směrem k sopce vyrážíme již večer předem s plánem, že někde přespíme v autě. A tak si dáme před spaním zmrzku v městečku Zafferana Etnea a stoupáme vzhůru klikatými serpentinami. Na jednom odpočívadle strávíme noc a brzy ráno vyrážíme k výchozímu bodu - parkovišti Rifugio Sapienza.
Normálně se zde nejspíš platí parkovné, ale momentálně je vše zavřené a automaty tu nemají. V prvním úseku cesty je možné využít lanovku, ale času máme dost a nechce se nám utrácet, a tak jdeme pěšky. Není to nijak extrémně daleko, ale kopec je celkem strmý a štěrk neustále ujíždí pod nohama. Krok a dva zpátky, čili cesta zabere minimálně hodinku času. V zimě nejspíš tahle část funguje jako lyžařské středisko, jelikož procházíme i okolo dalších vleků. Dostaneme se až k baru Etna - WC, občerstvení i možnost půjčení vybavení.
Druhou část můžete zdolat terénními autobusy, samozřejmě za pořádný příplatek. Nebo jako my - pěšky. Cesta je lepší než pod lanovkou, je to udusaná hlína a udusaný štěrk. Není to nijak značené, ale rozhodně se nemůžete ztratit, cesta je jasně vyšlapaná. Plus po ní občas jede onen terénní autobus, kterému musíte uskočit z cesty. V dubnu byl kolem ještě i sníh, ale sluníčko pálilo pěkně a tak nám to příliš nevadilo. Na procházku k Torre del Filosofo si vyhraďte tak hodinku a půl času. Hlavně počítejte s tím, že tady už si žádné jídlo ani pití nekoupíte.
V cíli uvidíte z autobusu vystupovat posádku - důchodce a barbínky v podpatečkách. Tak na tom se dneska vydělává, už to chápu! U kráteru Torre Del Filosofo cesta v podstatě končí. Tedy pokud si nechcete opět připlatit a jít dál až na vrchol Etny - ten je však přístupný pouze s průvodcem a vybavením. Cesta sice pokračuje dál v podstatě stejně, ale je ohraničená X cedulemi se zákazy a varováními o možném nebezpečí. Chvilku si pohráváme s myšlenkou, že půjdeme i přes zákaz, když v tom přijede výprava s průvodcem. Banda lidí nabalených v šusťákovkách, přilbách a holích! Jako vážně? Je to opravdu vtipná podívaná, i představa, na co všechno se dají lidi nalákat. Stačí tomu dát punc jakési výjimečnosti a lidi ochotně sypou. Poodejdou pár set metrů a dva turisti z řad obyčejných (těch bez vybavení) se je rozhodnou následovat. Průvodce na ně však čeká a obratem je vrací zpátky za cedule.
Obejdeme si kráter, který je velký až
až, i když to není ten nejhlavnější - a vydáváme se na zpáteční cestu.
Vyfotit moc nejde, je vážně moc veliký a široko daleko žádný bod ke
srovnání. Jedině ty tečky na obzoru - to jsou lidi :)
Dolů je to už rychlá sranda. V baru Etna si pak můžete dát zasloužený odpočinek s kafíčkem a za mnou na fotce můžete vidět i zmiňované busy.
Dolů je to už rychlá sranda. V baru Etna si pak můžete dát zasloužený odpočinek s kafíčkem a za mnou na fotce můžete vidět i zmiňované busy.
3) Pantalica
Bat cave |
Oblast má několik tras (takže asi podle toho na jakou
vstupní bránu zrovna natrefíte). Žádné vstupné ani parkovné jsme zde neplatili.
Místo samo o sobě je to ale úžasné. Okolo některých hrobek můžete procházet či
do nich nahlédnout, ještě víc jich ale můžete jen vidět, jsou vytesané velmi
vysoko. Je to opravdu moc pěkná procházka s nádhernými výhledy do kaňonu. Záleží
jen na vás, kolik času tomu věnujete.
4) Údolí chrámů
Na Sicílii je spousty míst s chrámy a
různými archeologickými nalezišti, ale Údolí chrámů neboli Valle dei Templi je
z nich určitě nejkrásnější. A také největší - tolik chrámů na jednom místě
nenajdete nikde jinde. Tento obrovský areál naleznete v jihozápadní části ostrova, v blízkosti
města Agrigento. Město bylo založeno řeckými kolonisty, všechny chrámy jsou tedy
řecké. Římská říše ho do své moci získala až později. Název "údolí" je trošku
zavádějící, neboť chrámy leží na skalnatém svahu. Jsou jakoby seřazené za sebou,
a tak alespoň díky tomuto uspořádání údolí připomínají.
Každopádně určitě stojí za návštěvu. Vstupné
bylo v době naší návštěvy zadarmo - nejspíš kvůli dotacím z EU, ale
jak dlouho to takto nechají, to těžko říct. nejnovější info můžete zjistit zde. Jedná se tedy o komplex několika
chrámů, které jsou spojené upravenými cestičkami a nejsou od sebe nijak daleko.
Některé jsou opravdu velice zachovalé, proto není divu, že i toto místo figuruje na seznamu UNESCO - je to fakt parádní podívaná. Nejznámější z nich jsou Chrám svornosti,
Heraklův chrám nebo Junin chrám.
5) Scala dei Turchi
Skály přezdívané Turecké schody se nachází
kousek od města Agrigenta, čili i kousek od Údolí chrámů. Pokud už budete
poblíž, určitě sem zajeďte. Dá se zaparkovat přímo u pláže na pobřeží Realmonte
v městečku Porto Empedocle. My jsme na tomto parkovišti i přespali v autě,
což mělo své výhody. Ráno jsme se ani nemuseli obouvat a rovnou hupsli do
jemňoučkého písku. Měli jsme pláž celou pro sebe a v klidu jsme došli až k Tureckým
schodům. Ranní hodiny jsou i výborné na příjemné světlo k focení.
Scala dei Turchi jsou kaskádovité útesy z bílého mramoru,
které spolu s azurovým mořem tvoří nádhernou kombinaci. Paradoxně se toto
místo nenachází v žádném průvodci ani není nijak extra značené. Šipku u
silnice byste určitě s klidem minuli, kdybyste nevěděli, jaký poklad
skrývá.
6) Erice
Kamenné městečko Erice leží na vrcholu hory Eryx (751 m) na západním pobřeží ostrova, kousek od města Trapani. Lze sem zajet autem po celkem strmých klikatých silnicích. Nutno počítat s parkovným - automaty a parkovací zóny jsou zde všude. Druhou možností je lanová dráha vedoucí z Trapani.
Celé město je z kamene, takže na vás dýchne historie na každém kroku. Doslova - vše je tu i kamenem vydlážděno. Nabízí se příjemná procházka s atmosférou. K vidění je toho v Erice opravdu hodně - spousta kostelů, hradeb, věží, kamenných krámků atd. Z hradu Castello de Venere vás čeká i parádní výhled na město Trapani a jeho okolí. Do některých památek lze samozřejmě jít i dovnitř. Všechno je zde velice zachovalé, jelikož město je normálně obydlené, nejedná se jen o nějakou atrakci pro turisty.
Celé město je z kamene, takže na vás dýchne historie na každém kroku. Doslova - vše je tu i kamenem vydlážděno. Nabízí se příjemná procházka s atmosférou. K vidění je toho v Erice opravdu hodně - spousta kostelů, hradeb, věží, kamenných krámků atd. Z hradu Castello de Venere vás čeká i parádní výhled na město Trapani a jeho okolí. Do některých památek lze samozřejmě jít i dovnitř. Všechno je zde velice zachovalé, jelikož město je normálně obydlené, nejedná se jen o nějakou atrakci pro turisty.
Pokud vám tyto informace pomohly ušetřit trochu času nebo peněz nebo obojího, můžete mě třeba "pozvat na kafe" a přispět tak na provoz Vorvaně :) číslo účtu / QR kód: 1257951017/3030
Žádné komentáře: