2025

Asi 150 000 x jsem si letos řekla tu klasickou klišoidní větu "hrozně to letí", a to nejen v okamžiku, kdy Nina s Jonášem sfoukávali svou pětku a dvojku na dortu. Zkrátka stále se mi potvrzuje, že nemá smysl vyčkávat na to "NĚCO", doplň si sám - ideální čas, ideální podmínky, ideální stav bankovního konta, ideální věk dětí atd. Suma sumárum doma v obýváku nás nic extra zajímavého nečeká a i ten gauč si samozřejmě s dětskýma rýmičkama (nebo třeba neštovicema a zápalem plic, ehm) užíváme přes rok až až :) Takže když byla letos nějaká možnost něco vidět a zažít, snažili jsme se ji využít.

Po úspěšném prosincovém Španělsku máme nutkání se tam vrátit hnedka z kraje roku 2025. Volba již po třetí padá na Andalusii, ale stále si myslím, že tohle číslo nebude konečné, protože suprových míst k objevování je tu pořád ještě dost. V březnu se mi povede splašit levné letenky do Bristolu, kde nám naprosto učarují typické venkovské domečky oblasti Cotswolds. Dubnový holčičí výlet do polské Poznani bohužel překazí Niny zánět středního ucha, se kterým nemůže nastoupit do letadla, a já tak odlétám sama. O měsíc později to konečně klapne podle představ! Dvě mámy + dva starší kousky, které jsme tímto uchránily před otravnými mladšími sourozenci, a vzali je na prodloužený víkend do Rimini a Bologni.

Červenec jako tradičně patří horám, přičemž jsme museli brát v úvahu sjízdnost s kočárem a vzdálenost, kterou jsme schopni ujít s Ninuš tak, aby se z toho nestalo utrpení. V tomhle ohledu byly oblasti Saalbach i Flachau tou nejlepší možnou volbou a doporučuji dále, kudy chodím. Cestovatelským vrcholem roku 2025 se stala Jižní Korea, kde jsme začátkem září strávili neskutečných 14 dní plných různorodých zážitků i ochutnávání všeho možného. Bohužel tohle byl Joníkův poslední let, kdy jsme za jeho letenku neplatili plnou palbu... a díkybohu taky poslední, kdy neměl svoje sedadlo :) Poslední dovča připadla stejně jako loni na adventní čas, kdy mi prostě nedává smysl honit se doma za úklidem, pečením a nakupováním. A vlastně i destinace zůstala nezměněna - Španělsko jasná volba, tentokráte s příletem do Madridu. Ten nás sice až tak neoslní, ale jeho okolí to je jiná!

Z osobní roviny jsem letos pyšná na částečné překonání fóbie z řízení. Pro většinu lidí asi naprostá samozřejmost, ale já měla XX let totální blok. Profesionální kariéra řidiče z toho teda nekouká, ale i za tenhle progres jsem fakt šťastná. Po pracovní stránce beze změny, tzn. balancuju mezi prací v časopise, hodinách ve fitku a po nocích smolím články na blog. Aktuálně mi zbývá necelý rok na rodičáku, který si hodlám užít na 100% a pak musím promyslet, jaký koktejl ze své předchozí pozice a toho ostatního namíchám. Cestovatelské plány na rok 2026 maj obrysy zatím jen na leden, a ani to nechci zakřiknout, takže destinaci se standardně dozvíte až po návratu :) Zbytek roku bude jako vždy záviset na našem pracovním vytížení a samozřejmě i cenám letenek. Sama jsem zvědavá, kam nás to zavane...