Vše, co potřebujete vědět o Tokiu

října 23, 2018

Navazuje na úvodní článek Jak jsme vyrazili do Japonska.

Naše první seznámení s Japonskem probíhalo rovnou v jeho hlavním městě - Tokiu. Pouze jeho centrum má ještě o pár milionů obyvatel více než celá Česká republika. S přilehlými oblastmi to dělá dokonce okolo 40 milionů obyvatel, čímž je největším městem na světě! Dokážete si to představit? Byli jsme natěšení jako malé děti a... taky trochu vyplesklí. Do této chvíle jsem si třeba nemyslela, že by mohl být problém najít východ z metra :) Ale vezmeme to popořadě.

řeka Sumida
Na letišti je to sranda - jdete s davem a procházíte jednotlivými kontrolami. Do Tokia přiletíte buď na letiště Narita nebo Haneda. My jsme v dopoledních hodinách přistáli na Narita, které se nachází cca hodinu cesty východně od centra Tokia. Kontroly jsou podobné jak v USA - nejdřív procházíte samoobslužnými terminály, kde se oskenuje pas a otisky prstů, poté vám dá úředník na imigračním samolepku do pasu a při odchodu ještě probíhá kontrola zavazadel. Na naše batůžky jen mrkli a zeptali se, co jedeme do Japonska dělat. Odpověď "sightseeing" byla nejspíš vyhodnocena jako dostačující, a tak se přesouváme k přepážkám s jízdenkami pro přesun do centra.


První noc bydlíme ve čtvrti Asakusa, což můžu doporučit i vám, protože ihned po příletu se nejspíš nebudete pouštět do velkých akcí. Možná budete dokonce rádi, že po skoro třináctihodinovém letu udržíte oči otevřené a vezmete zavděk jen lehkou procházkou, což je v této části města ideální. Mimochodem na této trase, takže asi tak hodinu po příletu, se mi někde povedlo ztratit mikinu... samozřejmě mojí jedinou mikinu na 14 dní. Sice se v Japonsku nekrade, ale já si vystačím úplně v pohodě sama jen se svojí debilitou. No nic, naštěstí bylo první dva dny vedro :) Každopádně možností, jak se přesunout do centra, je několik:

1. Keisei Electric Railway - společnost má na výběr několik typů vlaků z nichž všechny jedou do cílové stanice UENO, a které se liší cenou a dobou strávenou na cestě:

  • Skyliner - nejdražší a nejrychlejší 2 470 ¥/40 minut
  • Access Express - zlatá střední cesta. Má výhodu, že se trasa rozdvojuje - jedna jede na Ueno a druhá skrz Asakusa až na letiště Haneda. Cena se odvíjí podle toho kolik zastávek ujedete. Na Asakusa jsme platili 1 290 ¥ a jeli jsme 50 minut.
  • Keisei Main Line (Limited Express) - nejlevnější ale i nejpomalejší; místní příměstský vlak. I tímhle bychom se na Asakusa dostali, ale museli bychom přestupovat a komplikovat si cestu kvůli pár jenům se nám první den opravdu nechtělo. Cena na Asakusa 1100 ¥ s přestupem na stanici Aoto.

2. Keisei Bus - shuttle mezi Tokio Station a Narita Airport, jednosměrná jízdenka 1000 ¥ (cesta cca hodinu)

3. Narita Express (zkráceně N´EX) - spadá pod JR Line, takže týkat by se vás mohl, kdybyste si chtěli aktivovat svůj JRP hned první den, protože jinak to úplně levná sranda není. My jsme s N´EX jeli poslední den a současně naši poslední japonskou jízdu vlakem ze stanice Tokio, protože nám ještě platil JRP. Ale pozor všechna sedadla jsou na rezervaci.

 + doprava po Tokiu

Nejjednodušší jsou přesuny metrem, jehož linkami je Tokio doslova protkané. Ale berte v úvahu, že metro zajišťují dvě společnosti - Tokyo Metro a Toei Subway (má symbol zeleného listu ginkgo => současně i symbol Tokia). Každá z nich má jiné linky a ceny, a vy máte dvě možnosti. Buď si můžete kupovat jednotlivé jízdenky nebo si koupit zvýhodněné denní jízdné. V případě Toei denní jízdenku pořídíte v automatu ve stanici za 700 ¥ a vztahuje se na jejich metro i autobusy. Výhodnější pro vás ale nejspíš bude koupit jednodenní lítačku za 800 ¥, která ale platí na obě společnosti, takže nebudete muset řešit, na které metro máte či nemáte nárok. V nabídce je i dvoudenní verze za 1 200 a třídenní za 1 500 ¥. Tuhle kartičku ale nevycvaknete v automatu, musíte ji koupit osobně na přepážce v jednom z prodejních míst jako jsou např. větší metro stanice, turistické informace nebo vybrané hotely. Při koupi totiž ukazujete svůj pas jako kontrolu, že jste turista a že se na vás vztahuje tato speciální cena. My jsme metro pass zakoupili v informačním centru Asakusa, kolem kterého jsme procházeli, ale kompletní seznam prodejních míst naleznete zde.

noční Asakusa

Spoje pak můžete vyhledávat přes jejich aplikaci nebo si vystačíte i s google maps, protože jízdní řády tak úplně nejsou potřeba. Metro jezdí pořád, nikde jsme nečekali déle jak 5 minut. A abych se vrátila k tomu "vycházení z metra". Stanice a nádraží jsou často ohromné a několikapatrové budovy s X možnostmi přestupů a desítkami východů. Ty jsou očíslované a značené žlutě. Buď budete vědět, kam se od metra chcete dostat nebo si ve stanici vyhledejte mapku východů a snažte se zorientovat podle toho. Pak už se stačí jen držet šipek, které vás nasměrují k vybranému východu. A jasně, že můžete vylézt jakýmkoliv, ale v tom případě počítejte s tím, že si třeba uděláte nedobrovolně dost dlouhou procházku.

Shibuya

Ubytování Tokio

Tokyo Sky Tree
Jak už jsem zmínila, první noc trávíme v nejtradičnější tokijské čtvrti Asakusa, konkrétně v hotelu APA Hotel Asakusa Kuramae. Perfektní umístění blízko zastávky a výborná dostupnost ke spoustě zajímavých míst včetně chrámu Senso-ji či sumo stadionu Ryōgoku Kokugikan. S včasnou rezervací vyšla jedna noc pouze na 5 500 ¥, což je na klasický hotelový pokoj v centru Tokya vážně hodně dobrý kauf. APA Hotely jsou místním řetězcem, narazíte na ně tedy po celém Japonsku. Mají opravdu velice kvalitní služby a my můžeme jenom doporučit.

V Tokiu jsme trávili i naši poslední noc. Chtěli jsme vyzkoušet jinou čtvrť a chtěli jsme být blíže k zastávce N´EX, proto jsme zvolili lokalitu Akihabara. Znovu jsem vybrala ubytko hodně blízko vlakové stanice, ale tentokrát jsem to podcenila a rezervovala později, proto se &AND HOSTEL AKIHABARA stalo naším nejdražším ubytováním na noc. Nejdražším rozuměj v přepočtu přesně 1 400,- Kč :) - za moderní pokoj s obří TV, a společnou koupelnou pro jedno patro. Nic co by se nedalo jednu noc přežít, zvlášť když za celou dobu nikoho ani nepotkáte :)

A teď to nejdůležitější - co byste rozhodně neměli v Tokiu minout! Samozřejmě by jste tady mohli strávit 14 dní a pořád by bylo co objevovat, ale předpokládám, že tolik času mít nebudete, takže vezmeme zrychlenou verzi TOP  TOKIO :)

ASAKUSA

Nakamise shopping street
A samozřejmě chrám Senso-ji, který je nejspíš tím nejnavštěvovanějším místem v celém Tokiu a není to jen proto, že se tady neplatí vstup. Většinou se mnohem větší pozornosti těší šintoistické svatyně, avšak tento chrám je paradoxně buddhistický. Vede k němu nákupní ulice zvaná Nakamise Street, kde naleznete spoustu obchůdků se suvenýry (vějíři, šperky, hůlkami, katanami..)  a místními specialitami... jo a taky spoustu lidí. V těchto končinách je opravdu velice rušno, nicméně je nám to úplně jedno. Jsme ze všeho tak trochu paf. Rázem se ocitáme v záplavě roušek, cupitají tu japonské turistky v kimonech, na každých deseti metrech jsou nápojové automaty, všude se prodává matcha zmrzlina a zrovna kolem nás prosvištěl Mario a Luigi na motokáře (?!). Trošku jiný svět :)

TIP: perfektní výhled na Nakamise je z turistického centra Asakusa (tam kde si můžete koupit celodenní jízdenku), které má vlastní vyhlídkovou plošinu, na kterou je vstup zdarma.


Vstupní branou do areálu je Hromová brána Kaminarimon s obřím červeným lampionem. Poté se ocitnete na rozlehlém plácku, po jehož levé straně stojí nádherná pětistupňová pagoda, která však není přístupná. Uprostřed něj jsou v bronzovém kotli zapálené vonné tyčinky a okolo hloučky lidí, kteří se máváním rukou snaží kouř nasměrovat na sebe. Tento kouřový rituál je má prý ochránit před nemocemi. Ani do samotného chrámu Senso-ji se neplatí vstupné. Stojí na stejném místě již více než 1000 let, avšak původní chrám byl za 2. světové války zcela zničen a v roce 1957 zde byla vztyčena tato impozantní kopie.

TIP: není vůbec k zahození Senso-ji navštívit i v noci. Budovy jsou nádherně osvětlené a lidí je tady naprosté minimum.


Sumo stadion
Pokud už se pohybujete po čtvrti Asakusa, můžete zamířit i k už zmiňovanému sumo stadionu Kokugikan do čtvrti Ryōgoku, která se nachází na druhém břehu řeky Sumida. Jeho součástí je i muzeum, které je zdarma. Bohužel při naší návštěvě zde zrovna probíhal Sumo Tournament 2019 a stadion včetně muzea byl zavřený. Lístky nám ani nepřišly příliš drahé (cca 2 500 ¥), ale byly beznadějně vyprodané...věčná škoda, museli jsme si zápasy pustit jen před spaním v televizi :) Ale svůj smutek jsme nakonec utěšili ve vedlejších zahradách Kyu Yasuda (bez vstupného). Naše první japonské zahrady v Japonsku! No vůbec to nebyla špatná kompenzace :)


TOKIJSKÝ ZÁLIV

Druhý den jsme si přivstali, abychom navštívili největší rybí trh nejen v Tokiu, ale i na světě - Tsukiji market. Cesta z Asakusy je jednoduchá - hupsnete na metro linky Oedo Line nebo Asakusa Line a za 25 minut jste tam. Pozor: v  říjnu 2018 se má tento trh přesouvat do nových prostor, takže si raději ověřte, kam přesně se máte vydat :)

Od brzkých ranní hodin je tady velice živo, ale na samotnou prodejní plochu nás bohužel hlídači nepustili, a tak alespoň pozorujeme hemžení prodejců, dodávek a vysokozdvižných vozíků. V okolních uličkách je také dost rušno - prodávají se tady různé dobroty, ale např. i koření, nože či prkénka. Narazíte také na spousty turistů řadících se do front, které se stojí před vyhlášenými restauracemi na to nejčerstvější sushi.  


V podstatě hned vedle tržnice se pak rozkládají naprosto úžasné zahrady Hama Rikyū, které byste určitě neměli minout. Vstup do nich stojí 300 ¥, ale rozhodně to za to stojí. Japonské zahrady jsou proslulé svojí jednoduchostí a detailním propracováním se skrytou symbolikou. Hama Rikyū jsou ještě umocněny kontrastem skvostné upravené zeleně a okolních tyčících se mrakodrapů. Krom mrakodrapů ale nabízí i další zvláštnosti. První z nich jsou tamní jezírka (Shioiri-no-ike), jejichž hladina se mění v souvislosti s přílivem a odlivem oceánu. Součástí těchto zahrad jsou také speciální příkopy na lov kachen, který byl v minulosti oblíbenou aktivitou - tzv. kamoby. V poslední řadě uprostřed hlavního rybníku objevíte malý ostrůvek s pravou japonskou čajovnu (Nakajima-no-ochaya). Připravte se na zouvání! :)


SHINJUKU / SHIBUYA

Od zahrad Hama Rikyū se přesouváme linkou Oedo Line do čtvrti Shinjuku, ve které by byla velká škoda nenavštívit tokijskou radnici - Metropolitan Government Building. Zastávka metra se nachází přímo pod ní, takže to určitě trefíte :) To, že je to sídlo vlády vás asi moc tankovat nebude. Ale to, že se můžete nechat ZDARMA (na rozdíl od Tokyo Sky Tree či Tokyo Tower) vyvézt výtahem do 45. patra a mít celé Tokio jako na dlani, to už by mohlo. Ve vstupní hale vás čeká jen velmi zběžná kontrola zavazadel a pak už jen pár okamžiků se zalehlýma ušima než výtah dojede až nahoru. Výhled z 202 m na tu neskutečnou džungli z mrakodrapů vám zaručeně vezme dech.


12 metrová torii
Až se betonu a skla dostatečně nabažíte, možná budete hledat útěchu v kousku zeleně. I ta je v Tokiu k mání! Stačí popojet jen jednu zastávku směrem zpátky. Od stanice Yoyogi se totiž za pár minut dostanete do stejnojmenného obřího parku, místní oázy klidu a odpočinku. Park Yoyogi je opravdu velice rozlehlý, a tak nemusíte mít strach, že byste nenašli volnou lavičku, kde by si mohly vaše uťapkané nožky odpočinout. Určitě budete procházet impozantní 12 metrů vysokou bránou z 1 500 let starého cypřiše, načež dojdete až k největší tokijské svatyni - Meiji Jingu. Uprostřed nádvoří stojí mohutný strom, okolo kterého jsou rozvěšené dřevěné tabulky tzv. ema. Tyto destičky si mohou věřící zakoupit za 500 ¥ a na ně pak napíšou svá přání či modlitby.

destičky ema
kousek od svatyně Meiji také narazíte na stěnu poskládanou ze saké barelů

legenda pes Hačikó
Pokud budete pokračovat od parku Yoyogi dále jižním směrem, dostanete se opět do centra chaosu a shonu. Tyhle dvě věci perfektně vystihuje slavná Shibuya Crossing - šílená křižovatka, jejíž přechody pro chodce vedou i diagonálně, a kde najednou přecházejí stovky lidí. Vše je to ještě umocněno blikajícími neonovými obrazovkami a hlasitou hudbou hrající bůhvíodkud. Uff je to vážně masakr. TIP: perfektní výhled na tenhle cvrkot se naskytne při návštěvě Starbucksu v patře přímo u křižovatky. Dalším důvodem, proč zavítat do těchto končin, je socha legendárního psa Hačikó. Byl to pes plemene Akita Inu, který svého páníčka doprovázel při cestě do práce na vlakovou zastávku a večer na něj vždy čekal při návratu. Jednoho dne však jeho majitel nečekaně zemřel. Hačikó i přesto každý den běhal na nádraží vyhlížet návrat svého pána a to celých devět let. Tímto se stal exemplárním příkladem oddanosti a loajality a na tomto místě dnes stojí bronzová soška, u které se stojí fronty, které se s ní chtějí vyfotit.

klid před bouří
bouře :)

AKIHABARA

motokáry v Akihabaře
Poslední o čem se zmíním je elektronická čtvrť Akihabara, kde jsme trávili náš poslední večer. Že to tady žije, by bylo velmi slabé přirovnání, protože tohle už bylo hodně silné kafe :) Původně byla Akihabara černým trhem se součástkami do rádií, který zde vznikl po 2. světové válce. Nyní je to čtvrť všech nadšenců do videoher, cosplay, anime a manga (=japonský komix). Hemží se to tady elektronikou všeho druhu, všude jsou mraky lidí, okolní budovy září LED obrazovkami a vy toho všeho můžete být součástí. Stačí jen vlézt do nejbližší herny, třeba té s obřím nápisem SEGA. Není to ale jen tak nějaká herna! Hudba tady vyřvává na plné koule a takové budovy maj například pět nebo i sedm pater, z nichž každé je zaměřeno na něco jiného. V nejnižších patrech jsou soustředěny automaty na plyšáky a různé hračky a plastové modely, které musíte vytáhnout pomocí mechanického ramene. V dalších poschodích pak naleznete sportovní hry, střílečky, různé tahové strategie, ale například i taneční podložky, DJ pulty či bubny. Horní patry většinou patří stále populárnější virtuální realitě. 

taneční podložky
"automaty" s plyšákama

Pro milovníky jakýchkoliv her je to hotový ráj a tak není divu, že tady Japonci tráví celé hodiny. Ztratit pojem o čase tady není žádný velký problém. Vy si jen dejte pozor, do kterého hracího domu vlezete, někde se totiž smí kouřit, tak ať vůbec skrz ten kouř něco vidíte :)

Hah, tak to bylo vyčerpávající info ne? V dalším článku se už přesuneme mimo ruch velkoměsta. Kam? Do národního parku Nikkó!


Žádné komentáře:

Používá technologii služby Blogger.