Dva dny v národním parku Nikkó
Navazuje na články Jak jsme vyrazili do Japonska a Vše, co potřebujete vědět o Tokiu - doporučuji přečíst zvlášť, pokud se chystáte do Japonska poprvé.
První ochutnávku Japonska máme za sebou a po hektickém Tokiu je na čase se pohnout zase o kousek dál - dál od ruchu velkoměsta, dál od mrakodrapů. Přesouváme se tedy cca 130 km severně od Tokia, kde se snoubí historie s nádhernou japonskou přírodou - do Národního parku Nikkó.
Nikkó v překladu znamená sluneční jas, což bohužel nemůžu potvrdit, jelikož při naší návštěvě po většinu času lilo jako z konve. Ale vy budete mít určitě větší štěstí. A kdyby náhodou ne, dá se to zvládnout i v dešti :) Navíc je tato horská oblast proslulá i svými onseny, což se může hodit i v případě nepřízně počasí. Nejjednodušší variantou, jak se sem dostat, je koupit speciální kartičku tzv. Nikkó pass. Na výběr budete mít ze dvou možností:
- World Heritage Area = dvoudenní pass za 2 000 ¥ - v ceně je doprava z Tokia do Nikkó a zpět + místní doprava v Nikkó, která zahrnuje chrámový komplex a oblast Shin Fujiwara + Kinugawa Onsen
- All Area = čtyřdenní pass za 4 520 ¥ - v ceně je opět doprava tam i zpět + místní doprava po CELÉM národním parku, včetně plavby lodí po jezeře Chuzenji a vstupného na lanovku Akechidaira
Tyto speciální passy i dopravu do Nikkó zajišťuje společnost Tobu Railway. Pořídíte je přímo v informačním centru na stanici Tobu Asakusa. Samozřejmě si je můžete koupit i dopředu online na jejich stránkách, ale do mailu vám přijdou jen vouchery, takže stejně budete muset dojít na přepážku a vyměnit je za opravdové passy. Volíme variantu All Area, i přestože chceme v Nikkó strávit pouze dva dny a dvě noci, protože se chceme dostat i do vzdálenějších míst a užít si tak místní přírodu.
Nutno ještě podotknout, že doprava do Nikkó zahrnuje pouze tzv. local trains (lokální vlaky), které jsou pomalejší a musíte několikrát přestupovat. Pro rychlejší variantu si musíte připlatit 2320 ¥ (zpáteční). My se rozhodujeme pro pomalejší variantu, abychom nemuseli nic doplácet a dá se to zvládnout úplně v pohodě. Vše díkybohu krásně navazuje a cesta nám i s třemi přestupy ve finále trvá necelé 3 hodiny. Expressem bychom museli minimálně jednou přestupovat také a časově by to vyšlo na cca 2,5 h podle vlaku, na který bychom narazili. Volba je na vás :)
Ubytování Nikkó
Samotné městečko Nikkó není příliš veliké, takže výběr ubytování v rozumné cenové relaci není žádná velká hitparáda. Nakonec na dvě noci volíme Nikko Park Lodge Mountain Side (2 570,- Kč/2 dny/2 os.), který je trošku stranou od centra, ale nic co by se nedalo dojít pěšky. Pro lenochy nabízí i zdarma odvoz :) Navíc mají ještě jednu pobočku přímo u nádraží - Nikko Park Lodge Tobu Station, která má ovšem jen společné koupelny. Pár kroků navíc kvůli soukromí nám přišlo výhodnější. Další tipy na ubytko v centru Nikkó:
- Sanga Nikko - jednoduchý dvoulůžkový pokoj se společnou koupelnou za cca 1 800,-
- Nikko Station Hotel Ⅱ - typický japonský hotelový pokojík s vlastní koupelnou za cca 2 000,-
Co je hlavní - všechno tady zavírá velice brzy. Počítejte s tím, že večeři v sedm hodin si v Nikkó nejspíš nikde nedáte, maximálně můžete něco pořídit v místním Family Martu (od nádraží cca 5 minut pěšky).
A teď jak jsme naložili se 2 dny, které jsme měli k dispozici. Nejsme zas takoví nadšenci do památek, resp. koukat - dobrý, ale všeho s mírou :) Rozhodli jsme se tedy, že čas rozložíme fifty fifty, a tak první den strávíme v přírodě a druhý pak věnujeme japonské historii.
DEN1
Hned ráno vyrážíme zpět na nádraží, odkud vyrážejí autobusy, které máme v ceně Nikkó passu. Linka The World Heritage Sightseeing jezdí každých 5-10 minut - tou bychom se dostali k chrámovému komplexu. Dnes nás ale zajímá linka s cílovou stanicí Yumoto onsen, která jezdí pouze jednou za hodinu, takže doporučuji předem zjistit. Při nástupu i výstupu z autobusu ukazujete svůj Nikkó pass. Kdo by ho neměl, platí podle toho, kolik zastávek ujel. Cena se průběžně objevuje na světelné tabuli přímo v busu. Cesta až na konečnou zabere hodinu a čtvrt, a protože už všichni vystoupili na dřívějších zastávkách, jsme ve vesničce Yumoto ve výšce 1400 m. n. m. jako jediní turisti my. Je to poprvé, kdy jsme v rámci Japonska někde úplně sami! :)
 |
 |
Yumoto je známé svými onseny, z nichž některé jsou pouze pro ubytované. Kompletní přehled lázní i s přístupností naleznete na mapě například ihned u parkoviště, kde vystoupíte. Doporučuji se podívat i na zdroj teplé vody v této oblasti - mokřady Yunodaira. Procházíme se po dřevěných lávkách přímo nad geotermálním políčkem. Kolem vyvěrajících pramenů jsou rozestavěné nízké domky a okolo se line typický sirnatý zápach. I tady jsme stále sami. Celkově městečko nevypadá příliš obydleně, víceméně všechno je tady zavřené a nikde ani noha. Úplnou náhodou narážíme v jedné z uliček na foot onsen. Ano, je to onsen jen na máčení nohou! Ale tak co, úplné teplo není, a tak se aspoň trošku prohřejeme v božsky horké vodě. Vstup do foot onsenu je zdarma. Platí se jen za ručníček (200 ¥), který vám půjčí ve vedlejším obchodě, který byl překvapivě taky zavřený. Takže osycháme ve stylu rychlého kymácení nohou a zbytek zařídí ponožky :)
Za pár minut dojdeme k jezeru Yunoko, kde místní chytají ryby přímo z lodiček. Na břehu je restaurace, která je dokonce otevřená, jejíž součástí je i obchůdek s rybářskými potřebami. Nemá smysl čekat, že narazíme na další možnost občerstvení, a tak zde rovnou poobědváme. Systém objednávání je trošku zvláštní: u vstupu je automat, kde si jídlo objednáte a rovnou zaplatíte. Sami si nalijete zelený čaj nebo vodu a usadíte se ke stolkům s krásným výhledem na jezero. Za pár minutek už nám obsluha donáší kuře teriyaki a polévku se soba nudlemi a místní specialitou yuba. A teď co že je to v té polévce? :) Soba jsou tradiční japonské pohankové nudle, jsou tenčí a tvrdší než udon. Zajímavostí je, že se můžou se servírovat studené i teplé - obojí je výborné. Yuba je trošku zvláštní. Je to vlastně vedlejší produkt při výrobě tofu, takže i základem yuby je sója. Konkrétně sójové mléko, které se přivede k varu a později se suší. Má specifickou zkrabacenou strukturu a nejčastěji je servírovaná jako plátky nebo je stočená do kulata (viz. foto).jezero Yunoko:
 |
 |
 |
 |
vodopády Yutaki:
 |
 |
Začíná pršet, ale energie máme po obědě na rozdávání, takže vyrážíme stylem "kam dojdem, tam dojdem". Obcházíme jezero Yunoko, jehož okolí je na podzim naprosto úchvatné a září všemi odstíny zelené, červené a oranžové. První zastávkou jsou vodopády Yutaki, u kterých je dřevěná vyhlídková plošina a také krámek s občerstvením. Odtud se napojíme na trail Senjogahara, který vede podél řeky Yukawa skrz přírodní rezervaci a dovede nás až k jezeru Chuzenji. Trošku nás zneklidní cedule upozorňující na medvědy, u které je zvoneček a doporučení o dělání hluku. Japonci, které jsme míjeli, měli poctivě ověšené batohy rolničkami a zvonky... velice uklidňující. No co, musíme být prostě rychlejší :) Nevím, jestli to dělá ten podzim a barvy nebo to, že potkáváme naprosté minimum lidí, ale je to nádherná procházka. Trail nabízí klidné lesní cestičky a v jeho druhé polovině úchvatné výhledy na bažiny, mokřady a okolo se tyčící hory - neaktivní vulkány. |
 |
 |
 |
 |
 |
Druhým hlavním bodem stezky jsou vodopády Ryuzu, v překladu Dračí hlava. Jsou pozvolnější než Yutaki a ústí do malého jezírka obklopeného barevnými stromy. Nejhezčí výhled na ně je z vyhlídkové plošiny, kde si můžete dát čaj a něco dobrého a kochat se tou nádherou. Odtud už je to jen kousíček k jezeru Chuzenji, které je místním turistickým a lázeňským centrem. Vzniklo před 20 tisíci lety, kdy nedaleká sopka Nantai vybouchla a zablokovala řeku. Nyní zabírá plochu skoro 12 km² a jeho hloubka je v některých místech i 160 m, takže rozhodně to není žádný drobek. Máme štěstí, že loď na okružní plavbu po jezeře odplouvá za pár minut. Ne že by snad přestalo pršet, zas takové štěstí nemáme, ale je to v ceně Nikkó passu a dostane nás to přímo do městečka Chuzenji, kde chceme nastoupit na autobus. Na lodi zní z repráků výklad dokonce i v angličtině, což bychom ocenili, kdyby bylo přes třídu japonských děcek slyšet vlastního slova, ale nevadí :) Kolem jezera a na okolních kopcích se sice začíná povalovat mlha, ale i přes tuto horší viditelnost si výhledy užíváme. To hnusné počasí vytváří zvláštní ponurou atmosféru, která vrcholí vyloděním v Chuzenji, kde jsou na břehu ukotvená šlapadla ve tvaru labutí. Opět nikde nikdo... mlha... kýčovité labutě... hororová scéna hadr :) |
 |
plavba lodí:
 |
 |
V Chuzenji jsou 3 hlavní lákadla: chrám Chuzenji, přírodovědné muzeum Nikkó Natural Science Museum a vodopády Kegon. Muzeum už je zavřené a začíná se stmívat, takže poslední kroky věnujeme dnes již třetím vodopádům :) Kegon Falls ale nejsou jen tak ledajaké. Jsou skoro 100 m vysoké, padají strmě dolů a údajně patří mezi tři nejkrásnější vodopády v Japonsku. Vstup na vyhlídkovou plošinu je zdarma, ale i tak toho přes mlhu příliš nevidíme. Druhou možností, jak vodopád spatřit, je nechat se svézt speciálním výtahem (cena 550 ¥) až dolů přímo k němu. Odtud vypadají záběry víc než dobře, ale zkušenost s tím, vzhledem k pokročilé hodině a počasí, nemáme.
 |
 |
Je lehce po páté hodině a všechny krámky a restaurace jsou zavřené, těžko říct jestli "už" anebo otevřené vůbec nebyly :) Každopádně je nám jasné, že sehnat v Nikkó večeři bude oříšek, a tak městečko Chuzenji procházíme opravdu důkladně, až nakonec jeden otevřený podnik objevíme. Je nám vlastně fuk, co nám přinesou, hlavní je, že to bude teplé a že alespoň na chvilku můžeme sundat naše promočené bundy. Čekání si krátíme spolu s obsluhou sledováním sumo zápasů v televizi. Být to fotbal, tak už nejspíš protáčím oči, ale sumo momentálně zajímá i mě. Jak taková kulička může sakra udělat tak rychlý pohyb?? Při zápase někteří zápasníci dokonce i doslova vypadnou z ringu! Až trošku litujeme, že jsme se v Tokiu nedostali na Sumo Tournament. Zbytek sumo zápasů dokoukáme už z pohodlí vyhřáté postele obklopeni japonskými ňaminami, které jsme si nakoupili ve Family Martu :)
DEN2
Sníme o tom, že se probudíme do nádherného prosluněného dne, jak se na město Slunečního jasu sluší a patří... Ne kecám, jsme realisti, takže jsme snili jen o tom, aby nám do rána uschly boty a bundy. Ani to se však nestalo... Poslední šance! Dáme si snídani v pobočce Nikko Park Lodge Tobu Station a potom určitě přestane. Ne tak ne, chčije furt stejně, ne-li víc. Volíme tedy nouzové řešení: půjčujeme si deštníky, batohy dáváme na nádraží do úschovny (větší skříňka na oba batohy 600 ¥) a vyrážíme na obhlídku historického areálu Nikkó. Prý se pyšní těmi nejkrásnějšími chrámy v Japonsku. Tak schválně, co je na tom pravdy :)Komplex je zapsaný na seznamu památek UNESCO a 5 z jeho budov je dokonce součástí Národního japonského pokladu. Zvláštností je, že zde dokázali koexistovat dvě náboženství: buddhismus a šintoismus. Nejsem žádný religionista, ale vezmu to z praktického hlediska. Zjednodušeně, existují chrámy (= temple), které jsou buddhistické, a svatyně (=shrine), které patří k šintoismu.
Autobusem se necháme dovézt k Shinkyo bridge (překl. Posvátný most), který překlenuje řeku Daiya a je jakousi vstupní bránou do celého areálu. Je nádherný... i v dešti. Pokud ho však budete chtít přejít po svých, připravte si 300 ¥ jako vstupné. To se ostatně platí do skoro každého chrámu v Nikkó a Nikkó pass tohle již nepokrývá. Je tedy čistě na vás, jestli vám bude stačit obhlédnout chrámy jen zvenku nebo budete chodit i na prohlídky. My volíme takto:
1) Rinnoji Temple - založil jej v 8. století buddhistický mnich Shodo Shonin, čímž započal éru Nikkó. Je nejspíš tou nejstarší pamětihodnost v Nikkó. Bude to první chrám, na který narazíte při vstupu do areálu a je naprosto nepřehlédnutelný. Neuvidíte totiž chrám samotný, ale obří konstrukci (normální barák), pod kterou se skrývá hlavní budova chrámu - Sanbutsudo. Že to zní divně? Jo je to divný... dost divný, ale původní chrám byl napaden termity, a tak jej kousek po kousku rekonstruují, což by mělo trvat až do roku 2021. A protože to je tak moc divný, chceme samozřejmě vidět, co je uvnitř!
 |
| Sanbutsudo pod konstrukcí |
Vstupné do Sanbutsudo stojí 400 ¥ . My pořizujeme combi ticket i s Taiyuin Shrine, ale už si nepamatuji za kolik přesně :) Uvnitř je zakázáno fotit, takže rychlý popis. Sanbutsudo znamená v překladu Síň tří Buddhů, takže největší atrakcí jsou tady 3 obří pozlacené sochy Buddhů - Kannon s tisícem rukou, Amida Njorai a Bató Kannon s koňskou hlavou, který je zasvěcen blahu zvířat.
 |
| Nitenmon Gate |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
| hlavní síň |
 |
| Hear no evil, say no evil, see no evil |
 |
 |
 |
 |
|
Dál procházíme kolem dalších honosných a draze vypadajících budov, ale pokud vás zajímá opravdová hrobka slavného Tokugawy, budete si muset trošku zajít. Vede k ní totiž 207 kamenných schodů, ale rozhodně to stojí za to. Nahoře naleznete prostranství ohraničené nízkou zídkou se zelenou železnou branou, u které stojí na stráži dva démoni. Ti hlídají ostatky Tokugawy, které se nachází v urně přesně uprostřed vedle sochy posvátného jeřába. Magické místo...
 |
 |
Více už se rozepisovat nebudu, protože by tady šlo strávit i několik dní a pořád by bylo co objevovat. Tolik času ale nemáme, protože musíme chytit náš vlak zpět do Tokia, a vydat se za dalšími zážitky - na posvátnou horu Koya.
Pokud vám tyto informace pomohly ušetřit trochu času nebo peněz nebo obojího, můžete mě třeba "pozvat na kafe" a přispět tak na provoz Vorvaně :) číslo účtu / QR kód: 1257951017/3030
Žádné komentáře: