Našich TOP 6 madeirských procházek

května 01, 2022


Jak jsem již nastínila v předchozím a poměrně obsáhlém článku, report z Madeiry jsem se rozhodla rozdělit na dvě půlky. V prvním figurují obecné informace jako letenky, půjčení auta či ubytování, plus samozřejmě nechybí kompletní seznam navštívených míst. Pokud jste jej nečetli, tak určitě napravte - odkaz tady. Druhý článek bych ráda věnovala spíše trekování a procházkám, zkrátka místům, u kterých nestačí jen zastavit, vyfotit a jet dál :)


Typickým znakem Madeiry jsou tzv. levády (levadas) = důmyslný systém zavlažovacích kanálů, které rozvádí vodu po ostrově, zpravidla z vlhkých severních částí na sušší jih. Podél těchto betonových kanálů vedou úzké cestičky sloužící původně k jejich údržbě. Dnes už jsou levády oblíbeným turistickým cílem mnoha horských nadšenců. K dispozici jsou tisíce kilometrů levád vedoucích vysoko v horách skrz tunely i mostky, ale pozor - jejich délka i obtížnost se velmi liší, takže doporučuji raději nastudovat předem. Zde je jejich celý seznam a aktuální schůdnost, kterou si vždy ověřte a hlavně teda respektujte. Není ničím výjimečným, že se leváda zavře kvůli sesuvu půdy, opravám či např. dešti/sněhu.

Co se malých dětí týče, žádná z níže uvedených procházek není vhodná pro kočár! Snad jen u Balcões jsem si vzpomněla na naše Thule vozítko (Urban Glide 2), jinak si obecně na levádách s kočárkem ani neškrtnete. My ho na Madeiru brali, ale spíš kvůli pohodlí při pojíždění ve městech či na letišti. Většinu zbývajícího času se Kobliha nechala nosit v nosítku... rukou, ramenou a tak, známe že? :) Nicméně zvládla to naprosto skvěle, takže oficiální název článku by taky mohl být "6 madeirských procházek, které zmáknete i s batoletem". Jo a předem upozorňuji na přemíru fotek s Pepovo zádama, ale prostě je to takový vděčný fotoobjekt :)


Praktické věci na madeirské procházky:

  • pohodlné boty - asi to nemusí být žádné echt spešl pohory, ale na žabky to prostě není
  • lehkou bundu nebo pláštěnku (případně i kšiltovku) - kvůli vodopádům, vodě padající v tunelech nebo prostě jen kvůli dešti
  • čelovku - jako vystačíte si i s baterkou v mobilu, ale volné ruce jsou výhoda
  • svačinu - na levádách můžete na občerstvení narazit tak maximálně na jejím začátku, v průběhu už s tím nepočítejte, takže něco malého s sebou není úplně od věci
  • + v souvislosti s nosítkem se nám osvědčil softshelový návlek, který Koblihu chránil před větrem i vodou a navíc ještě hřál




1. PR11 Vereda dos Balcões


Letmo už jsem se o této levádě zmínila v prvním článku v souvislosti s chovnou stanicí pstruhů. Ta se totiž nachází, stejně jako začátek levády, v horské vesnici Ribeiro Frio. Není tu příliš parkovacích míst, ale třeba parkoviště Parque de estacionamento (google maps), pár desítek metrů za pstruží farmou, bylo poloprázdné. Odtud na začátek PR11 dojdete za 5 minutek. 

Samotná leváda je kraťoučká - měří jen 1,5 km v jednom směru a vede naprosto nenáročným terénem, v podstatě celou dobu po rovince. Případně pokud jste v nějaké časové tísně, dalo by se vyrazit i od Restaurante Faisca a trasa by se tím zkrátila na pouhých cca 650 metrů. Tak jako tak hlavní lákadlo představuje vyhlídková plošina (balcões = balkóny) na jejím konci, díky které se vám otevřou nádherná panoramata madeirského zalesněného a velmi kopcovitého vnitrozemí. Není ničím neobvyklým, že je vyhlídka zahalená mlhou. My měli štěstí tak napůl - bylo hezky vidět do údolí, ale na vrcholcích se povaloval mlžný opar, ale tak lepší něco než nic :)



2. PR9 Levada do Caldeirão Verde


Prý jedna z nejhezčích levád na Madeiře... Představte si procházku krásným sytě zeleným lesem vysoko nad údolím, k tomu parádní vodopády, přírodní "kotle", pro zpestřední několik tunelů a taky supr výhledy až na madeirské pobřeží. Takže za nás rozhodně ANO, Caldeirão je vážně moc pěkná a ani nijak echt náročná, co se terénu týče. Vede víceméně po rovině (minimální převýšení), všude je zajištěná zábradlím, takže problém by mohla představovat jen její délka = cca 6,5 km v jednom směru

Většina turistů bere jako výchozí bod Casa das Queimadas, kde je k dispozici parkoviště (3 € celodenní parkování), kavárna, suvenýry, muzeum a přilehlý park. Doporučuji do navigace zadat rovnou heslo Queimadas Parking Lot nebo taky můžete skončit jako my ve vedlejší osadě Pico das Pedras :) Ono to jako nebylo úplně špatně, protože toto místo je často zmiňováno v průvodcích právě jako ofiko start levády, ale jsou to prostě kilometry navíc. Pokud by vás tahle varianta zajímala, tak v Pico das Pedras zaparkujete bezplatně a vede odtud pohodová 1,8 km dlouhá stezka (Um caminho para todospodél levády až do Queimadas. Pro představu fotky z tohoto úseku:


Kdyby vám na konci Caldeirão Verde zbývala energie, můžete si trasu prodloužit ještě o kratší levádu Caldeirão do Inferno (2,4 km v jednom směru). V překladu je to doslova "Pekelný kotel", jelikož tohle údolí je echt hluboké a leží přímo pod nejvyšší horou Madeiry - Pico de Ruivo. Tenhle úsek už jsme ale neabsolvovali, protože tunely u "Zeleného kotle" byly zatopené a v rámci Koblihy v nosítku se nám fakt nechtělo brodit ve vodě... a už vůbec ne ve vodě v tmavém, úzkém a nízkém tunelu...

Casa das Queimadas



Caldeirão Verde




3. PR8 Ponta de São Lourenço


Tahle procházka sice nemá nic společného s levádami, ale i tak se řadí k místům, které tady zkrátka nemůžete vynechat. Ponta de São Lourenço je nejvýchodnějším cípem Madeiry rozkládajícím se na úzkém poloostrově poblíž města Caniçal. Zdejší krajina se od zbytku stále se zelenajícího ostrova velmi liší - půda je na poloostrově velmi suchá a dokonce v některých obdobích připomíná skoro poušť. My máme zkušenost pouze s březnovou návštěvou, takže žádný trek měsíční krajinou se nekonal, naopak i nějaké zelenější výhledy byly.

Není nijak složité se dostat k výchozímu místu, do navigace klidně zadejte Ponta de São Lourenço Parking (zdarma), tam už stejně silnice končí. Jen bych doporučila vyrazit hned ráno, dokud jsou ještě k dispozici parkovací místa a na trase neproudí úplně davy lidí. Fyzicky (někdo možná i psychicky) se připravte na cca 8 km chůze po upravené (ale místy kamenité) cestě a také na dost schodů. Odměnou vám budou po celou dobu fakt nádherné výhledy na barevnou strukturu poloostrova i na křivolaké útesy tyčící se strmě nad vodní hladinou. 


Trasa končí na vrcholku Pico de Furado, kde se vám otevře ještě výhled na zbývající část Ponta de São Lourenço - ostrůvek s majákem, bohužel tam se již dostat nedá. Abych to ale nezakončila "špatnou zprávou", tak někoho možná potěší fakt, že před výstupem na Pico de Furado se můžete posilnit nějakou dobrotou nebo jen pitím v bistru Casa do Sardinha



4. PR6 Levada das 25 Fontes / Risco


Tak joo, vracíme se k levádám... a rovnou k té nejprofláklejší => k "25 pramenům". Najdete ji v oblasti Rabaçal ve východní části ostrova, takže výhodné zejména pro ty, kteří mají zajištěné ubytování v Calhetě. Leváda je samozřejmě krásná, o tom žádná, ono taky málokteré místo na Madeiře se vám nebude líbit :) Takže se zas připravte na pořádnou porci vodopádů, zavlažovacích kanálů porostlých mechem, starých pokroucených stromků, supr výhledů do údolí a drobných ptáčků, co vám budou doslova zobat z ruky.


Nevýhodou je pak samozřejmě větší frekventovanost jakožto daň za relativně krátkou procházku se snadno dosažitelným cílem v podobě vodopádu. Těm největším davům se vyhnete, pokud vyrazíte hned z rána jako my, na zpáteční cestě pak lidí bylo mnohem více, ale to už nám bylo vlastně jedno. Pokud trpíte na bolesti kolen, pravděpodobně pro vás bude mínusem u 25 Fontes i přítomnost několika úseků se schody. Každopádně jestli jste průměrně zdatný jedinec, s absolvováním této levády mít problém určitě nebudete.




Trošku zapeklitější je to tady s dostupností. Auto totiž musíte nechat na parkovišti u hlavní silnice ER105, parkovné se tu neplatí. Odtud vás čeká 1,8 km směrem dolů po zpevněné cestě až k výchozímu bodu - Casa do Rabaçal, kde sídlí moc pěkná a útulná kavárna Nature Spot Cafe - doporučujem! Kdo by chtěl ušetřit nějakou tu energii, může se za 3 € (nebo 5 € zpáteční) svézt od parkoviště minibusem, ale bacha nevypadá to na žádný jasně daný jízdní řád. 


U Casa do Rabaçal se už napojíte na levádu PR6, díky které můžete navštívit vodopády hned dva - 25 Fontes i Risco. Buď se vydáte rovnou směr 25 Fontes nebo půjdete jako první Levada do Risco (PR6.1), a při zpáteční cestě z ní odbočíte, seběhnete schody a napojíte se na 25 Fontes. Zkrátka pořadí je na vás. Když to vezmete suma sumárum: obě levády + obě cesty z parkoviště pěšky, hodí to zhruba 9 km, nic hrozného :)





5. Levada do Moinho / Nova


Tuhle levádu jsme původně vůbec v plánu neměli, ale kvůli špatnému počasí ve vnitrozemí byla nutná poměrně velká dávka improvizace, takže jednoho dne se nám tato "Mlynářská" (moinho = mlýn) procházka připletla do cesty. A díkybohu, protože musíme uznat, že na nás fakt udělala dojem. 


Největší výhodu představuje fakt, že můžete udělat okruh a nemusíte jít stejnou cestou tam i zpět jako u většiny levád. Zajímat vás bude město Ponta da Sol v jižní části Madeiry, do navigace si zadejte rovnou výchozí místo - kostel ve čtvrti Lombada (Igreja da Lombada), kde se dá bezplatně zaparkovat + je tu k vidění i starý mlýn. Odtud vás čeká dohromady cca 8,5 km, přičemž cestu tam jdete po Levada do Moinho a zpět po Levada Nova vedoucí o úroveň výše. Nečekejte úplně vlhký zelený les jako např. u Balcões nebo Caldeirão Verde, tady se budete spíš kochat krásnými výhledy do údolí. 



Jen upozorňuji, že pokud se bojíte výšek nebo nezabezpečených cest ve vyšších polohách, tak raději nechoďte po Levada Nova a vraťte se zpět stejnou cestou. Nova je totiž poměrně exponovaná záležitost - pěšinka podél zavlažovacího samozřejmě k dispozici je, ale zábradlí byste tu hledali marně. Bohužel se tímto připravíte o tu největší atrakci - vodopád protékající přímo ve skále, pod kterou budete procházet.




6. Pico do Arieiro


Jak jsem již psala výše, na počasí ve vnitrozemí jsme zrovna žádné velké štěstí neměli. Černé mraky se držely nad nejvyšší horou Pico Ruivo i nad Pico Arieiro (3. nejvyšší) celý týden našeho pobytu na Madeiře. Ale i přesto jsme nahoru vyrazili. Jako nebudu lhát, situace vypadala bledě už když jsme se sem blížili - pršelo, foukalo a byla mlha jako kráva. Když už jsme tady, tak tomu aspoň dáme šanci ne? V klidu si na parkovišti sníme svačinu a vyčkáváme, zda se mračna nehnou alespoň na chviličku. Výsledek viz fotky pod odstavcem... teploměr klesl na 3 °C, déšť rozhodně neustal a vidět bylo sotva metr před sebe, no zkrátka eňoňůňo dechberoucí výhledy :)



Nějak jsem se ale nechtěla smířit s tím, že to tady neuvidím za nějakých rozumných podmínek, takže jsem pak další dny poctivě sledovala webcameru na Pico Arieiro (doporučuji, lepší než místní nevyzpytatelná předpověď počasí), a víte co? Poštěstilo se! Sice až poslední den, pár hodin před odletem, ale to prostě stihneme. Rychle smutné oči na Pepu a vyrážíme vstříc pokusu č. 2!


Výhoda Arieiro je, že se dá autem vyjet až přímo nahoru, bezplatně zaparkovat a pak už jen dojít pár metrů na vyhlídku. Tady se většina lidí vyfotí, popř. si daj drink v místním bistru, a upalují zpět do vozu. Zdatnější jedinci odtud vyráží na Pico Ruivo (1862 m. n. m.), což se považuje za jeden z TOP treků na ostrově. Ten jsem ale raději oželela už předem, přece jen jít s Koblihou v tomhle echt náročném terénu cca 4 hodiny tam a 4 hodiny zpátky... ehm, buďme realisti. Pokud byste toužili po dosažení nejvyššího vrcholu Madeiry o trochu snáze, nabízí se ještě jedna (asi nejoblíbenější) varianta - výchozí bod Achada do Teixeira aneb 2,8 km v jednom směru. Normálně bychom šli aspoň tuhle procházku, jenže stihnout letadlo bylo tak trochu přednější :) V rámci této časové tísně jsme se vydali jen na krátký úsek Arieiro-Ruivo, konkrétně místo zvané Miradouro do Ninho da Manta, což vřele doporučuji. Necelý kilák cesty, i když velká část po schodech, ale výhledy tu jsou fakt boží!







Žádné komentáře:

Používá technologii služby Blogger.