Stezka údolím Lužnice Toulavou

června 02, 2022

Stezka údolím Lužnice se jako jediná pěší trasa v České republice může pyšnit prestižním oceněním Leading Quality Trails Best of Europe, díky kterému se zařadila mezi ty nejlepší turistické trasy v Evropě. Tušili jste, že máme u nás v Česku takový klenot? :) Musím říct, že už jsem ji měla vyhlídnutou nějakou dobu, ale teď konečně můžu potvrdit, že její absolvování za to rozhodně stojí. Trasa vede překrásným údolím řeky Lužnice, které nabízí fakt boží výhledy a protáhne vás okolo starých mlýnů a hradních zřícenin. Navíc budete mít možnost omrknout i historická města Tábor a Bechyni, takže na své si tady přijde opravdu každý, komu nevadí trocha té chůze. 


Obecné info


Turistická oblast rozkládající se na pomezí jižních a středních Čech, kterou protéká řeka Lužnice, se oficiálně jmenuje "TOULAVA". Jejím centrem je Tábor, ale patří k ní i další významná města jako jsou třeba Bechyně, Soběslav, Milevsko, Sedlčany, Mladá Vožice, Chýnov či Planá nad Lužnicí. Pokud by vás Toulava zaujala, mrkněte na jejich webové stránky, kde najdete různé tipy na výlety, ubytování i další služby.

A teď už pojďme na info o stezce jako takové. Dohromady vás čeká 55 km rozdělených na 4 etapy, tzn. na den počítejte cca 15 km. Samozřejmě záleží na tom, kde budete bydlet, jaké si budete dělat zacházky a odbočky, a kolik toho naťapete pouhým korzováním po městech. Terén není nikterak náročný a žádné velké kopce se tady nezdolávají, nebojte :) Větší část vede dokonce po rovině nebo s minimálním převýšením, takže bych řekla, že Stezku údolím Lužnice zvládne i průměrně zdatný jedinec. 

Začátek trasy se ve většině případů uvádí v Plané nad Lužnicí, odtud se po proudu řeky během čtyř dnů dostanete do Týna nad Vltavou, kde stezka končí. Nevidím však jediný důvod, proč by se to nedalo jít i obráceně. Také jsme šli opačně (= proti proudu), a to především proto, že Týn nad Vltavou je k Plzni o trochu blíže, takže mi přišlo jednodušší nezajíždět až do Plané. Každopádně je to na vás.

  • KDY jít? Vyrazit můžete prakticky kdykoliv, stezka není nijak hlídaná, regulovaná ani zpoplatněná, ale počítejte s tím, že většina kempů a občerstvení podél řeky otevírá až na sezónu (červen-září). My stezku absolvovali v polovině května, a i když bylo počasí úplně nádherné, bylo vidět, že kempy se teprve k otevření chystají. Na druhou stranu, každý den jsme na trase potkali 3-5 lidí, zkrátka nikde nikdo.

  • KDE se ubytovat? Výhodou je, že dvě etapy končí ve větších městech - v Bechyni a v Táboře, kde pravděpodobně nějaké to ubytování seženete, když to nenecháte úplně na poslední chvíli. Rezervovala jsem přes booking, konkrétně Hotel Panská v Bechyni (2000,- Kč se snídaní) a Pension THIR v Táboře (1650,- Kč se snídaní). Prostřední etapa však končí v části zvané Lužničanka, v podstatě uprostřed ničeho, a tam už je výběr značně omezen. Buď zvolíte jeden z kempů (máme vyzkoušený RS Stavorek a super, chatka na noc 620,- Kč) nebo Penzion Příběnice.

  • JAK řešit dopravu? Jak už bylo řečeno, buď zvolíte jako startovní bod Planou nad Lužnicí nebo Týn nad Vltavou. My jsme do Týna dojeli autem, které jsme nechali zaparkované na bezplatném parkovišti kousek od autobusového nádraží. Po dokončení stezky jsme se z Plané vraceli zpět k autu kombinací vlaku (Planá - Tábor 34,- Kč pro oba) a autobusu (Tábor - Týn 94,- Kč pro oba). Za koblihu ani kočár jsme platit nemuseli. Každopádně doporučuji si spojení předem ověřit na idos.cz, protože zejména o víkendech to s frekventovaností není žádná velká sláva. 



Stezka s kočárkem?


Máte tak trochu sebedestruktivní sklony? Libujete si v potu a bolesti? Vyžíváte se v celodenním přenášení kočáru? Máte s sebou dobrý sportovní kočár a fyzicky i psychicky odolného chlapa? Pokud jste na všechny otázky odpověděli "ano", tak je Stezka údolím Lužnice určená i pro vás, kteří cestujete s prckem v kočáru. Prosím vás, ale pro normální lidi, který maj všech pět pohromadě to rozhodně doporučit nemůžu!!

Jak už jsem psala, profil trasy není nijak extrémně náročný, proto mi bylo divné, že jsem se nedopátrala žádných informací o sjízdnosti s kočárkem. Tak nějak jsem asi předpokládala, že to prostě bude procházka kolem řeky, pohoda jahoda, že jo? A ono jako joo, jenže jedna je věc je profil a druhá terén. Kameny, šutry, balvany, výmoly, kořeny, kopřivy, řepkové pole a uzoučké pěšinky... to vše představovalo neustále nadzvedávání či rovnou přenášení celého kočáru. Možná si řeknete, dyť copa tak to párkrát přenesu, žádný stres... jenže si představte, že v něm je krom dítěte i plno dalších věcí a na zádech nesete ještě celkem narvaný batoh, což z toho udělá hnedka úplně jinou pohádku :) Na rovinu přiznávám, že kdybych šla s Koblihou v kočáru sama, tak nedojdu skoro nikam. Fakt to byla práce pro dva! Tímto děkuji Pepovi za jeho obětavost a bezmeznou trpělivost s mým plánováním nesmyslných výletů :)

Pokud přece jen toužíte projít Stezku údolím Lužnice s dítětem/dětmi, určitě upřednostněte nosítko (popř. krosničku) před kočárem. Nebo její absolvování směřujte spíše na dobu, kdy to vaše ratolesti už zvládnou ujít po svých.

Kdo by opravdu hodně stál o to, zkusit to s kočárem, tak tady pár věcí, které byste měli mít s sebou: moskytiéru, lepení na kolo, pumpičku + doporučuji i cyklistické rukavice, abyste alespoň trochu předešli puchýřům od častého přenášení kočáru. A samozřejmě hodně štěstí :D



1. etapa: Týn n. Vltavou - Bechyně (15  km)


První den je pro nás nejhektičtější, protože do Týna přijíždíme už se zpožděním a je nám jasné, že si musíme trochu chvátnout. Parkujeme a přecházíme most směr náměstí, které jen lehce škrtneme. Seběhneme na nábřeží, kde nás u Železného mostu čeká první (teda vlastně poslední) informační cedule "Stezka údolím Lužnice Toulavou". 


Počátečních zhruba 800 metrů po červeném značení podél řeky = těžká pohoda, která je narušena následným prudkým ale krátkým stoupáním k druhému záchytnému bodu - rozhledně Semenec. Je betonová a malinkatá, kochat se budete výhledem z výšky pouhých 4 metrů. Upřímně, lepší výhled na Vltavu a vzdálený Temelín představuje vyhlídka s lavičkou o kousek vedle... U rozhledny na Semenci začíná pravděpodobně nejdelší naučná stezka na území ČR - 66 km dlouhá Stezka na Onen svět. Tu zas příště :) Na její info cedule cestou do Plané určitě ještě párkrát natrefíte, ale teď je ignorujte. Tady se totiž musíte zaměřit na žlutou turistickou značku.


Okolo originálního Přírodovědného muzea Semenec se snadno dostanete k rozcestí U Masáka, kde máte možnost si udělat zacházku k soutoku Lužnice a Vltavy. Lužnice měří na délku 208 kilometrů a právě v těchto místech můžete sledovat její poslední metry než se definitivně spojí s Vltavou. K božím mukám v samotném cípu soutoku to hodí cca 550 m v jednom směru a ztratit se určitě nemáte kde. Až se vrátíte zpět k Masákovi, znovu se chytněte žluté značky, která vás povede přes louku až do lesa. Na tomto úseku můžete očekávat úzkou lesní pěšinu s kořeny a často také sešupem dolů, protože se budete nacházet vysoko nad řekou. Dostat se potřebujete k ukazateli Nad Překvapením. Samozřejmě není až tak velké překvapení, že na výhled si musíte trošku máknout :)


Pozor, tady zas proběhne změna značení a zajímat vás opět začne červená, po které dojdete do vesnice Koloděje nad Lužnicí s krásným zámkem Mitrowitz. Ten však bohužel není veřejnosti přístupný. Pozitivní je, že z Koloděje do Bechyně už vede stezka víceméně po rovině přímo podél řeky. Cesta skalnatým kaňonem představuje velmi příjemnou záležitost - často půjdete ve stínu stromů, uvidíte Červený mlýn a o kus dál také ferratu vinoucí se po skalách na druhém břehu. Navíc supr zpestřením bude určitě i visutý dřevěný chodníček, i když je to jen kraťoučký úsek...


Oficiálně tato etapa zahrnuje i zacházku přes "Bechyňské výhledy" (zelené značení), ale tu si kvůli našemu pozdnímu startu necháváme raději na druhý den. V Bechyni jsem zvolila ubytování v Hotelu Panská, který můžu s klidným svědomím doporučit dál. Součástí je i restaurace Špajz, kde vaří fakt skvěle, navíc maj uvnitř i dětský koutek.

Info pro rodiče: Velké dětské hřiště se nachází přímo na začátku etapy v Týně na nábřeží. Další až ve vesnici Koloděje nad Lužnicí hned vedle mostu, případně v kempu Prima o pár desítek metrů dále.



2. etapa: Bechyně - Lužničanka (15 km)


Druhý den nejprve doháníme rest z předchozí etapy a omrkneme upravené bechyňské náměstí i zámek. Ten však opět jen zvenku, jelikož Zámek Bechyně své brány otevírá pouze na sezónu (červen-září), viz ofiko stránky zde. Po žluté seběhneme na nábřeží, kde s přechodem mostu měníme barvu na zelenou a hurá na bechyňské vyhlídky:
  1. Gutha - Jarkovskéhona zámek
  2. Pasovského - na klášter
  3. Náprstkova - na most Duha
Mezi druhým a třetím výhledem si ještě můžete udělat lehkou zacházku k řece po původní trase, odkud je vidět most úplně z jiného úhlu. Podle mého se ale ten nejlepší výhled v Bechyni (nebo spíš na Bechyni) naskytne právě z 60 metrů vysokého mostu Duha, po kterém přecházíme zpět na druhou stranu. Mimochodem most není zajímavý jen kvůli svému ohromnému oblouku, ale především tím, že po něm jezdí současně auta i vlaky. Chytáme se červeného značení, které nás bude dnes provázet celou cestu, a podejdeme most. Prvních pár set metrů po nábřeží se stejně jako v Týně tváří jako totální idylka. Samozřejmě ne na dlouho...


Za bechyňským vodopádem Pod Libuší už musíme spoustu energie věnovat prodíráním se kopřivama a vysokou trávou, a občasnému přenášení kočáru. Tady se s Lužnicí na chvilku loučíme, tzn. že musíme nabrat výšku, krosit to přes louku okolo hřbitova a následně přes les, abychom se po cca dvou kilometrech opět šťastně shledali. 

Výhledy na řeku jsou tu ale fakt nádherné - malé chatičky, na kterých je na první pohled vidět, jak je majitelé opečovávají. Často k nim patří i vlastní dřevěná mola a u nich přivázané loďky, popř. tu pánové mají rovnou nahozené pruty. A hlavně teda... naprosté ticho a klid, balzám... mmm...



O kus dál zažíváme jeden z nejhorších úseků toho dne - přechod přes řepkové pole do Dobronic. Když půjdete sami, bude to úplně na pohodu, nebojte. Ale s kočárem teda... ufff. Světlem na konci tunelu nám jsou právě Dobronice, kde předpokládáme jídlo, pití a houpačky. Bohužel marně. Kempy i restaurace se teprve připravují na sezónu a celkově to tu zeje prázdnotou. Z mostu je supr výhled na zříceninu hradu Dobronice, přes kterou stezka pokračuje. Kvůli padajícímu zdivu a celkově špatnému stavu je však hrad nepřístupný.


Dalšími zajímavými místy na trase jsou určitě Kostel Nanebevzetí Panny Marie a unikátní Stádlecký řetězový most - poslední dochovaný empírový řetězový most v ČR. Původně překlenoval Vltavu, ale na počátku 60. let byl rozebrán a přenesen k obci Stádlec. Na délku má 157 m, na šířku 6 metrů a bacha, smí jej přejet i auta a motorky, tak ať vás při focení té nádhery něco nesrazí. Odtud nám zbývají poslední dva kilometry k našemu druhému ubytování - tentokráte v příjemném rodinném kempu RS Stavorek. První Koblihy noc v kempu, heh! Jinak tady na ubytko bacha, Stavorek je jedním ze 3 kempů v této oblasti. Další místo na přespání, o kterém by se dalo uvažovat, je až Penzion Příběnice o pár km dále, nic dalšího tu už není!

Info pro rodiče: Na této etapě jsme bohužel nepotkali moc vyžití pro děti. V sezóně by to možná mohlo být lepší díky otevřeným kempům. Takhle můžu doporučit zvířecí sochy na bechyňském náměstí a malinké retro hřištátko přímo v Dobrovicích za hospodou, kam jsme si udělali kvůli Koblize zacházku. Hezké zázemi pro děti (houpačky, pískoviště, skluzavka, trampolíny, bazén) pak měli v kempu Stavorek, kde jsme etapu končili.


3. etapa: Lužničanka - Tábor (12 km)


Dnes opět pokračujeme v krasojízdě po červené značce, přičemž v podstatě celou dobu máme Lužnici minimálně na dohled, když zrovna nejdeme přímo podél ní. Tahle etapa se nese ve znamení především vodních mlýnů a poklidných chatařských osad. První 1,5 km k Bejšovcovo mlýnu je, jak už se to na začátek etapy sluší a patří, naprosto pohodový. Poté v souvislosti s osadami zjišťujeme jedno velké mínus - musí se obcházet, resp. nadcházet, zkrátka nejde je projít skrz, což pro nás znamená další poponášení, ale tak co... už jsme zvyklí. Nebo bychom měli být :)

Pokračujeme další 2 km k Penzionu Příběnice, o kterém jsem se už letmo zmínila. Odtud si můžete udělat zacházku (po žluté) ke zřícenině stejnojmenného hradu, anebo se tu třeba jen občerstvit. Tady bych jen upozornila, že příběnický penzion představuje poslední možnost občerstvení na trase. Vážně. Na další jídlo/pití narazíte pak až v Táboře, tak s tím raději počítejte. V Příběnicích vás také čeká druhá visutá lávka přilípnutá ke skále. Zase kraťoučká, ale v lepším stavu než ta, kterou jsme přecházeli v první etapě.


O zhruba 1,5 km dále narazíte na další zajímavé místo. Tentokrát má podobu 32 metrů dlouhého skalního tunelu vysekaného v mohutné skalní stěně. Na výšku má 2,5 metru, takže si nepředstavujte žádné krčení či plazení, bude vám stačit krátké posvícení baterkou nebo mobilem. Za tunelem vás čekají výhledy na protější břeh, kde se budete postupně kochat 3 mlýny - Breda, Matoušovský a Kvěchův



Pro nás se fajn záchytným bodem stala lávka u Harrachovky, odkud už se cesta dala tak nějak považovat za kočárfriendly. V těchto místech totiž začíná lesopark zvaný Pintovka, kterým budete ještě procházet následující den. Pokud se budete držet dnešní etapy, dojdete za doprovodu dřevěných pohádkových soch až do Tábora, konkrétně ke studánce Eleonora. Tam se buď po schodech vyšplháte nahoru na Švehlův most, popř. budete pokračovat dál po zelené a do města vejdete až přes Čelkovický most. Volba je na vás, a teď už hurá na obhlídku Tábora!


Projít si historické centrum s romantickými uličkami bych považovala skoro za povinnost. Při této příležitosti budete určitě míjet i městské hradby s přilehlými sady, Bechyňskou bránu s věží Kotnov a hlavně Žižkovské náměstí. V jeho blízkosti se nacházejí další atrakce jako např. Husitské muzeum nebo Muzeum čokolády a marcipánu. Pak už záleží na tom, kolik tady strávíte času. Co se ubytování týče, hlavu jsme složili v příjemném a skvěle hodnoceném Pensionu THIR. Pěkné zrekonstruované pokoje přímo v historickém centru, supr snídaně, jednoduchý self checkin. Co víc si přát? :) Ještě možná zmrzku - tu určitě v Moccacafé, a na kafe s dortíkem si zaběhněte do Kávové zastávky. Sladké odměny jsou po takových výkonech zkrátka potřeba :)

Info pro rodiče: Dětská hřiště jdou bohužel ruku v ruce s absencí možnosti občerstvení na této etapě. Nicméně alespoň v Táboře vám mohu jedno (to za nás nejlepší) doporučit. Na mapy.cz jej najdete jako Dětské hřiště Holečkovy sady.



4. etapa: Tábor - Planá nad Lužnicí (13 km)


Tak joo, jde se na poslední etapu. Mám z ní nejméně fotek, protože ač byl tenhle úsek asi nejsjíždnější s kočárem, byl současně i nejméně záživný. Předchozí etapy prostě nasadily laťku příliš vysoko :) Důvodem by mohl být i fakt, že podél řeky Lužnice půjdete až poslední dva kilometry, zbytek vás čeká "vnitrozemí". Ale nebudu předbíhat, pojďme postupně...

Ráno se s Táborem loučíme pohledem ze Švehlova mostu, načež nás žluté značení protáhne skrz lesopark Pintovka, kde máme v oboře štěstí na rodinku muflonů. U rozcestníku Vlčí důl měníme barvu na červenou, po které dojdeme do vesnice Větrovy. Hlavním must see je tu moderní rozhledna Hýlačka s vyhlídkovou plošinou ve výšce 25 metrů. Pokud se budete chtít potěšit pohledem z výšky, připravte si 20,- Kč na vstupné - dole se totiž nachází turniket.


Následují dva v podstatě dost nezajímavé kilometry po asfaltce a o kousek dál se už konečně, alespoň na chvilku v rámci přechodu mostu, zas  setkáváme s Lužnicí. V Sezimovo Ústí vás čeká poslední změna turistické značky, tentokráte na modrou, která míří rovnou k místnímu lákadlu - Památníku Edvarda Beneše. Do zahrad se dostanete bez problémů, na prohlídku Benešovy vily si však budete muset místo rezervovat v ofiko systému. Odtud se opět více přiblížíme k řece, ale mezi ní a turistickou stezkou stále "překáží"  obytná čtvrť, později chatařská osada.


Situace se mění až u jezu a mlýnu Soukeník, jenže v těchto místech už to jsou do Plané nad Lužnicí pouhé dva kilometry. Nicméně tento den jsme se opravdu nijak zvlášť nenadřeli, terén byl v pohodě i pro lepší kočár a většina trasy vedla dokonce po rovině. No a to je vše Vorvani, dorazili jste do cíle! :) Tak co, láká vás Stezka údolím Lužnice??


Info pro rodiče: Na této trase bych měla dva tipy na hřiště. Jedno malé se nachází v parku Pintovka, a když půjdete po značkách určitě jej budete míjet. Druhé větší hřiště pak doporučuji v Sezimovo Ústí za restaurací U Vily.




2 komentáře:

Používá technologii služby Blogger.