10denní roadtrip Tureckem: praktické info + itinerář
Květnové svátky vycházející na pátek? To přece nemůžeme nechat bez povšimnutí! Díky fajn letenkám padá volba na Turecko, kde jsem z toho nakonec vyčarovala 10 dní povalování se na lehátku v hotelu s all inclusive... ehm... jasně že NE! Proč taky, že jo? Potřebujeme si snad s pětileťákem a dvouleťákem odpočinout? Možná jo, ale roadtrip mi stejně zní v uších tak nějak lépe, takže vyrážíme :)
Rovnou prozradím, že tahle dovolená měla doslova VŠECHNO - města i přírodu, pláže i kopečky, sluníčko i sníh (ten bychom teda klidně oželeli), památky i zvířátka, jezera i horké prameny, procházky i dětská hřiště a k tomu všemu taky velkou spoustu skvělého jídla i desítky litrů čaje, jak je v Turecku zvykem.
Letenky
Já letenky pořizovala u Pegasus s příletem na SAW s pětiměsíčním předstihem, přičemž nás přišly na 13 378 Kč (2 dospělí + 2 děti). Možná by šlo i levněji, ale já měla radost z toho, že se mi povedlo zakomponovat rovnou dva státní svátky. Ještě podotknu, že jsem k tomu nedokupovala žádná zavazadla navíc - vystačili jsme si s Pegasus tarifem Light, který zahrnuje pouze jeden malý příručák 40 x 30 x 15 cm do hmotnosti 3 kg, který se vejde pod sedačku před vámi. Zkrátka batoh, jak se do něj sbalit viz starší článek zde. Ani cestou tam, ani zpět nás nikdo nekontroloval, ale určitě bych na to nespoléhala. Jo a ani délky letu se nemusíte nijak obávat, trvá pouhé 2 a čtvrt hodiny, fakt rychlovka.
Půjčení auta
V tomhle případě bylo půjčení auta naprosto nevyhnutelné. Jako vždy jsem ho objednávala předem s vyzvednutím přímo na letišti po příletu. Za střední kategorii - reálně Fiat Aegea - jsme u společnosti AVEC Rent a Car zaplatili 6 560 Kč na 10 dní. Depozit byl vyžadován pouze ve výši 150 €, který fungoval jako záloha na turecký mýtný systém = HGS. Auta z půjčovny jsou v něm registrovaná a vy tak při průjezdu mýtnými branami nemusíte zastavovat a platit. Částka se vám automaticky započítá a po skončení pronájmu autopůjčovna vrátí zbývající neprojeté peníze. Takže kolik jsme vlastně za auto utratili peněz?
- benzin - v rámci naší trasy (viz níže) jsme celkem natankovali za 5070 Kč, cena benzinu se aktuálně (květen 2026) pohybuje okolo 32 Kč za litr
- mýtné - 1900 Kč, a dálnicím jsme se nesnažili nijak vyhýbat, přednější pro nás byla tentokrát úspora času
- parkování - 225 Kč (většinou se dá sehnat bezplatné)
- dětské autosedačky - obě děti měly vlastní sedačky dovezené z ČR
Řízení v Turecku - určitě bych doporučovala spíše zkušenějším řidičům, kteří maj rychlejší reakce a umí trošku předvídat, protože rychlost, pruhy, blinkry ani přednosti tady ne vždy fungují tak, jak jsme zvyklí z ČR. Pruhů se občas vytvoří víc než je namalováno, předjíždí se zprava i zleva, první jede ten, kdo má větší drzost, někdy potkáte psa, jindy třeba ovci atd. Každopádně během tohohle výletu jsme najeli skoro 2 500 km a vše proběhlo bez komplikací, subjektivně mi řízení třeba v takovém Jordánsku nebo Albánii přišlo horší.
Ubytování
Veškeré ubytování jsem řešila předem online přes Booking, ale tady POZOR! Booking jako takový totiž v Turecku nefunguje. Co to znamená v praxi? Když se na místě přihlásíte na booking účet, uvidíte všechny svoje rezervace, ale nemůžete vyhledávat žádné další. A jak to tedy vyřešit?
- mít vše zařízené předem z ČR ( jako my)
- vyhledávat přes VPN
- použít jiné alternativy ubytování (Agoda, Hotels.com, Airbnb aj.)
Na co se připravit?
- peníze - místní měnou je turecká lira, která má k roku 2026 dost jednoduchý přepočet - 1 lira = necelých 0,50 Kč. Částku tedy vlastně jen rozpůlíte. Dobrá zpráva je, že skoro všude se dá platit kartou, takže nemá smysl s sebou tahat přehnané sumy v hotovosti. Vybírali jsme menší částku hned na letišti v bankomatu Halk Bank, která nemá žádné další poplatky za výběr, a s tím si pak vystačili celou dovolenou. V podstatě jsme hotovostí platili jen v typicky místních maličkých podnicích nebo různé svačinky na ulicích.
- data - určitě nepořizujte předražený roaming od českého operátora, raději vsaďte na esimku. Kupovali jsme 5G objemu za 4,50 $ přes MobiMatter a stačilo nám to bohatě.
-
policejní kontroly - v souvislosti s řízením v Turecku se možná
dočtete o častých policejních kontrolách. Musím potvrdit, že na policisty
podél silnic a dálnic opravdu narazíte velmi velmi často. Nicméně za 10 dní
nás zastavili všehovšudy 2x a po našem anglickém pozdravu nás okamžitě
poslali zas dál. Takže po těchto úsměvných kontrolách bylo víc než jasné, že
o turisty jim až tak nejde :)
-
jídlo - jasně, kebab si tady dáte na každém kroku, i když
trochu jiný než znáte z ČR - většinou se tam totiž nedává zelí a celé to
není zalité velkým množstvím dresingu. Kebab se v Turecku připravuje na X
různých způsobů a určitě jej vyzkoušejte. Obecně mi místní kuchyně
vyhovovala - grilované maso, skvělá zelenina (rajčata naprosto TOP!),
čerstvé placky pečené přímo před vámi i typické turecké dobrůtky jako
baklava, kunefe, rýžový puding nebo kadaif.
Našimi favority se staly např. köfte (mleté maso, většinou kuličky), lahmacun (něco jako pizza s mletým masem), simit (sezamové kolečko, prodává se absolutně všude), pide (těsto ve tvaru lodiček s různou náplní). Dětem samozřejmě chutnaly místní těstoviny zvané manti (něco jako ravioli plněné masem a zalité jogurtem), börek (tenké vrstvené těsto s různou náplní), gözleme (plněné placky) a paradoxně je zaujal i kokoreç (grilované vnitřnosti v bagetě).
- pití - kohoutková voda je tu oficiálně pitná, přesto jsme raději kupovali balenou, přičemž 1,5 litrová lahev vyjde cca na 5 Kč, v nějaké turistické lokalitě pak třeba na 15 Kč, takže žádné drama. Často vám také menší objemy připraví zdarma v rámci ubytování. Krom vody stojí za zmínku ještě ayran = lehce slaný jogurtový nápoj, kterým místní s oblibou zapíjí jídlo. Naše děti na něj přesedlali dost rychle :)
- čaj - v Turecku bych řekla, že jde o naprosto samostatnou kapitolu, protože tenhle nápoj vás provází doslova po celý den a bude vám jej nabízet kde kdo. Po jídle vám často na stole přistane zdarma, případně v ne úplně profláklých destinacích si ho objednáte za 10 lir (5 Kč). A tam, kde je větší koncentrace turistů, si připravte cca 40 lir (20 Kč). Standardně se tu pije z malých skleniček ve tvaru tulipánu a samozřejmě se sladí. Pozor si dejte, pokud byste si ho měli někdy sami nalít (třeba u snídaně). Voda na čaj se totiž vaří ve dvou konvicích nad sebou - v jedné je velmi silný čaj a druhá slouží na zředění dle chuti.
- kafe - milovníci lattéček a flatwhitů pravděpodobně zapláčou, i když... možná trochu přeháním. I tady lze najít nějaké moderní kavárny evropského typu (nebo třeba Starbucks), ale rozhodně s nimi nepočítejte v každé vsi. Ono totiž ani obyčejné espresso v Turecku není úplně standard bohužel, často vám bude nabídnuto jen Nescafé (jo prostě instantní kafe!) a samozřejmě TURECKÁ KÁVA. Ale bacha, není turek jako turek. Ta pravá turecká je totiž namletá úplně na jemňoučko a připravuje se v malé kovové konvičce - džezvě, a musím říct, že není vůbec špatná. Často k ní také automaticky dostanete nějakou sladkost, např. lokum = barevné želé obalené v moučkovém cukru.
- lidé - po celou dobu jsme se tu cítili bezpečně a vítaně. Co občas trochu drhlo, byla komunikace. Angličtinu většinou Turci ovládají jen na hotelové recepci a pak už záleží na konkrétních lidech, zda holdují technologiím v podobě google překladače nebo se budou vehementně snažit domluvit se rukama nohama. Co se dětí týče, často se jim dostalo značné pozornosti - hlasité zdravení, plácanec rukama, pohlazení po hlavě, darování lízátka, sušenky apod. Pokud tedy máte stydlivější prcky, musíte tyhle interakce podchytit včas, než je stihne nějaký cizinec nevědomky rozbrečet :)
Náš itinerář
V rámci časových možností jsem hned zkraje vyřadila z itineráře samotný Istanbul. Přišlo mi naprosto zbytečné se motat autem v tak obrovském městě, takže hned po příletu na letiště SAW nabíráme směr Ankara. Mým hlavním cílem celé téhle výpravy byla úchvatná oblast Kappadokie, která mi na wish listu visela už nějaký ten pátek. A najednou jsme fakt tady, sen se splnil! I když ne za úplně ideálních podmínek... Určitě sepíšu samostatný článek pouze o Kappadokii, takže o detaily určitě nezůstanete ochuzeni.
Dalším záchytným bodem se pak stalo Pamukkale / Hierapolis, o kterém jsem fakt nepředpokládala, že bude pro děti takovým zdrojem zábavy. Odtud jsme pokračovali dál na západní pobřeží k Izmiru, kde se naše tempo hodně zvolnilo, objeli jsme pár pláží a celkově se vlastně ani nic moc nesnažili vidět. Třeba místo proslulého Efesu jsme raději strávili půlden v izmirské zoo atd. Zkrátka... balanc pro všechny. A víte co? Bylo to boží! I když na kilometry jsme toho najezdili fakt hodně, všechny dny byly proloženy dětskými hřišti, mácháním se ve vodě nebo hrabáním se v písku. Můžete si být jisti, že hřiště mají v Turecku naprosto všude, i v těch nejmenších vesnicích, a často i na benzínkách. Takže povzbuzení pro všechny rodiče - ani delší přejezdy tady neznamenají automaticky utrpení :) A tady je pro inspiraci náš itinerář den po dni:
DEN1
Z Istanbulu do Ankary
Po vyzvednutí auta na letišti zvládáme už jen zhruba půlhodinový přesun do
našeho prvního ubytování -
Skyblue Istanbul Hotel, kde nám místo objednaného třílůžáku dali dokonce
dvoupokojový apartmán za necelých 1300 Kč. Pokud byste taky chtěli
přespat tady, doporučuji nedávat si snídani přímo na hotelu, ale
popojít/popojet do pekárny Tahil Pasta Cafe, kde maj luxusní jídlo i
ooohromný výběr ňaminek. A jestli máte o přespání jiné představy, mrkněte na
jiná ubytka na výjezdu z Istanbulu:
- levnější: buď Enjoy Suit hned u letiště nebo o kus dál 216 Castle Hotel, obojí dobře hodnocené, do 1500 Kč za klasický dvoulůžkový pokoj
- dražší: Ramada Encore nebo Tuzla Garden Hotel - klasický hotelový standard za příjemné ceny, cca 2,5 tis. se snídaní
|
|
|
|
|
|
- levnější: Grand Hamit Hotel nebo Class Hotel - úplně srovnatelné cenově přijatelné hotely, ve kterých zdarma zaparkujete, vyspíte se ve dvoulůžáku a ráno se posilníte snídaní za cca 1500 Kč
- dražší: Divan Cukurhan nebo New Park Hotel obojí moderní skvěle hodnocené s parkováním, New Park má navíc v ceně i wellness
|
|
|
|
Žádné komentáře: