Taiwan: praktické info + itinerář
Jsou místa, která máte na svém cestovatelském seznamu nějakou dobu. Ta, která plánujete v řádu měsíců i let. Ta, o kterých sníte a doufáte, že se vám ten sen jednou splní... A pak je tu Taiwan, o kterém jste netušili, že ho potřebujete navštívit, dokud jste sem nepřiletěli a neztratili se v ruchu neonového velkoměsta, na vlastní oči neviděli 387 odstínů zelené, neochutnali boží knedlíčky a pravé bubble tea, nesmočili jste si nožky v horkých pramenech nebo se necourali po nekonečných čajových plantážích. Taiwan toho nabízí fakt hodně hodně moc a jsem si jistá, že jsme stihli jen malý zlomek, nicméně i tahle malá ochutnávka stála za to!
Výběr letošní destinace byl zkomplikovaný nestabilní situací v Perském zálivu, kdy jsem zkrátka odmítla podstupovat riziko při přestupu v těchto krajinách, takže tímto způsobem odpadla spousta letových kombinací směrem do Asie. Dalším limitem byl můj návrat do práce po mateřské + Joníkův nástup do školky, přičemž jsme tenhle cestovatelský počin museli stihnout v září. A z tohohle všeho nakonec vzešel TAIWAN. V rámci končící sezóny tajfunů by bylo určitě lepší počkat do října, ale díkybohu s námi počasí relativně spolupracovalo a plány jsme kvůli němu nijak měnit naštěstí nemuseli.
Takže... chcete vědět jak se dají strávit na Taiwanu dva týdny v září se dvěma malými dětmi? Zajímá vás, jak se pohybovat po ostrově nebo na co si dát pozor? Tak čtěte dál. První článek bude jako vždy z té obecné roviny a později se pustím do detailnějšího popisu jednotlivých míst, která jsme navštívili.
Letenky
Největší taiwanské letiště se nazývá Taoyuan (TPE) a leží zhruba 40 kilometrů od Taipei. Přesně tohle vás bude při cestě z Evropy zajímat, protože bacha, přímo v hlavním městě se pak nachází ještě Songsan (TSA), které ale obsluhuje spíše vnitrostátní lety. Na Taiwan se dá dostat samozřejmě různými leteckými společnostmi s přestupy, aneb hledání zdar + z Prahy v současnosti létají i dvě přímé linky - China Airlines a Starlux.
Já letenky kupovala cca 5 měsíců předem, kdy jsem se nechala zlákat zmiňovaným přímým letem z Prahy od China Airlines. Celkově super zkušenost, výborný servis, dobré jídlo i zábava pro děti. Největší výhodu jsem spatřovala především v nočním zpátečním letu, kdy bylo úplně jasné, že děti vytuhnou. Pro někoho by asi mohlo být přidanou hodnotou i možnost odbaveného zavazadla zahrnutého v ceně. Toho jsme ale nevyužili a brali opět jen batohy. Let samotný trval cca 12,5 h a cenově to vyšlo na necelých 17 tis. pro jednoho.
Na co se připravit
-
časový posun - v létě budete po příletu připočítávat 6 hodin,
při zimním času +7
-
taiwanský dolar (TWD) - v současnosti kurz vychází
100 TWD = necelých 70 Kč. Je to měna, kterou v ČR budete shánět
těžko, takže si ji pravděpodobně budete obstarávat až po příletu. Počítejte
s tím, že kartou zaplatíte na Taiwanu málokde a tím pádem u sebe musíte
nosit více hotovosti. Nám se osvědčilo vybrat z bankomatu, protože většina z
nich si neúčtuje žádné poplatky navíc. A když na vás vyskočí příplatek 100
TWD, prostě jen hledejte dál.
-
arrival card (TWAC) - pro vstup do země jakožto krátkodobý
turista nepotřebujete žádné vízum, ale je nutné před plánovaným příletem
vyplnit tento
online formulář. Vyřízení zabere jen chviličku a nic neplatíte. Jen nezapomeňte, že
arrival card musí mít každý cestující včetně dětí.
-
adaptér - na Taiwanu se používá americký typ zásuvek se dvěma
plochými kolíky (typ A), takže adaptér je tu naprostou nutností už jen kvůli
nabíjení telefonu
- data - další z kategorie "must have", protože angličtina tady není úplně standard, tudíž navigace i překladač u nás frčeli na denním pořádku. Pro zajímavost nám pro tyhle účely na 14 dní stačilo 5 GB. Výhodou budiž fakt, že oproti Koreji nepotřebujete žádné speciální aplikace - vystačíte si s google maps a google překladačem.
-
WC všude - tady by se ČR měla
rozhodně, co učit, protože na Taiwanu jsou
toalety všude po městě, zdarma a většinou v super stavu. Někde můžete
narazit na turecké WC, ale často si lze vybrat z obojího. Na některých,
spíše odlehlejších místech mimo Taipei, se toaletní papír nesplachuje do
záchodu, ale hází do koše vedle. Každopádně díky všemožným ceduličkám
pochopíte snadno co a kam.
-
minimum odpadkových košů - a je to tu zas! Stejně jako v
Japonsku
a
Koreji
jsme se potýkali s nedostatkem příležitostí vyhodit odpadky. Nejčastěji se
nám jich podařilo zbavit ve stanicích metra, v parcích, různých
návštěvnických centrech nebo pak večer na ubytování. A ještě jedna věc k
odpadkům. Když uslyšíte melodii, kterou bych přirovnala k autíčku Family
Frost, jednoduše uhýbejte z cesty. Za těchto zvukových efektů totiž
Taiwanem neprojíždí prodejci mražených dobrot, ale popelářské vozy, ke
kterým se místní velmi svižně rozbíhají se svými naplněnými odpadkovými
koši.
-
hmyz - kvůli vlhkosti se vás tu prakticky celoročně budou
pokoušet sežrat různé mušky a komáři, takže se
určitě bude hodit repelent. Nebo po vzoru místních můžete nosit
dlouhé nohavice/rukávy, k čemuž jsme se ale v rámci vedra neodhodlali a
raději přežili pár štípanců.
-
a jiná zvířata - krom hmyzu tu můžete potkat další více či méně
nebezpečné tvorečky - hady, pavouky, stonožky, kudlanky, různé druhy
ptáků atd. Určitě je na místě jistá opatrnost, ve smyslu na nic bez rozmyslu
nesahat, protože nikdy nevíte, jestli to zrovna není jedovaté. V
zalesněných oblastech si dejte pozor na opice a ve vyšších polohách na
medvědy. Na Taiwanu žije speciální endemit -
černý formoský medvěd, který se vyznačuje bílým půlměsícem na
prsou. Jedná o ohrožený druh a na ostrově už jich žije jen cca 300 kusů.
Člověku se snaží vehementně vyhýbat a 90 % jeho jídelníčku tvoří ovoce,
bobule, kořínky, takže šance, že vás tu sežere medvěd není příliš
vysoká.
-
v létě fakt vedro - po
loňské Koreji
jsem už byla připravenější a balila opravdu jen lehké letní oblečky,
protože horko v kombinaci s vysokou vlhkostí občas dokážou potrápit.
Doporučuji s sebou přibalit i nějaký lehký svršek (košili,
svetřík apod.), který na sebe můžete rychle hodit při přechodu z
venkovního hicu do vnitřních klimatizovaných prostor. Někdy jsou totiž
ty teplotní výkyvy opravdu brutální.
- razítka - jako poslední položku zmíním takovou místní zvláštnůstku nebo úchylku? :) Když si přivezete deníček/notýsek, můžete sbírat razítka doslova napříč celým Taiwanem. Kde hledat? Vlastně kdekoliv, jsou prostě tak nějak všude - v informačních nebo návštěvnických centrech, muzeích, výstavách, ale třeba i ve stanicích metra, odpočívadlech na dálnici či různých podnicích. Některá razítka jsou taková malá umělecká díla, někdy se i vrství, jiná zas vynikají echt roztomilostí. Často maj na jednom místě i vícero druhů razítek, takže pokud se pro sběr rozhodnete, budou vám v notýsku přibývat poměrně rychle. Celkově to považují za moc krásný a originální suvenýr... jo a taky je razítkování zcela zdarma.
|
 |
Doprava
-
pořízení: nejlevnější kartičku koupíte v automatu v některých
stanicích metra za 100 TWD. Dále je prodávají také obchůdky typu
7eleven, Family Mart, Hi-Life apod., akorát za mírně vyšší cenu.
Sehnat se dají i speciální různobarevné tematické kartičky, tak to
už je na vás, kolik jste za ni ochotni dát, ale tuhle pořizovací
hodnotu zpět nedostanete. My ji kupovali hned v prvním kiosku na
letišti za 150 TWD a vyfasovali jsme takové krásné designovky. Ty
mám mimochodem k dispozici, kdybyste se třeba na Taiwan chystali a
chtěli být předvybavení :)
-
nabití: tady je malá komplikace, jelikož dobít peníze na
kartičku lze paradoxně jen v HOTOVOSTI, což učiníte buď v
automatu v metru nebo tam, kde ji koupíte - v nějakém convenience
storu. Doporučuji nabít hned na letišti, ať ji můžete rovnou využít
na cestu do centra.
-
používání: primární použití je v MHD a v praxi to pro vás
znamená, že pípáte při průchodu bránou do metra + při opouštění
stanice. To samé platí pro autobusy - nastupujete u řidiče a
pípnete, vystupujete prostředními dveřmi a pípáte podruhé. S Easy
Card máte za dopravu tu nejlepší možnou cenu a nezdržujete se
nákupem každé jízdenky zvlášť. Výhodou je, že se dá kartička využít
i pro platbu v již několikrát zmiňovaných sámoškách, automatech nebo
s ní třeba zaplatíte parkování.
- vrácení: kartičku jako takovou vrátit nemůžete, ale lze požádat o vyplacení případné zbývající částky (refund). Nezkoušeli jsme, ale mělo by to fungovat na informační přepážce v každé stanici metra. Tam ukážete pas, strhnou vám z karty 20 TWD jako manipulační poplatek a zbytek vám dají v hotovosti. Pokud tohle podstupovat nechcete, tak si průběžně kontrolujte, kolik na Easy Card máte. Tato částka se vám ukáže při každé transakci (jako balance), např. na terminálu při průchodu metrem. My se za nabité peníze ještě chtěli dostat zpět na letiště, kde už není příliš možností, jak zbytek utratit. Poslední příležitost se vám naskytne hned u výlezu z metra v podobě Hi-Life a pak už zbývají jen automaty s pitím a různými křupkami.
Na delší přesuny mezi městy tady skvěle fungují vlaky. Taiwanská vysokorychlostní trať (THSR) vede podél západního pobřeží až do města Kaohsiung, kam se díky ní z Taipei dostanete pod dvě hodiny. S autem naprosto nereálné. Nevýhodou pro vás každopádně bude nutnost koupit jízdenky předem + vyšší cena. Nicméně i klasické vlaky (TRA) mají po ostrově slušné pokrytí, jsou cenově dostupnější, většinou není nutné je rezervovat dopředu a hlavně - dopraví vás i do méně dostupné východní části.
Půjčení auta
Auto jsme půjčovali při odjezdu z hlavního města na 10 dní, během kterých jsme objeli celý Taiwan kolem dokola. Ale abych to úplně neidealizovala - řízení ve velkých městech jako Taipei nebo Kaohsiung dokáže být občas nervy drásající. Na každých pár metrech vás čekají semafory (furt stojíte a zase stojíte) a především SKÚTRY, které se mírně řečeno pletou naprosto všude. Zkrátka pečlivě rozmyslete, co všechno chcete na Taiwanu vidět a jestli auto opravdu potřebujete. Moje rada - pokud máte v hledáčku pouze města, tak se na to vyprdněte. Pokud chcete víc projet východní pobřeží, dát si nějakou procházku v horách, po čajových plantážích a tak celkově spíše cílíte na přírodu, bude auto tou správnou volbou.
Půjčení auta jsem zařídila u společnost IWS Car Rental skrz Discovercars.com a celkem nás přišlo na 14 300 TWD. DŮLEŽITÉ!! Na Taiwanu potřebujete mezinárodní řidičák, jinak vám auto nepůjčí, opravdu maj na to velmi přísné normy, takže nezapomeňte vyřídit před odjezdem včas (na úřadu stojí 200 Kč a vystaví ho na počkání). Každopádně v půjčovně vše proběhlo hladce a reálně jsme vyfasovali Toyota Corolla Altis Hybrid Suma sumárum máme za sebou skoro 1300 ujetých kilometrů, se kterými souvisí i další náklady:
- benzin - 1925 TWD (cena za litr cca 32 TWD)
- parkování - 610 TWD
- mýtné - 326 TWD - auta z půjčovny mají systém eTag, který automaticky snímá nájezdy na dálnicích bez nutnosti kdekoliv zastavovat. Celkovou částku za projeté mýto pak zaplatíte v hotovosti při vrácení auta. Celkově se vlastně jedná jen o "drobáky", protože zpoplatněné jsou pouze dálnice číslo 1 a 3 (západní pobřeží) + máte denně 20 km zdarma.
- dětské autosedačky - 750 TWD
Díkybohu jsme auto vyzvedávali v půjčovně sídlící spíše na okraji Taipei a hned zamířili na sever mimo centrum, kde už byl provoz celkem pohodě. Během následujících dnů jsme se pak sžívali s místními odchylkami při řízení. Především bych vyzdvihla předjíždění zprava i zleva a speciální semafory, na kterých nezastavujete, která vás upozorňují na blížící se hlavní světla na křižovatce. Obecně je řízení na východním pobřeží větší pohoda, naopak na západě se díky větším městům jako Kaohsiung, Tainan nebo Taichung více vyvztekáte v zácpách, případně při hledání (a placení) parkování. Ale abych byla upřímná, na základě všemožných článků razící heslo "hlavně si na Taiwanu nepůjčujte auto" jsem to vlastně čekala horší.
Ubytování
Musím říct, že v souvislosti s ubytkem na Taiwanu jsme neřešili žádný problém. Naopak hodnocení ve všech případech odpovídalo - všude čisto, pitná voda, často i čaj a káva zdarma. Jen bych upozornila na místní snídaně, které jsou typicky asijské, tedy slané. Často na nich figuruje to, co byste si regulérně dali k obědu - nudle s masem a zeleninou, hranolky, nugety, knedlíčky, vždycky rýže a vždycky congee = tradiční řídká rýžová kaše, která se dochucuje různými přísadami (oříšky, nakládanou zeleninou, sušenými rybami aj.). Kdo tomuhle neholduje, najde záchranu tak maximálně v toustech s marmeládou nebo oříškovým máslem. Víc "evropských" variant z toho bohužel nevykřešete.
Jídlo a pití
Samotnou kapitolou je objednávání. Velmi často si totiž vezmete menu a svou objednávku do něj tužkou zaškrtáte. Většinou samozřejmě netušíte, o co přesně jde, protože překladač vám vyplivne každé páté slovo a zbytek jsou totální nesmysly. Nicméně to pojmete jako sportku a vyplněný papír odnesete obsluze. U tohoto kroku pozor, někdy se totiž platí rovnou při objednání, tak ať nejste překvapeni. No a pak už jen s napětím čekáte, co vám přistane na stole. Tak jako tak to bude ale určitě dobré. Za takové povinné ochutnávky považuji moje milované knedlíčky xiao long bao, tea eggs (vajíčka uvařená natvrdo ve směsi čaje a koření), gua bao (měkké bochánky plněné bůčkem, oříšky a koriandrem), z dezertů pak určitě tradiční pineapple cake a mooncake (třeba ten s vaječným žloutkem = eggyolk).
A ještě zmíním pitný režim. Nemá smysl chodit kolem horké kaše, tady prostě na všech frontách vyhrává čaj. Taiwan je proslulý především díky produkci velmi kvalitních oolongů = polozelených čajů. Možná také někoho nadchne, že právě na tomto ostrově se zrodilo bubble tea, které pravděpodobně buď milujete nebo nenávidíte. Mě osobně vyhovuje jen ten s obyč tapiokovými kuličkami, které nejsou tak sladké jako různé ovocné verze boby. No, vyzkoušejte sami, protože cenově tady jedno bubble tea vychází zhruba na 40 Kč. Celkově na čaj narazíte úplně všude a ve všech podobách - v pojízdných stáncích, na night marketech, v klasických okýnkách na ulici, čajovnách nebo přímo na čajové plantáži, kde si třeba můžete vyzkoušet čajový ceremoniál. Kdo jste spíše kávový typ, tak se v kavárnách naopak připravte spíše na stejné nebo i vyšší ceny oproti ČR. Americano nás většinou vyšlo na cca 80 Kč. Výjimkou je kafe do kelímku v sámoškách, kde jsem si ho většinou kupovala na nějaký přejezd autem za 35 TWD, tzn. za hubičku.
 |
 |
Náš itinerář
Jako celek nám tento harmonogram fungoval skvěle a ani na podruhé bych na něm nic neměnila. Hodně mi lákalo také taiwanské vnitrozemí, oblast Yushan, která zahrnuje i více než třítisícové vrcholky. Právě kvůli této vyšší nadmořské výšce jsem ale nechtěla riskovat případnou výškovou nemoc ani nic tomu podobného. Dále jsem z programu vyřadila jižní cíp ostrova, místními oblíbenou dovolenkovou destinaci Kenting. Válení se na pláži tak úplně nebylo naším cílem, navíc by to pro nás představovalo zajížďku, na kterou už bohužel ani nebyl prostor. A to, co zbylo, můžete vidět níže :) Dopodrobna pak rozeberu navštívená místa v následujících článcích, tak se těšte!
DEN1
DEN8
noc Tian Mamayou Tea House Xianzhuju
Žádné komentáře: