Mallorca nejen pro povaleče

června 18, 2017



Pokračování článku Multifunkční Mallorca.

Po třech nocích strávených v jihozápadní části ostrova, viz. první článek, se přesouváme na sever. Ale abychom jen tupě nepřejížděli, chceme cestou co nejvíce vidět. Proto z toho nakonec vzejde nejspíš ta nejdelší možná trasa :)

Projíždíme skrz Palma de Mallorca a pokračujeme dál směrem na východ. Naším dnešním cílem je pláž Es Trenc, která je údajně nekrásnější na celé Mallorce. Tak jsme na tu nádheru zvědaví! Cesta z Palmanovy nám zabere cca hodinku a ubíhá rychle. Největší zdržení vás bude čekat na posledních asi dvou kilometrech, kde je místo silnice jen úzká cesta pro jedno auto. Musíte tak neustále zastavovat, čekat, popojíždět... prostě vám velice rychle dojde, že tam nebudete jediní :) V rámci této popularity musíte také počítat s placeným parkováním - platí se 7 € za auto, což zjistíte až u závory, kde se nemůžete otočit i kdybyste chtěli. Parkoviště je veliké a při našem příjezdu poloprázdné. Na pláž samotnou už je to jen pár metrů, stačí přejít písečné duny a jste tam. Pláž je šíleně dlouhá, s jemňoučkým bílým pískem a průzračným mořem neuvěřitelného odstínu modré. Samozřejmě nás ani tohle nenavnadilo natolik, abychom tam vlezli, ale i na pohled je to vážně krása. Kousek od břehu kotví pár lodí a lidí kolem tak akorát. Co mě ale překvapilo je, že široko daleko jsme nenašli žádný odpadkový koš ani WC. Tak nevím, jestli sem takové vymoženosti instalují až na sezónu? Těžko říct. Pláž je opravdu dost dlouhá a je oficiálně rozdělena na nějaké sektory. Nám ty sektory spíš připadaly jako: 1) normální pláž, 2) gay pláž, 3) nuda pláž. Naprosto bez přehánění. Každopádně pro milovníky takového toho plážového váleníčka určitě fajn záležitost, my jsme byli rádi, že jsme to alespoň viděli. Při odjezdu už zde bylo také podstatně více aut. V létě to bude asi masakr.


Odtud popojedeme do pár kilometrů vzdálené Colonia de Sant Jordi. Je to malé městečko s minimem turistů, ale má kolem pobřeží upravenou stezku, která vás dovede až k majáku. Dáme zmrzku a dojdeme do přístavu, ale moc se zde nezdržujeme. Chceme ještě dnes stihnout navštívit Cuevas des Drach neboli Dračí jeskyně, které se nachází ve městě Porto Cristo na východním pobřeží. Nejdřív máme trochu strach, aby ještě nějaká prohlídka vůbec byla, ale za necelou hodinku už v pohodě parkujeme přímo před vstupem a zjišťujeme, že poslední prohlídka vychází v 17:00. Vstupenky jsme kupovali přes samoobslužný terminál (15 €/osoba), popřípadě můžete využít okénko nebo si je pořídit dopředu online.

Prohlídka probíhá trošku jinak, než jsme zvyklý z ČR - dovnitř nejde skupinka 20 lidí s průvodcem, který vám ukazuje, co kde můžete vidět a jak se to tam dostalo. Tady pustí všechny objednané na daný čas, což znamená nějaký 100-150 lidí, a prohlídku absolvujete sami. Za chvilku se skupinky roztrhají, každý si jde vlastním tempem. Překvapilo mě, že nikdo z průvodců např. neupozornil na to, že se na krápníky nemá sahat, že to pozastaví růst krápníků na bůhvíjak dlouho atd. Takové ty klasické věty, které za prohlídku v Čechách uslyšíte nejmíň 5x. Skoro to působí jako kdyby si Mallorčani tohoto přírodního pokladu až tak nevážili. Jeskyně samy o sobě jsou veliké a opravdu krásné. Celou dobu jdete po betonovém chodníku (popř. schodišti) a nemusíte být ani nijak extra nabaleni, je zde stále příjemná teplota. Úplně na závěr je koncert, který je součástí prohlídky. Probíhá to tak, že vás usadí do hlediště, zhasnou, a vy sledujete, jak po jezeře projíždí lodička s hrajícím orchestrem. Zajímavý zážitek. Pak máte na výběr, zda prohlídku ukončíte jízdou na lodičce nebo odejdete po svých přes dřevěný mostík. V rámci tlačících se lidí u lodí volíme raději ten most...


Po jeskyních se stavíme na paellu kousek od jeskyní. Paella = takové španělské rizoto, většinou s mořskými plody, servírované na velké pánvi. Restaurací je tady spousta a skoro všechny jsou až na pár lidí prázdné. Odtud už pokračujeme do našeho druhého ubytování do města Can Picafort v severovýchodní části ostrova. Je to odtud asi 45 min. cesty, čili žádná velká štreka. Zde jsme se rozhodli pronajmout apartmánek za necelé 2 500,- Kč na 3 noci - viz. YourHouse Acapulco.

Can Picafort je takové typické ostrovní letovisko, kde je dlouhá písečná pláž s lehátky, spousty obchůdků a značkových butiků a na výběr obrovské množství barů a restaurací. Apartmán se nachází přímo v centru tohoto dění, v přízemí budovy máme dokonce obchod s potravinami. Jinak je to moderně zařízený byteček se vším vybavením a velikou terasou. Bonus představuje i samoobslužný check in, kdy klíče od pokoje získáte z bezpečnostní schránky zabezpečené heslem. Super, byli jsme zde fakt spokojeni.

Druhý den se vydáváme do malého horského městečka jménem Fornalutx, opět v pohoří Serra de Tramuntana. Už nám ty serpentiny pomalu začínaly chybět :) Je to opravdu malá vesnice obklopená pomerančovníkovými alejemi a plná tradičních domků. Skládá se v podstatě jen z náměstí lemovaného kavárnami, a přilehlých a velice úzkých dlážděných uliček. Všude můžete vidět květináče a kvetoucí stromy, celkově tu panuje opravdu pohodová atmosféra - viz. fotky.


Fornatlux ale není úplně místem pro celodenní výlet, proto se vracíme zpět po stejné cestě. Zastavujeme u vodní přehrady Embassament de Cúber, a protože je zde krásný klídek i výhled na nejvyšší vrchol Puig Major, rozhodneme se ji obejít. Na těch pár kilometrech potkáváme nejspíš všechna možná chovná zvířata - ovce, kozy, krávy i osly - ale až tak jsme je nezajímali.



Poslední dnešní zastávkou se stává zátoka Sa Calobra. Už jen cesta k ní je velký zážitek, jelikož vede opravdu šílenými serpentinami. My, jakožto děti štěstěny, narazíme na obří autobus, který má v každé zatáčce problém, a x kilometrů se vlečeme za ním. Dole na vás čeká placené parkoviště se závorou. Částka se odvíjí od času, který zde strávíte. Samotná zátoka je nádherná s průzračnou vodou a přístavem, ze kterého odplouvají lodě na okružní plavby. Je tu i malá oblázková pláž, kde se pár lidí koupalo. Okolo je pár restaurací, většinou samoobslužných. Nikde jinde na ostrově jsme se s tím nesetkali, ale tady opravdu skoro všechny fungují na principu jídelny. Když budete pokračovat dále po značkách, dorazíte k osvětlenému tunelu, který vás skrz skálu provede až do kaňonu Torrent de Pareis. Tady je druhá pláž - hodně úzká, také oblázková a je na ní i dost lidí. Pohled na tuto pláž se dokonce objevil ve filmu Atlas mraků, i když v trošku přesvícené verzi. Nás více zaujal zmiňovaný kaňon se svými skalními bloky a pískovcovými útvary. Lze ho i celý projít, ale byla by to záležitost cca 6 hodin a tolik času už bohužel dnes nemáme, navíc auto tam stejnak nechat nemůžeme :)

Poslední část Mallorcy zde - Mallorca part 3 a všechna smůla světa


Žádné komentáře:

Používá technologii služby Blogger.