Duhové hory & Red Valley

října 06, 2019

V předchozím článku jsem vám dala tipy na místa v okolí Cuzca, která se dají zvládnout i bez cestovní agentury - viz. Cuzco a aklimatizační výlety. Jsou v něm obsažené i informace o tom, jak se tam dostat nebo kde se ubytovat, takže tím už se nemusíme zdržovat. Teď se pro změnu mrkneme na jedno místo, kam se vyplatí jet s organizovanou tour - Duhové hory.


Duhové hory


Když si vygooglíte tohle sousloví, zjistíte několik věcí... ke kterým já přidám realitu :)

  • nejsou jediné - ano, to je pravda, je jich na světě mnohem více. Nejznámější jsou nejspíš na Islandu nebo v Číně. Já se v následujících řádcích budu zabývat výhradně Duhovou horou Vinicunca, která je součástí posvátné hory Ausangate (btw. kdyby měl někdo více času, existuje i stejnojmenný vícedenní trek kolem ní).

  • jsou nádherné - naprostá pravda, vypadají jako z pohádky. Ale prosím uvědomte si, že 80 % fotek Duhových hor, na které narazíte na internetu, jsou X krát projeté photoshopem a realita je úplně, ale úplně někde jinde. Nebo snad ještě stále věříte tomu "perfektnímu světu" na instagramu? :) Druhá věc je, že všechny tyto fotky jsou pořízené v období sucha! Pokud v nižších nadmořských výškách prší, úžasné barvy Duhové hory zůstanou skryty pod nánosem sněhu, a vy tak uvidíte velké kulové.

  • moc lidí o nich neví - často jsou Duhové hory prezentované jako jakýsi utajovaný poklad Peru. To je ovšem naprostý blábol! Naopak je to jedno z nejprofláklejších míst, kam denně dorazí stovky lidí.

  • jsou těžko dostupné - ani tohle není pravda. Většina článků, na které narazíte, totiž obsahuje zastaralé informace. Od roku 2019 se ale situace podstatně změnila a já vám tedy můžu jako první (v češtině) osvětlit aktuální dostupnost :)


Jak se tam dostat?


Duhové hory se nacházejí cca 3 hodiny cesty autobusem z Cuzca. Právě kvůli této vzdálenosti by nebylo úplně ideální se sem plahočit nějakým taxíkem, a tak se jako nejjednodušší možnost jeví koupit si organizovaný výlet přes cestovní agenturu. Na tour s názvem Rainbow Mountain narazíte v Cuzcu doslova na každém rohu, stačí si jen vybrat. My jsme jej kupovali skrze naše ubytování Gringos House za 75 solů - v ceně: ráno vyzvednutí na ubytku, doprava, průvodce, snídaně a dokonce i oběd. Myslím, že za to všechno je to celkem slušná cena. A hlavně - nemusíte nic řešit, ani vůbec nic zjišťovat, jen se tam necháte dovézt.


Jak je to náročné?


Dříve vedla na Vinicuncu stezka dlouhá cca 7 km, při které se muselo překonat 700 m převýšení a celá tahle procházka zabrala zhruba 3 hodiny. Takže celodenní výlet se vším všudy. V roce 2019 ale Peruánci vytvořili novou přístupovou cestu z druhé strany hory, která je pozvolnější a hlavně kratší. V podstatě teď ujdete poloviční vzdálenost - tedy 3,5 km za cca 1,5 hodinky. To zní jako lážo plážo co? Jenže bacha, tak lehké to není!

Hora Vinicunca leží v nadmořské výšce přes 5 000 m. n. m., proto nelze říci, že to zmákne každý s prstem v nose. S ohledem na tuto polohu výlet do Duhových hor rozhodně neplánujte na první dny vašeho pobytu v Peru. Pokud se vám špatně dýchá už v Cuzcu (3 400 m. n. m.), cestou na Vinicuncu se to rozhodně nezlepší! Takže dobře zhodnoťte své síly, a raději věnujte aklimatizaci nějaký ten den, dva navíc.

I když by se mohlo zdá, že nová trasa je brnkačka, nemusí to tak docela být. Výšková nemoc je velmi individuální a nepředvídatelná záležitost, ale krom fyzického rozpoložení nepodceňte ani svou výbavu. Pořád to jsou hory, a to sakra vysoké, takže počasí se tady může změnit z minuty na minutu a je nutné s tím počítat.

Co byste si tedy měli zabalit s sebou?

  • bundu, která neprofoukne - nahoře to dost fičí
  • pohodlné a hlavně pevné boty - žádné sandále, žabky!
  • čepici nebo čelenku a klidně i rukavice
  • vodu, kokové lístky nebo cokoliv co vám pomůže zmírnit výškovou nemoc


Cesta na Vinicuncu


Jak už jsem zmiňovala, cesta autem/minibusem/autobusem na záchytné parkoviště trvá cca 3 hodiny, takže se můžete ještě trošku dospat, jste-li schopni usnout v pohybujícím se vozidle :) Vzbudí vás jen dvě zastávky: jedna na snídani v nějakém spřáteleném podniku a druhá na kontrolním stanovišti, kde od vás bude vybráno vstupné 10 solů na osobu.

výhled od snídaně:


Na parkovišti průvodci nabízí zdarma dřevěné hole, nejspíš pro usnadnění výstupu. Většina lidí si je samozřejmě nadšeně bere... je to přece zadarmo, že jo... Jenže s tyčkami neumí zacházet, takže s nimi jen tak neurčitě máchají kolem sebe nebo si je přehazují z ruky do ruky a po chvilce už je jen odevzdaně nesou. Od takových zoufalců se držte dál, není úplně nepravděpodobné, že vás tou holí fakt trefí. Odzkoušeno. Mno... takže jestli s sebou chcete nějaké to závaží navíc, klidně si je vemte taky! Super nápad! :)

V těchto místech je ještě možnost dojít si na WC: cena - jeden sol a je to dokonce splachovací, co víc si přát? Další možnost dojít si na záchod bude až cca v polovině cesty a pak už vůbec. Na tomto trailu nepočítejte, že se schováte někam za šutr nebo keř, díky velké frekventovanosti to prostě není tak docela možné.
 
Pár metrů od parkoviště můžete také využít služeb místních koňáků, tzn. nezatěžovat svoje drahé nožky chůzí, ale nasednout na koníka a nechat se do 3/4 cesty pěkně dovézt. Problém je, že tahle část cesty je velmi velmi pozvolná. Opravdu. Jde se po vyšlapané prašné cestě, která představuje jen mírné stoupání. Ta pravá sranda přichází až v posledním úseku, kam už ani ty koně nechtějí. V podstatě celé převýšení tohohle výletu zdoláte až v těchto posledních metrech.


A jak jsme nadmořskou výšku zvládali my? 


Když jsme se vydali do Duhových hor, měli jsme za sebou již dva dny v okolí Cuzca a 4 denní Salkantay trek s výstupem na sedlo Salkantay (4 630 m. n. m.) i legendární Machu Picchu. Ani tak ale nemůžu říct, že by to bylo kdovíjak lehké. V závěrečném stoupání se po každých dvou metrech zastavujeme, abychom se pořádně prodýchali... a znovu... a znovu a takhle pořád dokola. Hlava by chtěla jít dál, ale tělo protestuje. Svaly nemají dostatek kyslíku a vyburcovat je k nějakému pohybu je nadlidský výkon. Drápeme se tam kousek po kousku. Jenže pak se před námi otevírá pohled na úchvatnou Vinicuncu a my se tak utvrzujeme v tom, že tohle za to menší nepohodlí rozhodně stojí!


Máme štěstí - sluneční paprsky dopadají na různobarevné proužky, které jsou způsobené různě starými minerály, a celá hora je tak nádherně nasvícená... zkrátka pohádka! Ze shora je vidět i původní přístupová cesta z druhé strany, po níž už samozřejmě nikdo nepřichází. Kdo by se namáhal, když existuje lehčí varianta, že? Momentálně se nacházíme v nadmořské výšce 5 036 m. n. m., tak vysoko jsme nikdy nebyli! Chvilku jen vstřebáváme ten pocit a kocháme se okolními načervenalými i zasněženými vrcholky a užíváme si ty neuvěřitelné výhledy. Dříve bylo možné v těchto místech spatřit i kondory, jakožto symboly Peru. Dnes to již bohužel není možné, jelikož pitomci s dronama vyplašili vše, co se vyplašit dalo, a ptáci si tak museli najít útočiště jinde. Tím se dostávám k té odvrácené tváři Duhových hor.


Peruánci pomocí nově vybudované trasy horu zpřístupnili takřka každému. V podstatě je to nejjednodušší způsob na světě, jak zdolat pětitisícovku! No a přesně podle toho to vypadá. Je tu neskutečné množství lidí, fakt asi nejvíc, co jsme kde v Peru viděli. Místní tu prodávají suvenýry a nabízí fotky s alpakami, kterým se to v tom vichru vůbec ale vůbec nezamlouvá. Zkrátka vypadá to tady jako někde na tržišti. Turisté čekají v zástupu na fotku s výškovou cedulí Vinicunca (jo máme ji taky :) nebo se pokouší o "originální" selfíčka s tou proužkatou kráskou. Jsme z toho po pár minutách naprosto otráveni. Jakési vnitřní uspokojení nacházíme až o kousek dál v Red Valley.



Red Valley


Pokud jste se dostali až na Vinicuncu, tak tohle prostě a jednoduše nemůžete vynechat, a to hned z několika důvodů:

  • naprosté minimum lidí - o tomhle, na rozdíl od Duhové hory, neví každý
  • půjdete zpátky na parkoviště jinou cestou - možná trošku míň pohodlnou, ale kdo rád chodí tam i zpět tu samou trasu? My teda ne.
  • čeká vás tam jeden z nejkrásnějších výhledů, který jsme měli tu možnost spatřit


Dostupnost


Při pohledu z vrcholku Vinicuncy do údolí, ze kterého jste přišli, budete mít Red Valley po své levici. Když slezete ten nejprudší úsek, narazíte na odbočku. Není to nijak extra značené (díkybohu), je tam jen jedna nevýrazná cedule "Red Valley". Takže tamtudy. Ujdete pár desítek metrů a na kontrolním pointu zaplatíte vstupné - dalších 10 solů/osoba.

pohled na Vinicuncu obsypanou turisty
cesta k Red Valley

Jdeme úplně sami, což je trošku nezvyk, ale naštěstí se tady nedá ztratit. Stále pokračujeme po stezce vyšlapané v červeném prachu až na hřeben, kde se nám naskytne naprosto neuvěřitelný pohled.  Jsme z toho úplně paf. Posuďte sami:


Stanoviště tady má jeden starší pán, který nabízí památeční razítko do pasu a také kokový čaj. Ten nás zajímá podstatně víc, protože i když na sobě máme snad všechny vrstvy oblečení, už jsme docela promrzlí, takže něco na zahřátí se fakt hodí. Ani ta vysokohorská přirážka není tak děsivá, tuším 5 nebo 6 sol. V klidu si vychutnáváme tuhle famózní hru barev, fotíme a popíjíme čaj. Když dorazí další příchozí, vydáváme se definitivně na zpáteční cestu k parkovišti. Na dohled máme hlavní trasu, po které proudí zástupy lidí - nachází se teď pod námi. Cesta z Red Valley se postupně svažuje dolů, až se na tuto "hlavní třídu" nakonec zpět napojí. 

Ještě bych chtěla upozornit, že tato část stezky je pokryta silnou vrstvou šedočerveného poprašku, proto postupujte raději pomaleji. Pod tímto nánosem se totiž ukrývají kameny, po kterých vám to může nemile podklouznout. Kvůli tomuto terénu a prachu také doporučuji vzít si na sebe nějaké klidně našpiněnější oblečení, protože tohle se nedá jen tak jednoduše oprášit :) 


Můžeš rovnou pokračovat na další článek, ve kterém se dozvíš, jak jsme se rozhodli absolvovat několikadenní horský přechod - Salkantay trek!


Žádné komentáře:

Používá technologii služby Blogger.