Jak jsme šli Salkantay trek

října 24, 2019

V Peru jsme chtěli co nejvíce času strávit v přírodě, v horách. V rámci toho mi napadlo, že by se to dalo spojit s dalším mým cestovatelským snem - snem jít nějaký vícedenní horský přechod. Do té doby jsem nic takového nikdy nepodnikla a Peru se jevilo jako (skoro) ideální příležitost. Pepa ani moc neprotestoval, takže kdy jindy, když ne teď? :)

S vícedenními přechody je ale trošku problém - zaberou poměrně dost času, který jsme samozřejmě neměli. Nebo měli, ale velmi omezený. A teď babo raď. Začala jsem tedy spekulovat, že by bylo dobré v rámci přechodu dojít na nějaké zajímavé místo, které bychom tak jako tak chtěli navštívit. Rozuměj zabít dvě mouchy jednou ranou. Začala jsem tedy zběsile googlit všechny dostupné informace, pročítat články a blogy, až se mi podařilo sestavit jakýsi užší výběr. V úvahu tedy připadaly tyto treky, které vám můžou posloužit jako inspirace:

  • Inca Trail - původní stezka Inků končící na Machu Picchu
  • Salkantay Trek - aneb jak se dostat na Machu Picchu možnost no. 2
  • Ausangate Trek - okruh okolo hory Ausangate s návštěvou Rainbow Mountain (viz. předchozí článek)
  • Santa Cruz Trek - protíná pohoří Cordillera Blanca a národní park Huascaran

Inca i Salkantay mají sice stejný cíl, ale trasou se odlišují. A nejen trasou. Inca trail reprezentuje hodnoty Inků, jejich tradice a kulturu. Naopak Salkantay inklinuje spíše k souznění s přírodou a horami. Z té praktické roviny je k absolvování Inca Trailu potřeba povolení, které se samozřejmě vydává jen v omezeném počtu. Druhá věc je, že jej nemůžete jít sami - musíte mít s sebou průvodce a tour je kvůli ohromnému zájmu nutné bookovat hoodně dlouho dopředu. Výlet po legendární Stezce Inků se tak stává poměrně drahým výletem. Salkantay je oproti tomu levnější, není potřeba žádné povolení a můžete ho jít i sami, bez průvodce. Pojďme si to shrnout:

Inca Trail

Salkantay Trek

Délka45 km55 km
Počet dní4-5 dní5 dní 
Nejvyšší bod4 215 m. n. m.4 630 m. n. m.
Povoleníano - nutné s průvodcemne - možno na vlastní pěst
Cena tour4dny/3noci od cca 500 $5dní/4noci od cca 200 $

Inca Trail jsme vyřadili kvůli nutnosti povolení i přehnané ceně. Na Salkantay Treku se nám zamlouvala představa toho, že půjdeme sami hezky podle svého a nebudeme zbytečně platit za průvodce. Jenže čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc se mi to, pro nás zelenáče, nezdálo úplně ideální. Moje hlavní pochybnosti:

  • nutnost mít stan a spacáky - buď vzít z ČR což nepřipadalo v úvahu, nebo půjčit v Cuzcu
  • půjčení i ostatního kemping vybavení - vařič, ešus atd., neměli jsme zkrátka nic
  • tahání všeho výše zmíněného s sebou na zádech celý den, což v našich 30litrových batůžcích nebylo tak docela reálné
  • nadmořská výška a její zvládnutí - aneb co budeme dělat, když nám bude špatně?
  • časová náročnost - hlavně co se dopravy na výchozí místo týče
  • jazyková bariéra - neumíme španělsky, takže vidina komunikace s místními v případě nějakého problému by znamenala poměrně velký zádrhel
  • neznalost, nezkušenost, nejistota - trasa byla víceméně jasná (MapsMe to jistí), ale nejistota ohledně počasí, kempů, domluvy, výškové nemoci atd... náš první vícedenní trek že jo, takže mě stále něco ovíjelo, a i když jsem získala spoustu infa z blogů či od konkrétních lidí, stále jsem nebyla přesvědčená. 


Časem jsem si vsugerovala, že to zmákneme, a tak jsem chvilku polemizovala i nad možností zamluvit na každou noc ubytování pod střechou. Na bookingu i na airbnb je totiž dostupných pár ubytek přímo na trase Salkantay treku. A dál přibývají - očividně vydělávat se musí všude :) Tahle možnost se mi zdála celkem přijatelná => udržíme si nezávislost, ale nebudeme se muset tahat se stanem, spacáky a dalším vybavením. Jenže když jsem to všechno zhruba propočítala, vyšlo by to cenově ještě mnohem víc než organizovaná tour. Každopádně věřím, že pro někoho by to mohl být celkem slušný a rozumný kompromis.

Nakonec jsme tedy zvolili výlet přes agenturu, konkrétně Machu Picchu Reservations, a můžu říct, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsme mohli udělat. Vše bylo naprosto bez starostí a nemuseli jsme řešit dopravu, ubytování ani jídlo... vlastně jsme nemuseli řešit nic. Výhodou také bylo, že jsme si mohli zvolit kratší variantu a ušetřit tak jeden den. Jediné, z čehož jsme měli obavu, bylo trávení času s cizími lidmi. Vždycky cestujeme sami - jsme na to zvyklí a absolutně nám to tak vyhovuje. Jsme v tomhle trošku asociálové (já větší :)), ale nakonec i trekování s dalšími cestovatelskými našenci byla skvělá zkušenost a jsme za ni fakt rádi. 

Tak a teď pojďme na to, co vás zajímá nejvíc. Co a za kolik? Jak už jsem zmiňovala, kvůli úspoře času jsme vybrali kratší variantu treku, čili Salkantay trek na 4dny/3noci. Cena se odvíjí od toho, jakým způsobem se člověk chce vrátit z Machu Picchu zpět do Cuzca. Rychlejší varianta vlakem přijde na 280 $, pomalejší a levnější je potom návrat autobusem za 200 $. Pokud jste studenti, můžete si z toho ještě odečíst slevu 20 $, což není úplně zanedbatelné.

Co všechno částka zahrnuje?

  • doprava na začátek treku + zpět do Cuzca (podle toho cena)
  • anglicky/španělsky mluvící průvodce
  • 2 noci ve stanu + 1 noc v hostelu
  • 4x snídaně, 3x oběd, 3x večeře 
  • vstupenka i průvodce na Machu Picchu
  • možnost odložení až 7 kg osobních věcí na koně 

A co naopak zahrnuto není?
  • spropitné (průvodci, kuchařům, koňákům)
  • pitný režim během dne - lze dokupovat balenou vodu cestou
  • spacák - 10 $ za celou tour
  • vstupné na trail 10 sol


DEN 0


náš průvodce - Najzr
Den před začátkem treku probíhá meeting přímo v kanceláři v Cuzcu, kde se seznámíte s vaším průvodcem pro následující dny. Dozvíte se od něj veškeré organizační a logistické detaily, přesnou trasu a také seznam věcí, co si vzít s sebou. Nutné počítat s tím, že budete potřebovat v podstatě všechny druhy oblečení od zimní bundy až po kraťasy, jelikož se budete pohybovat mezi různými nadmořskými výškami a teplotní rozdíly tak budou opravdu veliké. Krom oblečení bych ještě vyzdvihla pár věcí, které je dobré mít s sebou, klidně už z ČR: čepici, rukavice, sluneční brýle, něco sladkého (müsli tyčinky, flapjacky aj.), baterku, opalovák, repelent a taky třeba toaleťák či vlhčené ubrousky.

Na této schůzce také vyfasujeme tzv. duffle bag = tašku na zip, do níž můžeme odložit věci, které ten den nebudeme potřebovat. Maximální váha je 7 kg, ale nikdo to za celou dobu neměřil ani nevážil. My jsme s sebou do Peru měli celkově dost málo věcí, takže ve finále to vyšlo na poloprázdný batoh i poloprázdný duffle bag :) Každopádně tohle zavazadlo vám povezou koníci a vy se s ním shledáte až večer v kempu. Druhý den to pak probíhá stejně: ráno odevzdáte libovolně naplněný a na noc si ho vezmete. Je to superpohodlný, protože s sebou táhnete opravdu jen minimum věcí, v podstatě jen náhradní oblečení a svačinu s pitím.


DEN 1


Z Cuzca se vyjíždí brzy ráno, ale cesta je dlouhá, takže se stihnete ještě jakž takž dovyspat. Po cca 2 hodinách jízdy nás čeká zastávka na snídani ve vesnici Mollepata, kde probíhají první seznamovačky. Máme štěstí, protože jsme poměrně malá skupina - je nás jen 10 kusů, kdežto grupy ostatních průvodců maj třeba i 15 lidí. Složení je následující: 1x Německo, 3x Švýcarsko, 1x USA, 2x Francie, 1x Holandsko + my dva. Kluci jsou v převaze 6:4, ale věkově jsme docela vyvážení, cca do 35 let. Navíc všichni, včetně našeho průvodce Najzra (a snad kromě nás :D), umí perfektně anglicky, takže to vypadá poměrně slibně. Minibusem pokračujeme ještě zhruba hodinku, po které zastavujeme na parkovišti v Soraypampa, kde předáváme naše duffle bagy koňákům. 


Dnes máme na programu procházku pomlčka zacházku k jezeru Humantay (Humantay Lagoon). Pokud o Salkantay treku neuvažujete, můžete absolvovat alespoň jednodenní výlet k Humantay, který nabízí skoro každá cestovka v Cuzcu. Dnešek je myšlený jako takový pohodový, zahřívací den, ale ve skutečnosti je to asi nejnáročnější část celého treku. Cesta není nijak dlouhá, má asi jen 5 km, ale nevede tak docela po rovině :) Naštěstí jsou kolem naprosto famózní výhledy a Najzr nás očividně nechce úplně odrovnat. Každou chvilku zastavujeme, aby nám povyprávěl o místních horách, incké kultuře a symbolice atd., což je mimochodem další výhoda toho, když jdete s průvodcem - něco se dozvíte :)... a taky proto, abychom se v klidu prodýchali a postupně aklimatizovali. Jezero Humantay totiž leží v nadmořské výšce 4 200 m. n. m., takže se nějaké zastávky docela hodí.


Normálním tempem by měl výstup zabrat cca dvě hodiny. Nám teda trvala procházka kvůli zastávkám dýl, ale díky tomu dorazíme k laguně ve chvíli, kdy se všechny skupinky vydávají již na zpáteční cestu. A my tak máme tuhle průzračnou nádheru, i s horou Humantay (5 473 m. n. m.) tyčící se nad ní, v podstatě jen sami pro sebe. Jen upozorňuji, že je tady zákaz koupání... kdyby to snad někoho napadlo, my jsme o tom fakt neuvažovali :) Raději jsme si vylezli na okolní kopečky, odkud byl skvělý výhled nejen na jezero, ale i do přilehlého údolí.


výhledy na druhou stranu:


cesta zpět:


Po kochačce sestupujeme k našemu prvnímu kempu - Quiswarniyoc (4000 m.n.m.). Jsme ubytovaní v jakýchsi zpevněných stanech - mají dřevěnou podestu, slaměnou střechu a přední díl konstrukce je prosklený. O kus dál je ještě nějaké luxusní ubytování ve tvaru kopulí, které jsou celé skleněné a máte tak výhled na oblohu přímo z postele. Nabízí je třeba tahle agentura, ale tour s nimi je 2x tak drahá oproti té naší. Pokud jdete sami a toužíte po tomhle zážitku, můžete rezervovat i přímo tady přes booking.

V kempu už nás taky konečně čeká jídlo... haldy jídla, jak je v Peru zvykem. Konkrétně oběd + coffee time s popcornem + večeře v těsném závěsu - vše naprosto vynikající. Při skupinových sedánkách je samozřejmě hlavním tématem cestování a v rámci toho musím říct, že už hodně dlouho jsem nepoznala tak pohodové a inspirující lidi. Vesměs všichni jsou na cestách X měsíců, takže my jsme tak trochu za exoty, když vysvětlujeme, že jsme v Peru jen 14 dní a na navazující otázku "kam přejíždíme potom?" odpovídáme "domů" :) Na druhou stranu třeba taková Camille s Olivierem za 14 dní končí svou roční cestu kolem světa a na první pohled už jako "zamilovaný pár" moc nepůsobí :D Není vše jen růžové...

Poslední zbytky energie věnujeme výšlapu na pahorek nad kempem, odkud pozorujeme západ slunce. S mizejícími slunečními paprsky se ale bohužel rapidně ochlazuje. V cukuletu máme na sobě všechny vrstvy oblečení, ale je to pořád málo. Nohy i ruce mám promrzlé i v létě, takže je mi jasné, že se jen tak nazahřeju. Klepu se jak ratlík a nejde to zastavit. Spraví to teprve až spacák do mínus 10°C, pod kterým mám zimní bundu i všechny ostatní vrstvy :) Ale i když je tahle noc dosti mrazivá, má jednu ohromnou výhodu - úplně jasné nebe + žádné světelné znečištění => milion star hotel na vlastní kůži! Tolik hvězd na noční obloze jsem ještě neviděla - naprosto neuvěřitelná podívaná a zážitek na celý život! Foto nemám... jen vzpomínky :)


DEN 2


Ráno nás ve stanu budí kokovým čajem, snídáme, balíme, dokupujeme vodu (2 litry za 10 sol) a brzy ráno vyrážíme. Není čas, ztrácet čas, protože dnes nás čeká ten nejdelší úsek - celkem je v plánu 20 km a překonání 630 m převýšení, abychom se přehoupli přes sedlo hory Salkantay. Den se tak v podstatě rozdělil na dvě části.

Dopoledne postupně nabíráme výšku, žvýkáme kokové lístky a užíváme si sluníčko, které pomalinku vykukuje zpoza monstrózních hor. Cesta je mnohem pozvolnější než k jezeru Humantay, opravdu to není nic fyzicky náročného, pokud ovšem netrpíte výškovou nemocí. Naštěstí ani my, ani nikdo jiný žádný problém nemá, takže to odsejpá poměrně rychle a odměna v podobě Salkantay passu (4630 m. n. m.) je na světě! Právě tohle je nejvýše položené místo, které máme při Salkantay treku tu možnost zdolat, takže focení u výškových tabulí je nevyhnutelné :)


Salkantay pass:


O kus dál je ještě jeden exkluzivní spot v podobě Salkantay lagoon. Tohle fakt nemůžete minout, ani kdyby vás tam váš průvodce oficiálně nevzal, je to totiž jen opravdu kratičká zacházka. Naskytne se vám výhled na kulaté jezero pod vámi, které září úžasným, až trochu kýčovitým, odstínem modré.


Po odpočinku u laguny začínáme pomalu klesat. S každým kilometrem se krajina neuvěřitelně rychle proměňuje. Už kolem nás nejsou jen skály, kameny a štěrk, ale pod nohama se objevuje stále větší množství trávy. Za sebou necháváme zasněžené vrcholky a kulichy měníme za obyčejné kšiltovky. Po obědové pauze dokonce balíme do batohu i bundy a na dohled už máme kopce, které září zelení. Klesáme po velmi prašných cestách a občas se vyhýbáme skupinkám nákladních koní. Důležité pravidlo: když koně prochází, vždycky si stoupněte ke skalní stěně, k valu, k čemukoliv. Nikdy se jim nevyhýbejte stáním na okraji neohraničené cesty - oni vám nejsou schopni uhnout. Prostě a jednoduše jdou rovně hlava nehlava a tímto stylem vás úplně v pohodě, nevědomky můžu strčit ze srázu dolů a to by vás čekal fakt hodně dlouhý pád. Na tohle si dejte opravdu pozor.


+ jeden uplavaný hrnec od oběda:


Ale ještě něco z té příjemnější stránky. Podél cest rostou orchideje, kterých se v Peru vyskytuje hoodně hodně mooc druhů. Přežívají tady i v takto vysoké nadmořské výšce, kde teplota v noci mnohdy padá i pod nulu. Hned si vzpomenu na ty moje orchideje chudinky, které skomírají u nás v bytě na parapetu - ty teda moc odolné nejsou... no nic, vidět je růst na divoko je zkrátka něco trochu jiného :)


Druhou noc jsme ubytovaní v kempu Chaullay ležícího na okraji peruánské části Amazonie v nadmořské výšce 2 900 m. n. m. Tady už se v noci neočekává taková zima, takže spíme jen v obyč stanech, které jsou zasunuty pod přístřeškem. V tomto kempu je dokonce možnost se osprchovat - zdarma v ledové vodě... brrr! Pepa do toho jde, já teda ani omylem - aneb 3x hurá vlhčeným ubrouskům :) Od místních se tu dá pořídit voda, inca cola, nějaké sladkosti a taky pivo, které všichni potřebujeme hlavně ve chvíli, kdy nám devatenáctiletá Švýcarka Luna vypráví, jak v si v Kolumbii vyrobila vlastní kokain. Celá historka spočívala v tom, že se s kamarádkou nechaly odvézt se zavázanýma očima někam do kokainové fabriky, kde si samy nasbíraly koku, přidaly další suroviny a ukuchtily si tak vlastní koks, který si v nějakém množství mohly odnést s sebou... No neber to takovou "tour", že jo. Znovu opakuji 19 let... to pivo fakt byla nutnost!


DEN 3


I přestože ráno nezaznamenáváme žádné omrzliny, budíček opět probíhá za pomoci horkého kokového čaje. Postup je stejný jako předchozího dne - snídaně, sbalit, odevzdat duffle bagy a vyrazit vstříc ochutnávce amazonské džungle. Dnešní úsek vede údolím, kterým protéká říčka Salkantay.  Cesta vede víceméně po rovině, dneska vlastně docela pohodová procházka :) Ráno je ještě chladné, ale s přibývajícími kilometry sluníčko sílí a sílí, až už si vystačíme jen v kraťasech a tričku, celkem příjemná změna oproti včerejšku.


Všude kolem je spousta zeleně - stromů, keřů, rozkvetlých kytek... jenže... na to všechno lítá bohužel i spousta hmyzu. Tak přece jen ten repelent nebyl úplně zbytečná zátěž! Najzr navíc rozmačkává jakési bobule a na obličej nám kreslí obrazce - prý by to mělo odpuzovat komáry, ale nevím... možná se nás jen lekli a radši nevylejzali, kdo ví? Při trošce štěstí se tady dají vidět i kolibříci, ale ti jsou fajn, ti nekoušou.

V jednom místě je i možnost se zchladit ve vodopádu, ale správně tušíte, že toho se my dva nezúčastníme. Jediný, kdo do té ledárny vleze, je Američan Cody... ale ten se musí fotit všude, se vším a u všeho, takže u něj to zas takové překvapení není :) Podél cesty se začínají objevovat plantáže s avokádovníky, banánovníky, kávovníky atd. - bohužel v červnu není nic z toho zralé a vhodné k ochutnání. Zastavujeme u jedné plantáže, ke které patří kiosek a fotbalové hřiště, a kde si smíme utrhnout grenadillu = žlutooranžové plody velikosti jablka. Má hodně pevnou slupku, kterou když zmáčknete, praskne jako vajíčko. Vnitřek tvoří semínka obalená v rosolovité hmotě. Upřímně, vůbec to nevypadá dobře, ale je to výborné!


My holky se vyvalujem na sluníčku, ládujem se grenadillou a kluci si kopou s míčem. Skvěle strávená pauza :) Pak už jdeme jen pár kilometrů k La Playa Sahuayaco, kde na nás čeká minibus, který nás popoveze do vesnice Santa Teresa. Jen malá rada: pokud máte strach z výšek, nesedejte si k okénku! "Silnici" tady totiž představuje jen úzký pruh udusané hlíny, prachu a kamení, který je nalepený na kolmou stěnu, a pod ní už je jen šílený sráz dolů. Když tedy vyhlédnete ven, vidíte kolo minibusu, jak jede jen pár centimetrů od hrany rokle - tohle prostě vidět nechceš. Někdo dal do placu svůj playlist, takže si zpíváme Queeny a snažíme se na ty metry pod námi moc nemyslet, ale i tak jsme při každém hrbolu či poskočení úplně podělaný strachy. Tahle jízda zůstane v mé paměti nejspíš ještě hodně dlouho.


V Santa Teresa máme poslední společný oběd v tomto složení a pak se naše cesty bohužel rozdělují. My dva + Dominic ze Švýcarska jsme trošku v časovém presu, a tak máme tour jen 4dny/3noci, tzn. přesunujeme se minibusem k Hydroelectrica. Odtud pak šlapeme ještě pár kilometrů pěšky do Aguas Calientes, které leží přímo pod naším hlavním zítřejším cílem - Machu Picchu. Ti, kdo zvolili standardní délku 5dní/4noci, mají odpoledne na programu odpočinek v termálních lázních Santa Teresa (takže víte proč jsme po tom neprahli :), a druhý den je čeká stejná část jako nás teď. 

Kdybych měla Salkantay trek shrnout z hlediska náročnosti, tak za mě se rozhodně nejedná o něco extrémně fyzicky náročného, při čem byste si sáhli na dno apod. Kdo je alespoň trošku zvyklý chodit, nebude to pro něj představovat až takový problém. Do dalšího článku ještě sepíšu zakončení naše putování, tzn. cestu od Hydroelectrica a současně i všechno o slavném Machu Picchu - včetně toho, jak se tam dostat, aniž by vás to zruinovalo. Počkej si :)




Žádné komentáře:

Používá technologii služby Blogger.