Den v Černobylu

prosince 22, 2019

V prvním článku o našem výletu na Ukrajinu jsem rozebrala, jak a za kolik se dostat do Kyjeva, kde se ubytovat i co všechno je tam k vidění. Nicméně hlavním cílem bylo strávit alespoň jeden den v největším a nejznámějším urbexu na světě - v Černobylu. Jasně, že většina lidí si svou vysněnou dovolenou představuje někde na pláži v Karibiku s drinkem v ruce, ale to my neee... Většinou, když se nějaké místo jeví jako těžko dostupné, tím víc tam chci :) Ale nebojte, tohle není ten případ, kam by bylo nějak extrémně složité se dostat, jen nemůžete tak úplně podcenit plánování - vysvětlím v následujících řádcích.

Nejsem ale jediná, kdo si tuhle položku přidal na svůj cestovatelský wish list. Zájem o tuto "atrakci" rok od roku stále roste. Největší boom však představoval rok 2019, kdy televize HBO odvysílala minisérii Černobyl, která detailně popisuje dění bezprostředně po katastrofě. Dozvíte se v něm mimo jiné i to, jak se Sovětský svaz pokoušel havárii ututlat, jak se bezpečnostní složky potýkaly s následky výbuchu i jaký dopad měla radiace na běžné obyvatelstvo. Kdo seriál ještě neviděl, doporučuji všemi deseti! Aktuálně (prosinec/2019) je hodnocený jako druhý nejlepší seriál všech dob.



Jak se dostat do Černobylu?


První nejdůležitější věc - MUSÍTE jet s certifikovaným průvodcem, tzn. podniknout tenhle výlet LEGÁLNĚ na vlastní pěst není možné. Pokud jste s tím smířeni, čtěte dál. Nejjednodušeji se do Černobylské zóny dostanete z Kyjeva, odkud denně vyjíždějí desítky organizovaných zájezdů. Problém je ten, že nemůžete jen tak přiletět do Kyjeva, zajít do agentury, koupit si výlet a druhý den vyrazit. Takhle to tady nefunguje. Okolí Černobylu je nyní uzavřená zóna, která se dělí na:

  • zelená zóna = 30 km od výbuchu
  • červená zóna = 10 km od výbuchu
  • město Pripjať

Do každé z nich potřebujete povolení ke vstupu, a to se prostě z hodiny na hodinu nevyřídí. Tour si proto rezervujte s předstihem už z domova. Jednotlivé agentury mají v podstatě stejný program, maximálně se trochu liší cenou a tím, co vše je v ní zahrnuto. Požadavky pro vytvoření rezervace jsou však totožné. Musí vám být minimálně 18 let plus zadáváte číslo vašeho pasu, na základě kterého vám bude vystaveno povolení.

My jsme rezervovali celodenní výlet několik týdnů předem u společnosti Solo East. Cena pro jednoho (při rezervaci 2 osob) byla 91 $ a zahrnovala dopravu, anglicky mluvícího průvodce, pojištění i oběd. Nejdřív jsme složili zálohu a později se doplácel zbytek (lze doplatit dokonce až na místě, buď kartou nebo hotově). Výlet jsme absolvovali v listopadu, tedy mimo hlavní sezónu. Ve vytíženějším období březen - říjen si budete muset pár zlaťáků připlatit + raději rezervujte s větším předstihem, abyste měli své místo jisté. Pro nadšence se do černobylské zóny pořádají i vícedenní výlety, případně je možné zamluvit soukromou tour jen a jen pro vás. Mimo agentury Solo East samozřejmě můžete mrknout i na další nabídky, např.:

  • Dočernobylu.cz - 119 $ i s obědem. Výhodou je, že v některých termínech je možné rezervovat tour i s českým výkladem, což je určitě super pro někoho, kdo se nedomluví anglicky.
  • Chernobyl Tour - 99 $ bez oběda (možno dokoupit za 5 $), půjčení vlastního dozimetru 10 $.
  • Chernobyl Wel - 119 $ i s obědem a půjčením dozimetru. Při rezervaci můžete uvést požadavek na tlumočení z angličtiny do češtiny.



Je to bezpečné?


Po výbuchu Černobylu dne 26. dubna 1986 se radioaktivní prach rozšířil do celého světa. Není jediné místo na planetě, které by touto katastrofou nebylo postiženo. Největší dopad to samozřejmě mělo na Ukrajinu, ale také na Bělorusko, jelikož Černobylská elektrárna stojí jen pár desítek kilometrů od hranic, což si málokdo uvědomuje. Radiace není viditelná pouhým okem, a tak z počátku obyvatelé Černobylu a okolních vesnic žádné nebezpečí nepociťovali, navíc tomu ani nevěřili. Říkalo se jí také "neviditelný nepřítel". Druhá věc byla ta, že na někoho záření téměř žádný vliv nemělo. Dopad radiace na lidské tělo se totiž odvíjí od imunitního systému, takže se vlastně jedná o velmi individuální záležitost.

Vybuchlý reaktor byl ještě téhož roku (v listopadu 1986) překrytý sarkofágem a v roce 2016 byl navíc upgradovaný pomocí nového obřího krytu, díky kterému radioaktivita v černobylské zóně poklesla ještě více. Postupem času se situace zlepšovala, radioaktivní prach se doslova "vsakoval" do půdy, tím pádem se na povrchu riziko ozáření stále snižovalo. Každý rok prý radioaktivita v zemi klesá zhruba o centimetr, takže teoreticky je tu rok od roku bezpečněji.

Některé části, oblasti, předměty do sebe nacucly větší množství radiace (nikdo neví proč zrovna ty), avšak těmto místům se agentury vyhýbají. Průvodci mají dané trasy, kudy smějí chodit, a kam smějí vstupovat, takže nemusíte mít obavy. V dnešní době v zelené zóně (30 km) dokonce lidé normálně žijí dál. Vrátili se tam, i přes zákaz, pár let po katastrofě a říká se jim samousedlíci. V červené zóně žije jen hrstka stálých obyvatel, ale přesto je tu lidí dost. Jedná se o pracovníky bývalé elektrárny, která sice stále funguje, ale slouží už jen jako distribuční centrum, dále pak o policisty, hasiče a další bezpečnostní složky v této oblasti. Jejich práce je rozdělená na turnusy, kdy 15 dní pracují v zóně a 15 dní jsou doma. Ovšem nenechte se zmást, důvodem není vysoká radiace, ale spíše praktické důvody jako např. horší dostupnost a vzdálenost od Kyjeva.


Když pojedete dnes na jednodenní výlet do Černobylu, vaše tělo absorbuje záření asi jako během nějakého delšího přeletu letadlem. I při běžném rentgenu vás čeká mnohem vyšší radiace než za celý den strávený v černobylské oblasti. Náš průvodce hodnoty průběžně měřil dozimetrem a až na pár výjimek byla míra radiace stejná jako na Kyjevském Majdanu. Chovat se tu ale musíte samozřejmě jinak než na náměstí v hlavním městě. Aby se riziko kontaminace ještě více snížilo, existují v zóně určitá pravidla:

  • mít na sobě dlouhé rukávy, dlouhé nohavice + plnou obuv
  • nesedat si na zem
  • nekouřit
  • ničeho se nedotýkat
  • nic neodnášet
  • nejíst/nepít na otevřeném prostranství
  • poslouchat veškeré pokyny průvodce
  • NECHOVAT SE JAKO V ZÁBAVNÍM PARKU!! - ano velkými písmeny, protože je až neskutečné, co turisti dokážou předvádět na místech, kde umírali desítky/stovky lidí. Loni mi bohatě stačila Osvětim, kde si tupci dělali vysmátá selfíčka, pózovali na vagónech, ve kterých byli Židé převáženi apod. Tohle je něco obdobného, takže respekt a úcta k obětem katastrofy je tady rozhodně na místě.

Prohlídky Černobylu probíhají od roku 2005 a za tu dobu se naměřila o něco vyšší hodnota radiace pouze u asi tří nebo pěti lidí. Stalo se tak pravděpodobně ve chvíli, kdy byla zóna rozbahněná a jejich obuv se probořila hlouběji do země. Každopádně již několik let se žádný takový případ neobjevil. Pro zachování všeobecného klidu a bezpečí budete při opouštění Černobylu procházet dvěma kontrolami na radioaktivitu. Uklidnila jsem vás? :)

 Zdroj Chernobyl Well: https://www.chernobylwel.com/cz/bezpecnost


Jak probíhá návštěva Černobylu?


collector
Díky době elektronické nám agentura zaslala veškeré informace předem do mailu. My jsme tedy měli jen jediný úkol - ráno dorazit na smluvené místo, konkrétně k hotelu na Majdanu. I mimo sezónu odtud vyjíždělo hned několik autobusů, ale průvodci ještě před nástupem kontrolují pasy, takže vás nasměrují. Někteří účastníci tady ještě doplácí druhou část platby, já to raději pro jistotu vyřešila dopředu online. Po vyřešení nezbytné administrativy nastupujeme do minibusu spolu s dalšími 13 lidmi z různých koutů světa. Češi jsme jediní. Náš průvodce se jmenuje Oleg, umí skvěle anglicky a od začátku nás zásobuje ohromným množstvím informací.

Při cca dvouhodinové cestě nás čeká jedna zastávka na benzince, kde se dá odskočit na WC či ještě dokoupit svačina. Poté už se řítíme směr první kontrolní stanoviště a zároveň vstupní bráně do černobylské zóny - vesnice Dytiatky nacházející se na hranici 30 km zóny. Na tomto místě se kontrolují vstupenky, pasy a také zde vyfasujeme collector = malé zařízení podobné flashce (fleš disku ne flašce, ok?), které do sebe absorbují radioaktivitu. Dříve prý stačil jeden collector do skupiny, ale teď už má každý svůj... asi pro větší pocit bezpečí, no nic... :)

Na bráně Dytiatky se obvykle tvoří fronty, hlavně v sezóně. Rekordní čekací doba je tu dokonce 2 hodiny a 48 minut. Ono také není divu, když v roce 2018 navštívilo Černobyl cca 60 tisíc lidí a za rok 2019 se došlo k číslu dokonce 125 000! My naštěstí projíždíme velice rychle, a tak si můžeme udělat ještě bonusovou zastávku v nedaleké vesnici Zalissia = Zálesí.

kulturní dům v Zálesí


Tady to začíná! Rozpadlé a chátrající domky, které jejich obyvatelé museli na rychlo opustit, a veškerý svůj majetek tady ponechat osudu. Jenže od té doby už uplynulo mnoho času a vše, co mělo nějakou hodnotu, bylo samozřejmě rozkradeno. Nyní tedy zbývají naprosto vymlácené budovy s propadlými střechami, naklánějícími se zdmi a uvnitř toho všeho haldy osobních věcí, pro které se jejich majitelé už nikdy nevrátí - knížky, časopisy, dětské hračky, nádobí, oblečení atd.

bývalý obchod s potravinami


OD ROKU 2019 PLATÍ ZÁKAZ VSTUPU DO BUDOV V ČERNOBYLSKÉ ZÓNĚ!! Ano, oficiálně je to opravdu tak. Důvodem tohoto omezení není nebezpečí radiace, ale značná nestabilita budov. V případě neopatrnosti se tady dá velice snadno přijít k úrazu. Shnilé podlahy, bortící se stěny, rozbité sklo a také spousta věcí, o které můžete zakopnout, nebo které na vás můžou přímo spadnout. Pokud vás průvodci vezmou dovnitř budov, jakože je to pravděpodobné, porušují tím pravidla a mohli by přijít o práci. Jak to funguje v praxi? V Zálesí Oleg prohlásil celkem vtipnou větu "...je to zakázané, ale tady jsme na Ukrajině..." a pak nám dal na půl hodiny rozchod, ať si v podstatě jdeme kam chceme, včetně vnitřku budov (self exploring).

V nejfrekventovanějším černobylském městečku - Pripjať už to ale tak jednoduché není. Po Pripjati totiž chodí hlídky a striktně nedodržování tohoto zákazu postihují. Trestem pro průvodce je zákaz průvodcovství na nějakou určenou dobu a při opakovaném porušení jim může být privilegium vstupu do černobylské zóny odebráno úplně. A samozřejmě ne všichni chtějí tohle riziko podstupovat. Podle mého to bude jen otázka času, kdy se přihodí nějaký úraz, a omezení a kontroly se ještě více zpřísní. Nicméně momentálně je to o náhodě: buď vás průvodci dovnitř budov na černo pustí, nebo se budou řídit pravidly a vy se budete moct dívat pouze z venku...

rodinné domky v Zálesí


A ještě jedna věc mě v souvislosti se Zálesím napadá. To, co tady zůstalo, si příroda bere pomalu ale jistě zase zpět. Až na pár vyšlapaných cestiček je tu všechno zarostlé - stromy, keře, trní. Naštěstí díky tomu, že jsem výlet naplánovala na listopad, toho vidíme poměrně dost. Na stromech totiž není žádné listí a skrz větve jsou tedy vidět konkrétní usedlosti a další stavby či vraky aut. V jiných ročních dobách bude pravděpodobně viditelnost horší.


Dalším bodem programu je samotné město Černobyl. Jak už jsem zmiňovala, trvale žijících lidí byste tu našli poskrovnu, ale přesto Černobyl není žádným městem duchů. Jezdí sem autobusy, firmy tady mají své kanceláře, k dispozici jsou i obchody, jídelna, hotel a několik ubytoven pro zaměstnance zóny a samozřejmě i turisty, kteří zde přespávají při vícedenních tour. Také zastavujeme u nově zrekonstruovaného pravoslavného kostela - jediného funkčního kostela v této oblasti. 

cedule Černobyl a příjezdová cesta


Černobylský kostel


zchátralé domky v Černobylu


Z města Černobyl už je to jen kousíček k oné nechvalně proslulé elektrárně. Projíždíme druhým check pointem s názvem Leliv (10 km zóna), ale tady se nás ani nikdo neobtěžuje kontrolovat. Občas se prý bezpečnostním složkám pracovat nechce... Ukrajina :) Rovnou tedy pokračujeme podél řeky Pripjať, odkud je z dálky možné spatřit i nedostavěný reaktor 5. Náš minibus areál elektrárny objíždí, až nakonec zastavuje přímo před vybuchlým reaktorem číslo 4, který se nyní skrývá již pod druhým sarkofágem. Kdo by měl zájem, je k dispozici dokonce i tour rovnou do útrob elektrárny! Abyste ale mohli vstoupit dovnitř, musíte si navlíct speciální obleček a délka pobytu je kvůli bezpečnosti časově omezená. Každopádně tenhle výlet se musí rezervovat s velkým předstihem, a je samozřejmě i dost drahý. Pro nás obyčejné chudé lidi s obyčejnou denní tour je k vidění reaktor pouze zvenku a před ním památník věnovaný obětem černobylské jaderné katastrofy.


A teď ta největší "atrakce" - Pripjať - satelitní městečko založené v roce 1970 především pro pracovníky elektrárny a jejich rodiny. Bylo to velice moderní, nové město, ve kterém byl životní standard značně nadprůměrný oproti ostatním částem Ukrajiny. Bylo tu k dispozici kino, několik kaváren, hotel, plovárna, dětská hřiště, bazény, supermarket a spoustu dalších budov pro volnočasové aktivity. Na svátek práce  (1. květen) měl být dokonce slavnostně otevřen zábavní park se sportovním areálem, k tomu ale už bohužel nedošlo. Zdejšího luxusu si užívalo skoro 50 tisíc obyvatel, kteří však 27. 4. 1986 museli být ze svých domovů evakuováni. Evakuace Pripjati proběhla v rekordních 3 hodinách, přičemž bylo lidem řečeno, ať se sbalí do jednoho zavazadla, a že se za 3 dny budou moci vrátit zpět. To se samozřejmě nestalo a město zůstalo už navždy opuštěné...

kavárna u řeky


budova kina


supermarket v Pripjati


atrakce v lunaparku, na kterých se nikdo nikdy nesvezl


sportovní areál, který se slavnostního otevření na prvního máje už nedočkal


ještě pár fotek z Pripjati


Při výjezdu z Pripjati míříme ještě k tzv. Mostu smrti. Je to ten most, ze kterého lidé v seriálu Černobyl pozorovali hořící reaktor a rozptylující se blýskavý prach. Scéna ale není natočená podle skutečnosti, navíc "Most smrti" se mu říkalo už před výbuchem Černobylu kvůli nehodě na motorce, při níž řidič zemřel. Tak jako tak cestovní agentury tady zastavují, aby jej prezentovali jako "to místo z HBO seriálu".

Na závěr nás čeká ještě jedno velmi zajímavé místo - radar Duga 1, zvaný také Moskva 1. Jednalo se o tajnou vojenskou základnu, o jejíž existenci měl tušení jen málokdo. Dokonce i na mapě byl prý zakreslený letní kemp. Radar samotný je ocelová konstrukce naprosto monstrózních rozměrů - 150 m vysoká, skoro půl kilometru dlouhá, vážící 13 000 tun. Neuvěřitelný kolos! V praxi měla Duga fungovat jako přijímač, který by včas upozorňoval na rakety vypálené směrem k Sovětskému svazu. Nikdy ale nebyl v "ostrém provozu" a nikdy ani žádnou balistickou střelu nezaznamenal. Díky tomu se o investici 7 milionů rublů potřebných na jeho výstavbu mluví jako o největším sovětském plýtvání penězi.


Poté už procházíme pouze 2 kontrolami na radioaktivitu a následně černobylskou zónu definitivně opouštíme. Dojmů? Hodně! Tak se pusťte do plánování, ať si můžete udělat vlastní obrázek :) Tour s cestovkou má nespornou výhodu v tom, že vám odpadají veškeré starosti. Jen nastoupíte do minibusu, necháte si hezky vozit prdky a jen do sebe nasáváte informace. To jediné, co by vás mohlo zajímat z té praktické stránky:


Co si vzít s sebou?

  • cestovní PAS - naprostá nutnost, bez něj vás do zóny nepustí!
  • oblečení, které bude zakrývat celé tělo - dlouhé nohavice, dlouhé rukávy (i v létě)
  • pohodlnou a hlavně plnou obuv - žádné sandále... ani s ponožkama! :)
  • pití + svačina




Žádné komentáře:

Používá technologii služby Blogger.