Naše cesta po Azurovém pobřeží

února 09, 2021

Kdo by neznal ty úchvatné záběry průzračné vody, dlouhých pláží a kotvících jachet? Jakmile si však v hlavě začnete malovat posezení s vínkem na přímořské promenádě a vychutnávání místní pohody, pak není vůbec jednoduché odolat levným letenkám. O nich jsem psala již v předchozím článku, takže pokud vás zajímá doprava a půjčení auta v této lokalitě, rovnou mrkněte tam. Dočtete se v něm mimo jiné také o hlavních lákadlech v Marseille. Dnes se ale zaměřím na další místa, která jsme při naší cestě Azurovkou viděli, tak... jdeme na to!



1. Kaňon Verdon


Paradoxně naše první zastávka vůbec na pobřeží nebyla :D Naopak to byla tak trochu zajížďka, ale i tak si myslím, že to za těch pár kilometrů navíc stojí. Jedná se totiž o jeden z nejhlubších kaňonů v Evropě. V některých místech dosahuje hloubky až 700 metrů a na jeho dně lze spatřit zákruty řeky Verdon. Po obou okrajích kaňonu vede silnice s mnoha krásnými vyhlídkovými místy.  

Aiguines:

My jsme zvolili trasu vedoucí z Aiguines po silnici č. D71 do Trigance, která má údajně hezčí výhledy. Nedokážu posoudit, jestli je to pravda, protože druhou trasu jsme neabsolvovali, ale tento jižní úsek se nám líbil moooc. Už v Aiguines jsme zastavili na pár fotek, a to hlavně proto, že je odtud krásně vidět přehrada Lac de Sainte-Croix i zámeček Château d'Aiguines. Poté už jsme projížděli po samotném okraji kaňonu a zastavovali dle libosti na kochačky. Provoz (v prosinci) tu nebyl vůbec žádný - aut jsme potkali asi tolik, že bych to spočítala na prstech jedné ruky. Zkrátka paráda. No, posuďte sami:


Pont de Chaulière:


2. Nice


Kaňon Verdon se stává naším dopoledním programem, poté už se přesouváme jižněji. Cílem je jedno z nejnavštěvovanějších měst na Azurovém pobřeží a páté největší město ve Francii - NICE. Můžete zvolit pobřežní, placenou trasu, která je o něco málo rychlejší (opravdu jen minuty!) nebo projet skrz vnitrozemí. Tak jako tak počítejte s houstnoucím provozem směrem k Nice. V létě bych to tady fakt vidět nechtěla. V souvislosti s provozem bych ještě upozornila na problém s parkováním, což je zde docela slušný oříšek. 

Nebudu si tady hrát na nějakého průvodce po Nice, protože jsme to brali tak trochu hopem, a tak vám jednoduše napíšu, jak jsme to tady pořešili my. V první řadě jsme zadali do navigace zahrady ve zdejší luxusní čtvrti Cimiez - Jardin du Monastère de Cimiez. Krásné, klidné, udržované. Jo a ve vedlejších Jardin des Arènes de Cimiez můžete bez problémů splynout s davem se sadou petanque :) Druhým záchytným bodem je pro nás výběžek Mont Boron se stejnojmenným parkem a pevností Mont Alban. Je odtud super výhled, takže rozhodně doporučuji! Při návratu zpět do centra se nám povedlo zaparkovat bezplatně u silnice vedoucí k parku Mont Boron. Byla to vážně klika, protože do přístavu jsme došli doslova jen za pár minut, ideálka. Vy to na navigaci najdete jako Corniche André de Joly. Ale bacha ta ulice je hodně dlouhá, takže parkovat hned, jakmile uvidíte volné místo :)

Jardin du Monastère de Cimiez a výhled z nich:

výhled z Mont Boron + pevnost Mont Alban:

Právě přístaviště Port Lympia a starou čtvrť Vieille Ville považuji za největší místní lákadlo. Pokud už jste okoukli ty luxusní jachtičky, vyšlápněte si ještě na Zámecký vrch (Colline de Chateau) a pokochejte se výhledem i z výšky. Navíc od nápisu I Love Nice či z vyhlídkové terasy Bellanda tower můžete obdivovat slavnou Anglickou promenádu (Promenade des Anglais) a přilehlou pláž. Cestou k nápisu ještě stojí za povšimnutí válečný památník Monument aux Morts de Rauba-Capeù, který je zvláštní tím, že je vytesaný přímo do skály.

Port Lympia:

I Love Nice + Bellanda tower (na západ slunce ideál):

Ubytování Nice


Původně jsem se chtěla ubytovat přímo v Nice, ale kvůli výše zmíněnému parkování a poplatkům, které si hotely za auto účtovaly, jsem to trochu přehodnotila. Výběr padl na ubytko vzdálené od Nice jen 8 kilometrů - Eze Hermitage Hôtel. Útulné pokoje, parkování zdarma u hotelu, krásná restaurace i výborná snídaně, zkrátka fakt se nám tu moc líbilo. Za noc jsme platili 1828,- Kč (bez snídaně - ta je za doplatek). Pokud byste ale neřešili problém s autem, nebo pokud vám nevadí si za parkování připlatit, mrkněte na tato ubytka přímo v centru:

  • levné: Hotel de France - krásné a skvěle hodnocené ubytování za velmi rozumnou cenu cca 1 250,- Kč za dvoulůžkový pokoj
  • střední: Arome Hotel - příjemné designové pokoje v cenové relaci od 2 000,- Kč
  • luxus: Maison d'hôtes Villa sensorielle - je libo apartmá s vířivkou, nebo dokonce vlastním bazénem?



3. Monaco


Jo a ještě má hotel Eze Hermitage jednu výhodu. Do městského státu Monaka je to doslova jen pár minut jízdy autem, a to jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít. Pojďme si dát pár zajímavostí k Monaku, ať víte do čeho, krom proslulého luxusu, jdete:

  • se svou rozlohou 2,02 km² je to druhý nejmenší stát na světě (po Vatikánu)
  • jeho jediným sousedem je Francie, která jej doslova obkličuje
  • není členem EU, ale zaplatíte tady €
  • státní zřízení je knížectví - aktuálně (od r. 2005) zde vládne Albert II.
  • označuje se za "daňový ráj", jelikož nemá zavedenou daň z příjmu (i ostatní daně jsou nízké)

V souvislosti s nečlenstvím v Evropské unii byste si měli dát pozor ještě na dvě věci. První je samotný vjezd půjčeným autem na území Monaka. Ne, neplatí se za něj! Ale je velmi pravděpodobné, že pojištění auta půjčeného ve Francii se nevztahuje na Monako. Autopůjčovny to mají ve svých podmínkách specifikované, a většinou za příplatek. Právě z tohoto důvodu jsme se rozhodli zaparkovat ještě ve Francii a do Monaka dojít pěšky. Neděste se, je to vážně kousek :) Pokud zvažujete tuto možnost, dám vám jeden tip. Dejte si do navigace Plage Marquet => pláž s parkovištěm, kde se dá mimo sezónu zaparkovat úplně v pohodě (o víkendu dokonce zdarma). Druhá věc se týká mobilních operátorů, kteří si za hovory či data čerpaná ze států mimo EU nechaj pěkně zaplatit. Telefonáty asi pár hodin oželíte, ale raději si dopředu stáhněte offline mapy do mobilu. I kdyby jen pro jistotu :)

cesta z parkoviště Plage Marquet:
za mnou překrásná budova Oceánografického muzea

Místní zvláštnosti jsme probrali a teď vzhůru na obhlídku města. Teda vlastně státu. Z parkoviště dojdeme pobřežní promenádou až do přístavu Port de Fontvieille. Rovnou vám ale prozradím, že nejlepší výhled je na něj z výšky - ze staré čtvrti Monaco Ville. Tam vás také čeká nejvíce historických památek. Určitě se vyplatí zaběhnout ke knížecímu paláci (Prince’s Palace of Monaco), kde můžete za každý den v 11:55 spatřit výměnu stráží. My jsme to štěstí měli, juch. Zajímavé je, že místní vojáci mají dvě sady uniforem - na léto bílou a na zimu naopak černou. Další nepřehlédnutelnou stavbu je zářivě bílá Katedrála Sv. Mikuláše, ve které jsou pohřbeni členové knížecí rodiny, včetně slavné Grace Kelly. Jako poslední lákadlo v této čtvrti bych zmínila všemi opěvované Oceánografické muzeum. Dovnitř jsme nešli, takže moc nemůžu soudit, ale samotná jeho budova je opravdu impozantní (viz foto výše).


Monaco Ville:

Nyní už nezbývá nic jiného, než dojít k hlavnímu monackému přístavu a alespoň na chvilku se zasnít při "výběru té ideální jachty". :) K získání takového množství peněz by však bylo potřeba vyhrát ve sportce anebooo... v proslulém kasinu Monte Carlu! To je asi to první, co si člověk v souvislosti s Monakem vybaví. Nebo vám jako první přišla na mysl Velká cena Monaka? :) Tento okruh formule 1 se jede přímo v městských ulicích a měří pouhopouhých 3,337 km, proto jej taky jezdci musí obkroužit 78 x. Když ale osobně procházíte těmi uzoučkými pasážemi, nebo dokonce tunelem, utvrdíte se v tom, že byste to fakt jet nechtěli.



Mimochodem při naší prosincové návštěvě všude figuruje vánoční výzdoba i s vánočními trhy přímo v přístavišti a jako bonus tu navíc zrovna probíhá běžecký závod. Prostě tak trochu jiné Monako...



4. Antibes


Při odjezdu z Monaka jsme měli jasně daný směr - zpět Marseille, a to bylo asi tak všechno. Nabízelo se tedy několik možností, kde bychom ještě mohli zastavit. V úvahu připadalo město Cannes, ale v souvislosti s ním jsem si dokázala vybavit jen červený koberec v rámci filmového festivalu. Mnohem více mě pak zaujalo umírněnější Antibes. Nezdrželi jsme se tady nijak převratně dlouho, ale naši představu příjemné odpolední procházky to na 100 % splnilo.


Za největší atrakci se tu nejspíše považuje vodní svět Marineland, kde máte možnost spatřit kosatky, delfíny nebo třeba podvodní tunel se žraloky. Zkrátka zábava pro celou rodinu. Pokud je to váš šálek kávy, mrkněte na ofiko stránky s aktuální dostupností a výší vstupného. My se naopak rozhodli prozkoumat jen a jen historické centrum Antibes. Auto jsme proto nechali v jednom z podzemních parkovišť přímo v přístavišti (platili jsme 3,50 €) a musím říct, že to byla pro nás ta nejlepší volba.

V místním přístavu Port Vauban kotví (opět) spousta luxusních lodí, jak je na Azurovém pobřeží zvykem, takže rozhodně je co okukovat. Také se vám odtud otevře výhled na pevnost Le Fort Carré ležící na protilehlém břehu. Info o ní, vstupném atd. můžete zjistit zde. Poslední věc, kterou byste v těchto místech neměli minout, je určitě Bastion Saint Jaume. Jedná se vlastně o výběžek původního městského opevnění, na němž paradoxně stojí moderní socha Le Nomade.



Ale zcela upřímně, to nejlepší, co můžete v Antibes udělat, je ztratit se v úzkých uličkách s kamennými domky a barevnými okenicemi. To je ta pravá pastva pro oko...

        

5. Saint Tropez


Teď nadešel čas omrknout notoricky známé útočiště francouzského četníka Louise de Funese! Právě díky tomuto slavnému filmu se Saint Tropez stalo jedním z nejslavnějších měst na Azurovém pobřeží vůbec. Každoročně jej navštíví miliony turistů a prý si v něm našlo zalíbení i spousta umělců, filmových hvězd a vybrané smetánky. Mně osobně ale Saint Tropez nijak zvlášť neučarovalo. Možná to je tím, že jsme jej spatřili pouze za šera. Možná je to tím, že bylo mimo sezónu a tak nějak se tu nic, krom vánočních trhů, nedělo. Možná jsem jen měla příliš vysoká očekávání. Možná jsem neměla tu správnou poznávací náladu. Těžko říct. 


V centru města je nereálné najít bezplatné parkování, proto jsme auto nechali v obytné čtvrti, v jedné z ulic kolmých na příjezdovou silnici D98A. Do přístavu jsme pak došli pěšky během pár minut, nic strašného. Další naše kroky pak vedly nahoru do kopce k Citadele shlížející na Starý přístav z výšky. Původně to bývala pevnost jakožto součást městského opevnění, nyní byste zde našli Námořní muzeum (Musée d'histoire maritime). Veškeré užitečné info každopádně zde

Poté jdeme pořídit povinné foto staré četnické stanice, ale jelikož se dovnitř nesmí, nic moc tu k vidění vlastně není. Nicméně výhoda mimosezóny - jsme tu úplně sami. Až nám celé Saint Tropez připadá podivně vylidněné. Pravdou je, že má městečko pouhých 5 000 stálých obyvatel. Místní starší pány nacházíme válejíc petanque v parku, naopak omladina si užívá ledovou plochu a stánky s dobrotami vystavěné na náměstí. Ale jinak jsou ulice bez turistů opravdu pusté.




6. Calanques


Už máme dost těch městských zastávek a kilometrů nachozených v ulicích, takže naše poslední zastavení před návratem do Marseille volíme Parc national des Calanques. Je to velmi mladý národní park - byl vyhlášen až v roce 2012 a zajímavý je tím, že cca 90 % jeho plochy se nachází v moři. Název pramení ze slova kalanka = úzký skalnatý záliv, který zasahuje daleko do pobřeží. Díky tomu tento 20 km dlouhý a převážně vápencový masiv velmi připomíná norské fjordy. Rozkládá se mezi Marseille a městečkem Cassis, které bývá často navštěvováno právě kvůli okukování přístavu v úzkém zálivu.



Jak jsem ale již zmínila, na další město už nemáme chuť, takže míříme do malinkaté rybářské vesničky Calanque de Sormiou. Ona to teda ve finále není ani vesnička, spíš jen pár domečků, ale naši představu o krásné liduprázdné zátoce to naprosto splňuje. Pokud bychom měli více času, určitě bych to viděla na nějaký celodenní nebo alespoň párhodinový trailík. Bohužel žádné ofiko stránky NP s konkrétními trasami jsem nenašla, ale inspiraci můžete načerpat třeba zde.

příjezdová cesta - velká hitparáda

NP Calanques a v dálce Marseille:


7. Marseille


Pro tu sem sepsala samostatný článek už loni - Předvánoční Marseille. Takže směle do toho!







Žádné komentáře:

Používá technologii služby Blogger.