Z Pařby ve Vegas do Divočiny

května 03, 2018

Pokračování článku To nej z Utahu aneb Mighty 5.

Tyhle dva filmy se mi okamžitě vybavily, když jsem přemýšlela nad názvem článku. Praštěnou komedii Pařbu ve Vegas asi znáte, ale co Divočina? V tomto snímku zdolávala Reese Witherspoon známý trek Pacific Crest trail (PCT), neboli Pacifickou hřebenovku. Celá trasa, vedoucí od mexických hranic přes Kalifornii, Oregon a Washington až do Kanady, měří 4286 km. Každoročně se ji pokouší pokořit cca 3 000 lidí, ale dokončí ji jen velmi malý zlomek těchto nadšenců. Ono také není divu, když tahle procházka zabere zhruba 6 měsíců, musíte mít štěstí při získání permitu a jako odměnu pak přelézat čtyřtisícové vrcholy. Celkem pěkná dovolená což ? :) 

Každopádně velká část Pacifické hřebenovky vede přes pohoří Sierra Nevada, které leží na východní hranici Kalifornie a částečně zasahuje i do Nevady. Součástí tohoto horského pásma je i několik národních parků, které zajímají i nás – obyčejné smrtelníky. Tím nejznámějším je samozřejmě Yosemite, a další dva představují Sequoia a Kings Canyon. Když zamíříme na mapě prstem ještě trochu jižněji, tak se pod Sierra Nevada nachází i čtvrtý NP – Death Valley. Mno… a to by byl program tohoto článku. Takže jestli máte udělané pohodlí a kafíčko vedle sebe, jde se na to :)


Las Vegas

Při naší druhé návštěvě Vegas už máme trošku víc času a energie…i když energie na Vegas není nikdy dost, jak po chvilce zjišťujeme :)

Při hledání ubytování dejte pozor na tzv. resort fee = poplatek za služby, který si účtují víceméně všechny hotely v Las Vegas - např. za bazén, wifi, fitness atd.. Platíte ho i v případě, že dané služby nevyužijete. Ubytování, která jsme vyzkoušeli a která můžeme doporučit:

  • Stratosphere Hotel -  Psala jsem o něm již v prvním článku – viz. Road trip západ USA – první dny a první kilometry, takže jen ve zkratce: Obrovský a levný hotel přímo na konci hlavní ulici Strip. Auto necháte v několikapatrovém parkovišti přímo u hotelu. Pokoje jsou jednoduché, ale naleznete tu sprchový gel, šampón, kondicionér i tělové mléko, takže s pohodlím jsme zde byli úplně spokojeni. Jeho součástí je kasino (jak jinak), střešní bazén a několik restaurací (např. vč. Starbucks a MC Donaldu). Velkou atrakcí je tady pak vyhlídková věž, na kterou jako ubytovaní máte nárok na zvýhodněné vstupné 5 $. Výhled odtud je opravdu skvělý a pro akční povahy je tu i nabídka adrenalinových lákadel.
  • Super 8 - Klasický motel, ale velice příjemné a uklizené pokoje s kávovarem na pokoji. Plus je kafe dostupné zdarma i na recepci. Parkovat se dá přímo před budovou, jen do centra je to trošku dále (je to ještě kousek za Stratosphere). Dá se to dojít pěšky, ale v rámci obrovského vedra můžete využít i místní busy - 6 $ za 2 hodiny jízdy nebo za 8 $ celodenní jízdenka. Zastávky jsou poblíž a busy jezdí každých 15 minut. Více info o trasách a jízdném zde.

My nejdříve tak trochu naivně vyrážíme pěšky, abychom omrkli kde a co je. V jednom z mnoha obřích obchodů se suvenýry nakupujeme dárečky pro rodinu a kamarády. Nejvíce se nám líbí magnetky a přívěsky ve tvaru hracího žetonu :), ale s tématikou Las Vegas tady seženete opravdu, na co si jen vzpomenete. Kamenem úrazu se ukázal obchodní řetězec s oblečením ROSS. Po chvilce vycházíme ověšeni X papírovými taškami, a tak autobusy jezdící po Stripu nakonec přece jen využijeme… :)


Po odložení nákupu se vydáváme na druhé kolo trajdání po Vegas a s přicházejícím stmíváním to začíná mít tu správnou atmosféru. Vzduch se trochu ochladil, ulice už nejsou tak rozpálené a všude je rázem živo. Lidé opouští své klimatizované apartmánky a vyráží do víru velkoměsta, kde všechno bliká a svítí. Je to neuvěřitelný zážitek. Můžete vejít do jakéhokoli kasina se vám zachce – např. i do Cézarova paláce známého z filmu Pařba ve Vegas… nebo do toho nejslavnějšího – Bellagia, které se mihlo např. v Dannyho parťácích nebo Mejdanu v Las Vegas. Před ním totiž určitě nepřehlédnete úžasnou (a monstrózní) fontánu Fountains of Bellagio, která spouští svoji show každých 15 minut. Hudba a světelné efekty jsou synchronizované s tryskající vodu a celé to představuje jedinečný zážitek. To určitě nesmíte vynechat! Podobné atrakce pak naleznete u každého hotelu – horská dráha, Socha svobody, Eiffelovka, zmenšenina Benátek se svými gondolami, cirkus, věž Stratosphere s atrakcemi, akvárium se žraloky v Mandala Bay atd atd. Je to prostě celý svět na jednom místě :)


Když už jsme kýčovitých staveb přesyceni, zbývá uspokojit ještě naše žaludky. Máme vyhlídnutou restauraci Gordona Ramseyho, která se v Las Vegas specializuje na Burgery. Je trochu oříšek ji najít, protože je součástí většího komplexu, ale když vidíme frontu lidí čekajících na volný stůl, je nám jasné, že jsme tu správně. V podstatě poprvé v životě čekáme frontu na usazení, takže jsme si jisti, že to bude stát za to. A taky že jo! Chuťově skvělé a cenově to nejsou úplně závratné sumy, jak byste si možná mysleli. Celé menu s cenami, adresou i otevírací dobou naleznete zde, tak posuďte sami… Jen si dejte pozor na to, že vás budou chtít fotit a pak vám ty fotky vnutit. A za fotky už to celkem pálka byla :)


Death Valley


Druhý den ráno opouštíme civilizaci a vydáváme se k národnímu parku Death Valley, kde máme celkem jasnou představu o tom, co nás tam čeká. Obrovský hic! Údolí smrti je totiž nejsušším a současně i nejníže položeným místem v USA i v celé Severní Americe. Zaručuji vám, že tady vyběhnete z klimatizovaného auta opravdu jen na nezbytně dlouhou dobu. Asi takovou než zmáčknete spoušť a než stihnete doklusat totálně splavený zas zpět. Abych to nedramatizovala – mají moc hezké návštěvnické centrum ve Furnace Creek, kde zjistíte, že i zde žije pár druhů zvířat a hmyzu a roste tu pár sukulentů. Zde zjišťujeme i dnešní teplotu vzduchu - 52 °C!! Rekord je pro zajímavost zhruba 56,5 °C. Můžete tady také dopustit vodu, což určitě udělejte, protože tady fakt uvíznout nechcete. A co dál vidět?

  • Badwater basin – s nadmořskou výškou -86 metrů je tím nejnižším místem v Severní Americe. Název „Badwater“ pramení z toho, že je oblast pokryta vrstvou soli, což činí vodu nepitnou. U dřevěného chodníčku se na ceduli ujistíte, že jste tu opravdu správně a můžete se pustit na bílou planinu, nad kterou se tetelí horký vzduch. V této rozžhavené výhni je každý krok opravdu vyčerpávající.

  • Zabriskie point – vyhlídka na nádherně barevné a zvlněné skály. Dostanete se sem po krátkém stoupání po vyasfaltované cestě. Nic co by se nedalo zmáknout.


  • Mesquite Flat Sand Dunes – obrovské písečné duny. Jen upozorňuji, že písek je totálně rozpálený a budete ho mít všude, jinak je to pěkná podívaná :)


  • Scotty´s Castle – hrad, který v poušti působí tak trochu nepatřičně nebo minimálně byste jej tady nečekali. Je možné zúčastnit se i organizované prohlídky, ale při naší návštěvy bylo toto místo uzavřené a dle oficiálních stránek bude zavřené až do roku 2020.

Z Death Valley nás čeká ten nejdelší přejezd z celé dovolené. Celkem šestihodinová cesta, která má za cíl vjezd do NP Sequoia – Ash Mountain u města Three Rivers. Samozřejmě to nedáváme v jednom zátahu… Například ještě v Death Valley se nám přehřejí brzdy a začínají vyluzovat vážně odporné zvuky, což nás dost vyděsí. Musíme dát Rodgerovi Dodgerovi lehký oddych…a hlavně pozor - brzdit motorem!! Cestou ještě stihneme nějaké to kafe na benzince. Ty mě mimochodem fakt baví – vybíráte z několika druhů kávy, načepujete si to sami do kelímku a k tomu můžete přidat ještě X druhů ochucených smetánek (např. vanilkovou, oříškovou atd.). Nejmenší velikost je sice zhruba naše „trojka“, ale i tak mi dost chutná. Nakonec si usteleme na parkovišti u Wallmartu v Bakersfieldu a zbývající část cesty dojedeme ráno.



Sequoia 


Najednou jsme zase úplně v jiném světě. Máme za sebou kaňony, pouště, pískovcové oblouky a totemy i obrovské skalní masivy, ale Sierra Nevada je z velké části les. Skoro byste řekli, proč do Ameriky kvůli lesu, vždyť ten máme i u nás…. Ale! Vždycky je ale :) Konkrétně v Sequoia a sousedním Kings Canyon můžete totiž spatřit ty největší stromy na světě – sekvoje. Krom odlišného rostlinstva tady můžete narazit i na další druhy zvířat, i na ty které tak úplně potkat nechcete – medvědy a pumy. Na tyto predátory upozorňují četné cedule, které varují např. před skladováním jídla v autech. Nejvyšším místem Sequoia i USA vůbec (když nepočítáme Aljašku) je Mount Whitney (4 418 m. n. m). I v červnu je ale na této trase dost sněhu, takže o jeho zdolávání v rámci toho výletu vůbec neuvažujeme. Naopak v sezóně červenec-srpen je tu naopak přelidněno, a proto jsou zavedeny permity, které limitují počet lidí na trase. My tedy raději volíme kratší traily. Vstupné do Sequoia vás přijde na 30 $ nebo annual pass, i přestože je teprve červen, je tu poměrně dost lidí a parkoviště jsou odstavena trochu bokem. Z nich vás k jednotlivým výchozím bodům doveze bezplatný shuttle bus.


General Sherman Tree – největší sekvoje a rostlina na světě co se objemu týče (1489 m3). Obvod kmene je 31,3 metrů a celkově strom váží kolem 2145 tun! Ani na výšku to se svými 84 m není žádný drobek. Druhým největším je pak nedaleko stojící General Grant. Stáří obou těchto stromů se odhaduje okolo 2 500 let. Každopádně připravte se na davy lidí tísnící se před cedulí General Sherman, kteří se s ním akutně potřebují vyfotit. Je úplně jedno, že těchto gigantických stromů je všude požehnaně, zajímá je prostě jen ta fotka… Takže nad tím mávneme rukou a uděláme si pěknou procházku po okolí – stezka Big Trees. Je to krátký trail, ale na informačních cedulích zjistíte spoustu zajímavých informací o sekvojích...


Můžete si zde všimnout, že mnoho sekvojí je regulérně ohořelých. Ale lítost tady není na místě. Oheň jim totiž paradoxně v růstu pomáhá! Spálí totiž ostatní rostliny v okolí a sekvoje se nemusí o výživnou půdu dělit. Samotný strom je chráněný tlustou vrstvou kůry nacucané vodou, přes kterou se oheň nemá šanci dostat. Díky ohni se také otevřou šišky na jejich vrcholcích, z nichž vypadnou semínka a strom se tak může dále rozmnožovat v ideálních podmínkách. Další zajímavostí u sekvojí jsou jejich kořeny, které jsou položeny velice mělce, což může být příčinou jejich vyvrácení, ale mohou se rozprostírat až do okruhu 70 metrů.



Nakonec se rozhodneme, že dojdeme až ke skále Moro Rock. Jdeme samozřejmě úplně sami, protože všichni jeli shuttlem, a tak si užíváme stín těchto mamutích stromů, sbíráme obří šišky, procházíme padlými kmeny a sem tam potkáme nějakého jelena. Moro Rock nás mile překvapí - je to skála, na které nás čeká fakt parádní výhled. Na tuto přírodní vyhlídkovou plošinu se dostanete po strmém kamenném schodišti, ale pohled do údolí za to funění doopravdy stojí.


I když jsme s tím ani nepočítali, strávili jsme v NP Sequoia skoro celý den. Nezbývá tedy než se vydat o kus dál – konkrétně najít nějaké vhodné místo na přespání. To nakonec nacházíme cestou do Yosemitu v městečku Oakhurst u nákupáku s názvem Raley´s (vedle je hned Dollar Tree).


Yosemite


Díky probuzení v autě vyrážíme velice brzy a vyhýbáme se tak frontám u vjezdu do parku (vstupné 30 $, od 1. června 2018 – 35 $). Můžu opravdu vřele doporučit si přivstat, protože to, co se děje na příjezdových cestách o pár hodin později, fakt zažít nechcete. NP Yosemite je jeden z nejstarších a nejnavštěvovanějších parků v USA, je zařazen dokonce na seznamu UNESCO.



Naší prioritou je sehnat noc v kempu, které jsou first come-first served. Jeden z nich je CAMP 4 v centrální částí Yosemitu, okolo řeky Merced - Yosemite Valley. Ihned po příjezdu je nám ale jasné, že je to úplně marné. I přes tuto brzkou ranní hodinu stojí u vchodu do kempu dlouuuuhá řada čekatelů. A vlastně ani tak nestojí, ale očividně předchozí noc trávili tady, jelikož prvních 20 lidí ještě spí zabalených ve spacácích. Ostatní kempy v Yosemite Valley jsou plné…no…co se dá dělat, tento problém momentálně odkládáme a soustředíme se na to, jak si nejlépe užít den v tomto vyhlášeném parku. 

Zaparkujeme a jdeme omrknout, co se tu ještě nachází. Yosemite Valley je v podstatě menší město – je tu všechno! Nasnídáme se v místní kantýně, projdeme si obchod se suvenýry a v návštěvnickém centru se rozhodujeme jaký trail absolvovat – přehled zde. Samozřejmě i Yosemite má svůj systém shuttle busů (info zde), takže není problém se kamkoliv přiblížit a nemusíte si lámat hlavu, co s autem. Nakonec se rozhodujeme pro Yosemite Falls Trail s tím, že si trasu ještě prodloužíme na samotného El Capitana.
Half Dome

Yosemitský vodopád je díky svým 739 metrům nejvyšším vodopádem v Kalifornii. A je to vážně hukot! V červnu je ještě spousta vody, takže je to nádherná podívaná. V sezóně už takové štěstí mít nemusíte, protože často úplně vyschnou. Kdo si chce na tyto vodopády dostat, připravte se na pořádný výšlap. Je to opravdu drastické stoupání, i tak tuto námahu podstupuje dost lidí. Cesta nám odsýpá poměrně rychle a tak odbočujeme na stezku vedoucí na vrchol El Capitana. Je to neskutečně strmá, prakticky kolmá, žulová stěna, která byla dlouho považována z horolezeckého hlediska za nezdolatelnou. I v dnešní době existuje jen hrstka lidí, kteří ji pokořili. Mezi nimi je i náš borec Adam Ondra, který El Capitana zdolal dokonce tou nejnáročnější a nejhladší cestou! Každopádně je odtud nádherný výhled na Yosemitské údolí a Half Dome (opravdu vypadá jako rozpůlená skála), a to speciálně z místa zvaného Eagle Peak. Na trase Yosemite Falls-El Capitan jsme šli úplně sami, takže i v přeplněném Yosemitu můžete najít místa bez turistů. Dolů jsme doklopýtali unavení a zaprášení od hlavy až k patě, ale s pocitem, že jsme zmákli 27 km s dost nechutným převýšením…takže jsme spokojení sami se sebou :)




Jelikož jsme pokrytí souvislou vrstvou prachu, tak pro dnešek máme před sebou ještě dva úkoly - najít sprchu a najít místo na spaní. Obojího je zde nedostatek. Sprchy pořešíme návštěvou Housekeeping kempu, kde se očividně sjíždí celý Yosemite, protože fronta je dost dlouhá. Takže ne, tyhle sprchy opravdu nejsou jen pro ubytované. Za poplatek 5 $, což nám bylo v tu chvíli úplně fuk se po pár dnech dočkáme tekoucí teplé vody a sprcháče. Slast! :) S druhým problémem se ale musíme vypořádat, ač je to zakázané, spaním v autě. U CAMP 4 je parkoviště, jelikož se do něj nesmí vjíždět autem, takže zaparkujeme tam.

V kempech jsou tzv. bearboxy = obří kovové kontajnery, kam se musí zavřít všechno jídlo a kosmetika (ano i ta medvědům voní:) ). My si ale musíme poradit po svém. Zabalíme všechno jídlo do několika vrstev, aby to případní chlupatí návštěvníci nevyčmuchali, což netuším jestli by pomohlo, a modlíme se ať neuvidíme ani je ani rangery. No poprděný jsme byli pěkně, takže můžu vám říct, že tak hroznou noc jsme asi ještě nezažili :)

El Capitan odspodu
řeka Merced

Následující den jsem plánovala průjezd přes Tioga Pass, který kvůli sněhu otevírali teprve dva dny před naším příjezdem do Yosemitu. Takže jsme chtěli v podstatě projet na druhou stranu Sierra Nevada, tam vidět Mono Lake a město duchů Bodie a přes jezero Tahoe se dostat do San Francisca. Tento plán ale nakonec zavrhneme, protože bychom byli v příliš velkém časovém presu a volíme alternativní variantu. Jakou? Na to si počkejte :)

Další díl našeho roadtripu již naleznete zde - Malé okénko do divokého západu.

 


Žádné komentáře:

Používá technologii služby Blogger.