5 TOP zážitků v Osace

ledna 17, 2019

Z posvátné hory Koya se vracíme zpět do Osaky, a máme přesně den a noc na to ji prozkoumat. Byla to ale slušná jízda, protože Osaka je po Tokiu a Jokohamě třetím největším městem Japonska. Samozřejmě jsme dělali vše proto, abychom toho stihli co nejvíce a současně využili pověsti Osaky jako vyhlášeného kulinářského centra, a nabrali energii do zásoby :)

Nankai Line z Koyasanu nás vyklopí opět na stanici Namba, kde... opět bloudíme! Prokletá Osaka! Na vlakovém nádraží si rovnou rezervujeme jízdenky na šinkanzen na další den, a hledáme vchody do metra. Namba je změť podchodů, nadchodů, zastávek, jezdících schodů, nákupních pasáží a spousty dalšího. Zjišťujeme, že je jednodušší držet se pořád dole v podchodech, kde je snazší sledovat směrovky.  Jakmile jsme totiž vylezli ven "na povrch" už jsme se vůbec nechytali. 

perličky z osackého metra - galerie a automaty na plyšáky:

Nakonec si z toho bloudění už musíme sednout na oběd :D Po výborném meníčku nám mozkové závity opět naskočí a my se konečně dostaneme k osackému metru, kde v automatu kupujeme celodenní lítačku. Je neděle, a tak nás její koupě přijde na 600 ¥ (platí i v sobotu a svátky). Ve všední dny je to paradoxně dražší - 800 ¥. Její koupi určitě doporučuji, protože tyhle vzdálenosti chodit nechcete, i kdybyste na to měli čas. A jde se na to! 
5 zážitků, které na nás v Osace udělaly největší dojem, a které jen tak z hlavy nevymažeme :) Absolvovali jsme přesně v tomto pořadí:


1. čtvrť UMEDA

Spojení stanic Namba-Umeda je díky metru (Yotsubashi line) otázkou jen pár minut, ale tady nastává to pravé peklo. Jestli jsme si mysleli, že Namba bylo bludiště, tak tohle je ještě úplně jiný level. Nikdy, opakuji nikdy, jsme neměli takové problémy s orientací jako tady v Osace. Nic tady nemá logiku - představte si ulici a pod ní X podchodů a nad ní několik mostů pro pěší, které vedou do různých nákupních center. Chaos. Zmatek. Navigace je z toho taky jelen... a my zjišťujeme, že už se tady plácáme poměrně dlouho. Jako vrchol všeho narážíme v tom šílenství na turnaj v beach volejbale. Ale vlastně proč ne...


A kvůli čemu to všechno? Hlavním cílem byl mrakodrap Umeda Sky Building jakožto jedna z nejvyšších budov v Osace. Má tvar podkovy čímž trochu připomíná moderní vítězný oblouk v Paříži ve čtvrti La Defanse. Až na to, že osacká varianta je ještě o třetinu vyšší - měří 173 metrů a má 39 pater. Díky své výšce nabízí perfektní výhled na celé město a záliv, a co vás jistě potěší - tento výhled je zdarma. Platí se jen vstupné do nejvyššího podlaží, kde se nachází Floating Garden Observatory. Zahrady se jsou umístěné na pomyslném mostě Umeda Sky Building a vstupné do nich je 1 500 ¥ a více info můžete získat zde. Při naší návštěvě je ale cesta k tomuto mrakodrapu jedno velké staveniště, a tak vzdáváme veškeré pokusy se k ní dostat a raději se přesouváme dál.



2. OSAKA CASTLE

Přesun metrem Yotsubashi line z Nishi-Umeda s jedním přestupem na zastávce Hommachi na Chuo line, výstup: Tanimachiyonchome. Šlo by více možností, záleží na tom, kde na Umeda nastoupíte.

Mnoho měst v Japonsku má svůj hrad a Osaka není výjimkou. Avšak nepředstavujte si, že jsou jejich hrady stejně staré jako u nás v České republice, to ani zdaleka. Ten osacký je například z 16. století a je to, jako ve většině případů, replika. Víceméně všechny původní hrady byly zničené kvůli častým zemětřesením, požárům či válkám, a v Japonsku se samozřejmě nerekonstruuje, ale rovnou mění "kus za kus" :)

V první řadě se ale musíme probojovat velice rozlehlými zahradami, což je samo o sobě docela slušná procházka. Při pohledu na ohromné pásy hradeb a vodní příkop nás napadá, že je to naprosto nedobytná pevnost. Omyl! Zrovna tento hrad byl napaden a vypálen, poté byl ještě několikrát zasažen požárem a za 2. světové války byl dokonce vybombardován. Nynější zářivě bílá fasáda a zelená střecha tedy jasně značí, že jde o kopii (dokončená 1997), což samozřejmě hradu neubírá na kráse. Uvnitř se nachází muzeum, kam i vy můžete zavítat na prohlídku, přičemž poslední vstup je v 16:30 a za dospělého se platí 600 ¥, více info případně zde.


Pokud si vystačíte bez interiéru, vychutnejte si z hradeb překrásný výhled na moderní Osaku s mrakodrapy. Okolo hradu je možné absolvovat projížďku tématickou tématickou zdobenou lodičkou nebo se můžete pokochat úžasnými zahradami Nishinomaru Garden, které jsou nedaleko. Na jaře sem turisté i místní chodí obdivovat 600 rozkvetlých třešňových stromů. Vstupné je 200 ¥ mimo sezónu a v době rozkvětu (=cherry blossom season) se zvedá na 350 ¥.



3. OSAKA AQUARIUM

Přesun metrem Chuo line z Morinomya až do cílové stanice Osakako station.

Říká se mu také Kaiyukan a je to bez přehánění to nejkrásnější akvárium, ve kterém jsem kdy byla! Původně jsme jeho návštěvu ani v plánu neměli, ale zjistili jsme, že mají otevřeno dokonce až do 20:00, takže bylo vhodnější se po setmění procházet tímhle úchvatným akváriem než bloudit někde v osackých ulicích. Vstupné stojí 2 300 ¥ a lze platit i kartou. Více informací můžete získat přímo na jejich ofiko stránkách, které jsou velice přehledné. Dá se koupit i kombinované vstupné s plavbou lodí za 3 200 ¥ či jízdou na obřím ruském kole (ferris wheel), které stojí hned vedle, za 3 000 ¥.


A teď k samotné prohlídce. Když budete spěchat, prolítnete to za 2 hodiny, což považuji za nezbytné minimum. Pokud ale máte čas a chcete se v klidu dívat a kochat, můžete tady bez problémů strávit i 3 nebo 4 hoďky. Kaiyukan má několik pater, při čemž začínáte "na souši" u vodních savců jako jsou např. vydry a kapybary, a  poté sestupujete stále níže a níže do "hlubin oceánu". Jednotlivé nádrže jsou tématicky zaměřené - míjet tak budete třeba Velký bariérový útes, Tasmánské moře, Kalifornské pobřeží, Antarktida, Pacifik atd... Největší atrakcí jsou zde žraloci velrybí, kteří plavou v obrovské nádrži spolu s velkým množstvím rejnoků, žraloků kladivounů a dalších. Nádherná podívaná!


Jedna celá expozice je věnována animovanému filmu Hledá se Nemo, kde děti i dospělí hledají známé pruhované klauny očkaté, fialové rybky Dori či maličké mořské koníky. Zajímavou částí jsou i akvária s medúzami, která jsou umístěna v zatemněných místnostech. Díky tomu medúzy doslova září! Jako pomyslnou třešničku na dortu si úplně na konci prohlídky můžete pohladit rejnoka či malého žraločka. Nikdy jsem si nesáhla na nic jiného než na kapra, takže jsem z toho byla v sedmým nebi a Kaiyukan tak získal 10 bodů z 10 :)



4. ulice s jídlem DOTONBORI

Dotonbori je nejslavnější část Osaky, táhnoucí se kolem vodního kanálu. Její návštěva je v podstatě povinností, bez toho prostě nemůžete jet dál :) Pulzuje životem hlavně večer, kdy zde ožívá ohromné množství barů, restaurací, stánků s pouličním jídlem, heren, karaoke, tax free obchodů atd. Na budovách svítí neonové obrazovky, odevšud vyřvává hudba a proudí tudy davy lidí. A co nás tady zajímá nejvíc? No samozřejmě to jídlo! Místa, kde ho prodávají bezpečně poznáte podle obřích plastových modelů např. maket krabů, , ryb, chobotnic a dalšího. U některých podniků, hlavně u running sushi, se tvoří dost velké fronty, ale naštěstí nehrozí, že byste zrovna na Dotonbori umřeli hlady :)


Ochutnejte ve stánku třeba místní specialitu - takayaki = smažené kuličky z vaječného těsta, které uvnitř mají kousek chobotnice. Servírované jsou s různými druhy omáček a posypek. Jsou moc dobré, jen musíte počkat až trošku vychladnou, protože vnitřek vydrží horký sakra dlouho. Pokud tedy padáte hlady a potřebujete něco pozřít nejlépe hned, není to úplně vhodná varianta :) To si raději dejte například mušli nebo krevety nebo jiné maso na špejli, které můžete sníst okamžitě a utěšit tak kručící žaludek. Dalším nevšedním jídlem jsou placky okonomiyaki, které se dělají v Osace a Hirošimě s pár odlišnostmi. Základ je stejný - zelí, mouka, vejce, avšak osacká varianta se liší tím, že je to jen jedna tenčí omeleta, kdežto v Hirošimě se jedná několik vrstev na sobě s větším obsahem zelí. "Okonomi" znamená v překladu "to, co máš rád", takže na vrch této zelné palačinky se může přidat v podstatě cokoliv. Často to bývají plátky masa, mořských plodů, omáček, majonéz atd. V některých restauracích na tohle jídlo dostanete ingredience a musíte si ho přímo na stole vytvořit sami :)

takayaki:

V Dotonbori je naším cílem ochutnat slavné Kobe beef. Městečko Kobe se totiž nachází pár desítek kilometrů od Osaky a je vyhlášené chovem černých krav plemene wagyu, které v překladu doslova znamená "japonský skot". Tyhle krávy jsou krmené tím nejlepším z nejlepšího a dokonce si prý užívají i masáží, aby nebyly ve stresu a aby jejich maso bylo co nejkvalitnější. A přesně proto je Kobe beef tím nejdražším hovězím masem na světě! Kvalita se u něj hodnotí podle tzv. mramorování, kdy se bere v úvahu kvalita svaloviny + vysoký podíl žádoucího vnitrosvalového tuku. Existuje na to i oficiální stupnice BMS (Beef Marbling Standard) - od 1 do 12, přičemž dvanáctka je tedy to nejúžasnější a samozřejmě i nejdražší. Často se v souvislosti s Kobe beef (ale i jiným masem) setkáte s těmito úpravami:

  • sukijaki - tenké plátky si sami zprudka restujete na široké pánvi
  • šabu šabu - opět tenké plátky, tentokrát na rychlo uvařené v bujónu
  • teppanyaki - kuchař přímo před vámi připravuje maso na železných plátech

Nechceme úplně do mrtě projíst své peněženky, a tak volíme jednu z restauraci s průměrnější kvalitou masa (no.5). Obsluha neumí příliš anglicky, takže vlastně vůbec nevíme, do čeho jdeme. Když při vysvětlování u šabu šabu zazní něco jako "soup" (polévka), trochu se vyděsíme, co jsme si to zas vymysleli a volba raději padá na sukijaki. Večeře probíhá v podstatě stylem all you can eat: na objednávkovém tabletu vybíráme z různých druhů a kvalit masa, tofu, vajíčka, houby, libovolné přílohy či jakoukoliv zeleninu. Suroviny se pak upravují v hlubší široké pánvi uprostřed stolu. Samozřejmě si vůbec nejsme jisti, jestli to děláme správně :) takže jsme maximálně vděčni za to, že je restaurace rozdělena na menší a úplně uzavřené boxy, kde máme soukromí pro své kulinářské výtvory :)

Tak a teď jaké to tedy bylo? Mám ráda maso, hovězí také, ale i přestože je Kobe beef vyhlášenou lahůdkou, na mě je zkrátka příliš mastné a tučné. Dlouho po téhle véče mi bylo dost těžko, protože na tolik tučného nejsem zvyklá, takže pro mě to rozhodně není něco, po čem bych se mohla utlouct. Bude to zkrátka hodně individuální, asi jako všechno, co se jídla týče :) A na kolik tahle sranda přišla? Za all you can eat sukijaki, jehož součástí bylo i nealko pití, jsme při odchodu platili 7 500 ¥ za jednoho. Názor na to bude mít opět každý jiný...


5. noc v KAPSLOVÉM HOTELU

Další z japonských specialit - kapslové hotely. V nich si nepronajímáte pokoj, ale kapsli, nebo jakousi buňku, které jsou namačkány jedna vedle druhé. Původně byl tento typ ubytování využíván workoholickými Japonci, kteří ve své práci končili tak pozdě, že už nemělo smysl jet domů a ráno zase zpět, a proto přespali v kapslovém hotelu. Nyní jsou hojně oblíbeny i u batůžkářů, protože jsou levné. Každá kapsle má zásuvku, lampičku a roletu na zatažení, některé vytuněné mají dokonce i minitelevizi :) Ale suma sumárum: společné sociální zázemí, místo v kapsli ani ne na to, abyste se plnohodnotně posadili, o kvalitě spánku raději pomlčím... čili tímhle to ani zdaleka nesplňovalo náš klasický ubytovací standard, ale kde jinde tuhle raritu vyzkoušet než tady, že? :) 

Často jsou kapslové hotely pouze pro muže, nebo jsou minimálně rozdělené dle pohlaví. Pokud tedy chcete zůstat spolu, musíte trochu pohledat. Já nakonec objevila kousek od Dotonbori Fuku Hostel Nagomi, který nabízí přespání i ve smíšených dormitorech a dokonce i buňky pro dvě osoby. Přicházíme těsně před půlnocí, přezujeme se do připravených papučí a zjišťujeme, že nakonec máme i takové štěstí, že vyfasujeme kapsli s oknem! Aleluja :) Sprchy a WC jsou společné, ale maximálně čisté - na záchod se stejně jako na hoře Koya mění papuče :) Na recepci je možné si za pár yenů půjčit ručník nebo dokoupit kartáček na zuby a jiné kosmetické záležitosti. Název hostelu Nagomi znamená v překladu bez stresu, pohodový... tak vám nevím. Jsme z Dotonbori tak přežraní, že je nám v podstatě jedno kam máme složit hlavu a spíše okamžitě upadáme do lehkého kómatu... spolu s několika desítkami chrápajících, fuňících a popotahujících obyvatel sousedních kapslí... 

Za kapsli v tomto výborně hodnocené hostelu jsme platili v přepočtu necelých 900,- Kč. V ceně byla jako bonus i snídaně = cereálie + mléko, čaj, káva, u které mě fascinovaly hlavně krásné prostory kuchyně/jídelny. Zařízení bylo moderní, ale na druhou stranu velice citlivě upraveno do typicky minimalistického japonské stylu.  Pokud by vás zajímalo jiné ubytko v této oblasti, moje tipy jsou takové:

  • Hostel Enisia Namba - výborně hodnocený hostel přímo u Dotonbori nabízející soukromé i smíšené pokoje v různé cenové relaci
  • Doutonbori Crystal Hotel - klasický japonský pokojík se všemi serepetičkami pro dva za cca 2 300,- Kč. Pokud chcete soukromí, je to ideální volba.


Pokračuj s námi rovnou dál do Hirošimy a na ostrov Icukušima. :)


Žádné komentáře:

Používá technologii služby Blogger.