Průjezd švýcarskými průsmyky: Grimsel, Furka, Gotthard
Po návštěvě soutěsky na řece Aare, viz předchozí článek s názvem
Naše 2 dny v oblasti Interlaken, jsme se již do Interlakenu nevraceli. Naším domovem na jednu noc se totiž
stal pár kilometrů vzdálený
penzion Terrasse Nessental, který díky skvělému majiteli a vynikajícímu rösti mohu s klidným svědomím
doporučit dál. Za
pokoj s vlastní koupelnou, snídaní a parkováním zdarma jsme platili cca 2
500 Kč. Jo a kdo neví co je rösti - nejpodobnější je to asi našemu
vošouchu (pro neplzeňáky bramboráku). Základem je placka z nastrouhaných
brambor a navrch pak přijde to, na co zrovna máte chuť. Může to být sýr,
slanina, zelenina, houby nebo třeba volské oko atd., a dohromady je to jedno
velké ŇAM!
Právě z
Terrasse Nessental
ráno vyrážíme zdolávat hned tři vysokohorské průsmyky - Grimselpass, Furkapass a Gotthardpass. Těším se, že si užijeme výhledy do zelených údolí, na okolní horské
velikány a na klikatící se serpentiny, ale realita je od mých představ zas
na hony vzdálená. Minimálně to platí pro Grimselpass, který spojuje
kanton Bern (Bernské Alpy) a kanton Valais (Urnerské Alpy). Silnice vede
okolo několika přehrad a její
nejvyšší bod se nachází v 2164 m. n. m.. Jenže my místo trekování a
focení výhledů vidíme tak akorát dešťové kapky, šedou hladinu přehrad a
velkou spoustu mlhy. Škoda. V praxi to vypadalo asi takhle...
|
|
Naštěstí se počasí umoudří alespoň na průjezd Furkapassu, ufff.
Tento průsmyk má nejvyšší bod ve výšce 2429 m. n. m. a spojuje
Gletch v kantonu Valais s Realp v kantonu Uri. A samozřejmě přes něj vede
i Grand Tour of Switzerland. Slyšeli jste o ní? Je to taková
okružní jízda celým Švýcarskem, která vás provede těmi největšími must
see. Často je značená i na silnicích, u klasických ukazatelů, jo a u těch
zajímavých míst pak stojí vždycky červená fotobrána viz foto níže. Celá
Grand Tour měří 1 600 km, ale můžete jet třeba jen část. Mrkněte na
ofiko stránky, mají je hoodně interaktivní, na můj vkus až moc, ale třeba vás to
zaujme nebo vám to pomůže sestavit vlastní itinerář pro návštěvu
Švýcarska. A teď vám dám já pár tipů na místa, kde podle mého, stojí za to
se zastavit při průjezdu Furkapassu.
|
|
Rhonegletcher
Pravděpodobně nejvýraznější místo celého Furkapassu. Právě díky němu
je Rhónský ledovec velice snadno přístupný a stala se z něj tak trochu
komerční záležitost. Pod ledovcovým jazykem se tvoří jezírko z
odtékající vody, což jak již z názvu vyplývá,
je pramen samotné řeky Rhóny, která dále napájí Ženevské
jezero, poté protíná území Francie a vlévá se až do Středozemního
moře.
Na info tabulích vás možná překvapí obrázky/fotky z konce 19. století,
na kterých Rhonegletcher končí až u osady Gletcher, odkud se z údolí
zvedá Furkapass. Od té doby se ale zkrátil o více než 1,5 kilometru!
Před X tisíci lety se samozřejmě rozkládal na ještě větší ploše, ve
Švýcarsku byl dokonce úplně největším ledovcem a dosahoval až k
Ženevě. V dnešní době má také jedno prvenství, ale ne příliš veselé...
je
jedním z nejrychleji tajících ledovců na světě. Výborné
srovnávací snímky (s posunovátky) jsou k dispozici na
těchto stránkách, tak koho by zajímalo, určitě mrkněte. Proto bych doporučila si s
návštěvou pospíšit, protože je také možné, že za "chvilku" už nebude
na co koukat.
|
|
|
|
Ledová jeskyně
Naše zkušenost - ledovec jsme navštívili v červenci, čili
na začátku sezóny, a byla tu jen hrstka lidí. Sám o sobě je
impozantní, ale přesto na něm bylo něco divného. Pak nám to
docvaklo.
Spodní část je totiž zakrytá bílými přikrývkami... normálně
jak kdybyste přehodili přes ledovec deku (?!). Ale ne tak
ledajakou, je to totiž spešl deka, která odolává UV záření a
chrání tak led před odtáváním. Účinnost je prý 50 % a ani to na
záchranu nestačí, protože celý ledovec prostě přikrýt nemůžou.
Nejvíce "dek" je samozřejmě nad Ledovou jeskyní, tak to jdeme
očíhnout.
|
|
Na několika málo metrech je k vidění onen
zářivě modrý led, který vyvolává kýžený wow efekt, a
který uvidíte na vygooglených fotkách. Zbývající část Ledové
jeskyně pak tvoří odkapávající led podepřený jakousi konstrukcí
a překrytý bílými cáry plátna. Ledová komora tam ani nebyla.
Celkově nám návštěva ledového tunelu zabrala asi tak 5 minut,
chtěli jsme být co nejrychleji venku, protože nemůžu úplně říct,
že bychom se uvnitř cítili bůhvíjak bezpečně. Pro srovnání
přihodím pod odstavec snímek z roku 2007, což není až tak dávno,
kdy vstup do jeskyně vypadal diametrálně odlišně. No... je to
zkrátka smutné kino, a za pár let už pravděpodobně Eis Grotte
ani nebudou mít kam vykutat.
Hotel Belvédère
Místo z úvodní fotky tohoto článku, dříve proslulý Hotel
Belvédère. Vznikl koncem 19. století a během několika desetiletí
se stal
jedním z nejvyhledávanějších hotelů ve Švýcarských Alpách. Je umístěn přímo v jedné ze serpentin, zhruba 200 metrů od
vstupu k ledovci Rhonegletcher. V dobách jeho největší slávy
měli ubytovaní k dispozici ten nejluxusnější výhled,
protože ledovcový splaz bylo možné spatřit přímo z hotelových
oken. Jenže masa ledu se v průběhu let kvůli klimatickým
změnám velmi znatelně zmenšovala, a čím dál tím méně zasahovala
do údolí, s čímž postupně opadal i zájem o zdejší ubytování.
Projíždějícím lidem stačilo k návštěvě ledovce pár hodin, poté
se v hotelu stavili na kafe nebo oběd, ale motivace zůstat zde
přes noc již chyběla.
Konec provozu byl oznámen v roce 2016 a nyní už tento
ikonický hotel slouží jen jako fajnová foto atrakce.
James Bond Strasse
Furkapass se stal i filmovou lokací pro jednu bondovku,
konkrétně Goldfinger z roku 1964. Sean Connery tady se
svým Astonem Martinem stříhal zatáčky při honičce s
Goldfingerovým Rolls Roycem, dokonce i Hotel Belvedere míjeli.
Už tyto filmové výhledy byly nádherné, a co teprve na vlastní
oči.
Na východní straně průsmyku, kousek nad vesnicí Realp, je
dokonce přímo místo s názvem James Bonds Strasse. Na google mapy
jej zadávejte jako "James Bond Parklücke". Najdete tu
parkovací místo tak pro dvě auta, lavičku a cedulku se
vzpomínkou na Seana Conneryho, která dokonce hraje znělku z Goldfingera. Právě odtud se
otevírá skvělý výhled na údolí, pasoucí se krávy a
Realp.
|
|
|
|
Teufelbrücke
Název Teufelbrücke znamená v překladu Ďáblův most s čímž je
samozřejmě spojena nejedna legenda. Ta nejomílanější pojednává
o tom, jak se místní snažili vystavět most přes řeku, což se
jim ne a ne podařit. Nakonec si přivolali na pomoc samotného
ďábla. Ten jim most postavil, ale pod podmínkou, že si vezme
první duši, která přes něj přejde na druhou stranu. Místní
však ďábla přechytračili a jako první poslali přes most
kozu.
Když odhlédneme od povídaček, Ďáblův most
překlenuje řeku Reuss, která protéká kaňonem Schöllenen,
a je dokonce tím úplně nejužším místem celého Gotthardského
průsmyku. Původní most byl postaven ve 13. století ze dřeva, a
dnes... to už je jiná story.
Dnes jsou tu k vidění rovnou tři mosty! Jeden pro auta,
jeden pro pěší a jeden pro vlaky... všechny kamenné.
|
|
Dostupnost - přímo u silnice je parkoviště, kde můžete na
45 minut zaparkovat zdarma. Dá se udělat krátký okruh (na
mapy.cz najdete jako Rundweg Schöllenen), během kterého:
- uvidíte pár metrů ruského území - konkrétně pomník generála Suvorovova, který Švýcaři věnovali Rusům za pomoc v bitvě proti Napoleonovi.
- od pomníku se dá absolvovat i via ferrata Diavolo (B/C)
- se pokocháte vyhlídkou na všechny 3 mosty i na úchvatný kaňon Schöllenen
- na železničním mostě možná budete mít štěstí na proslulý červený vláček Glacier Express
- projdete vojenským tunelem ve skále
 |
 |
Pokud se nerozhodnete pro ferratu, tak všechno výše popsané +
hromadu fotek, stihnete během těch 45 minut gratis parkování.
Celkem výhodné zastavení co? Ne vážně, fakt to stojí za to,
takže jestli tady budete projíždět, určitě Ďáblův most na svůj
program zařaďte. No... řekla bych, že za jeden den jsme toho
stihli až až, takže poslední lokaci z našeho týdenního
putování Švýcarskem jsem si nechala na další článek - viz Saxer Lücke + střípky z Lichtenštejnska.
Pokud vám tyto informace pomohly ušetřit trochu času nebo peněz nebo obojího, můžete mě třeba "pozvat na kafe" a přispět tak na provoz Vorvaně :) číslo účtu / QR kód: 1257951017/3030
Žádné komentáře: