Průjezd švýcarskými průsmyky: Grimsel, Furka, Gotthard

října 04, 2021

Po návštěvě soutěsky na řece Aare, viz předchozí článek s názvem Naše 2 dny v oblasti Interlaken, jsme se již do Interlakenu nevraceli. Naším domovem na jednu noc se totiž stal pár kilometrů vzdálený penzion Terrasse Nessental, který díky skvělému majiteli a vynikajícímu rösti mohu s klidným svědomím doporučit dál. Za pokoj s vlastní koupelnou, snídaní a parkováním zdarma jsme platili cca 2 500 Kč. Jo a kdo neví co je rösti - nejpodobnější je to asi našemu vošouchu (pro neplzeňáky bramboráku). Základem je placka z nastrouhaných brambor a navrch pak přijde to, na co zrovna máte chuť. Může to být sýr, slanina, zelenina, houby nebo třeba volské oko atd., a dohromady je to jedno velké ŇAM!

Právě z Terrasse Nessental ráno vyrážíme zdolávat hned tři vysokohorské průsmyky - Grimselpass, Furkapass a Gotthardpass. Těším se, že si užijeme výhledy do zelených údolí, na okolní horské velikány a na klikatící se serpentiny, ale realita je od mých představ zas na hony vzdálená. Minimálně to platí pro Grimselpass, který spojuje kanton Bern (Bernské Alpy) a kanton Valais (Urnerské Alpy). Silnice vede okolo několika přehrad a její nejvyšší bod se nachází v 2164 m. n. m.. Jenže my místo trekování a focení výhledů vidíme tak akorát dešťové kapky, šedou hladinu přehrad a velkou spoustu mlhy. Škoda. V praxi to vypadalo asi takhle...


Naštěstí se počasí umoudří alespoň na průjezd Furkapassu, ufff. Tento průsmyk má nejvyšší bod ve výšce 2429 m. n. m. a spojuje Gletch v kantonu Valais s Realp v kantonu Uri. A samozřejmě přes něj vede i Grand Tour of Switzerland. Slyšeli jste o ní? Je to taková okružní jízda celým Švýcarskem, která vás provede těmi největšími must see. Často je značená i na silnicích, u klasických ukazatelů, jo a u těch zajímavých míst pak stojí vždycky červená fotobrána viz foto níže. Celá Grand Tour měří 1 600 km, ale můžete jet třeba jen část. Mrkněte na ofiko stránky, mají je hoodně interaktivní, na můj vkus až moc, ale třeba vás to zaujme nebo vám to pomůže sestavit vlastní itinerář pro návštěvu Švýcarska. A teď vám dám já pár tipů na místa, kde podle mého, stojí za to se zastavit při průjezdu Furkapassu.



Rhonegletcher


Pravděpodobně nejvýraznější místo celého Furkapassu. Právě díky němu je Rhónský ledovec velice snadno přístupný a stala se z něj tak trochu komerční záležitost. Pod ledovcovým jazykem se tvoří jezírko z odtékající vody, což jak již z názvu vyplývá, je pramen samotné řeky Rhóny, která dále napájí Ženevské jezero, poté protíná území Francie a vlévá se až do Středozemního moře.


Dostupnost: parkoviště je bezplatné a najdete na něm stánek s rychlým občerstvením i prodejnu se suvenýry. Pokud ovšem chcete spatřit ledovec na vlastní oči, budete muset zaplatit vstup, jinak z parkoviště uvidíte prdlačku. Vstupné v roce 2021 přijde na 9 CHF pro dospělého a pozor pouze hotově (platba kartou byla za příplatek). Za tuto cenu se pokocháte pohledem na ledovec z vyhlídkové plošiny, pročtete si naučné tabule a omrknete  Eis Grotte = Ledovou jeskyni.

Na info tabulích vás možná překvapí obrázky/fotky z konce 19. století, na kterých Rhonegletcher končí až u osady Gletcher, odkud se z údolí zvedá Furkapass. Od té doby se ale zkrátil o více než 1,5 kilometru! Před X tisíci lety se samozřejmě rozkládal na ještě větší ploše, ve Švýcarsku byl dokonce úplně největším ledovcem a dosahoval až k Ženevě. V dnešní době má také jedno prvenství, ale ne příliš veselé... je jedním z nejrychleji tajících ledovců na světě. Výborné srovnávací snímky (s posunovátky) jsou k dispozici na těchto stránkách, tak koho by zajímalo, určitě mrkněte. Proto bych doporučila si s návštěvou pospíšit, protože je také možné, že za "chvilku" už nebude na co koukat.



Ledová jeskyně


Upřímně, tohle bylo za mě veliké zklamání. Nedokážu přesně říct, co jsem si představovala, ale z různých zdrojů jsem četla jen samou chválu a úžas. Ledový tunel s ledovou komoru se tady vysekává již od roku 1870, na začátku sezóny měří cca 100 metrů a s postupným oteplováním (a prouděním davů turistů) se zkracuje. 

Naše zkušenost - ledovec jsme navštívili v červenci, čili na začátku sezóny, a byla tu jen hrstka lidí. Sám o sobě je impozantní, ale přesto na něm bylo něco divného. Pak nám to docvaklo. Spodní část je totiž zakrytá bílými přikrývkami... normálně jak kdybyste přehodili přes ledovec deku (?!). Ale ne tak ledajakou, je to totiž spešl deka, která odolává UV záření a chrání tak led před odtáváním. Účinnost je prý 50 % a ani to na záchranu nestačí, protože celý ledovec prostě přikrýt nemůžou. Nejvíce "dek" je samozřejmě nad Ledovou jeskyní, tak to jdeme očíhnout.



Na několika málo metrech je k vidění onen zářivě modrý led, který vyvolává kýžený wow efekt, a který uvidíte na vygooglených fotkách. Zbývající část Ledové jeskyně pak tvoří odkapávající led podepřený jakousi konstrukcí a překrytý bílými cáry plátna. Ledová komora tam ani nebyla. Celkově nám návštěva ledového tunelu zabrala asi tak 5 minut, chtěli jsme být co nejrychleji venku, protože nemůžu úplně říct, že bychom se uvnitř cítili bůhvíjak bezpečně. Pro srovnání přihodím pod odstavec snímek z roku 2007, což není až tak dávno, kdy vstup do jeskyně vypadal diametrálně odlišně. No... je to zkrátka smutné kino, a za pár let už pravděpodobně Eis Grotte ani nebudou mít kam vykutat.




Hotel Belvédère


Místo z úvodní fotky tohoto článku, dříve proslulý Hotel Belvédère. Vznikl koncem 19. století a během několika desetiletí se stal jedním z nejvyhledávanějších hotelů ve Švýcarských Alpách. Je umístěn přímo v jedné ze serpentin, zhruba 200 metrů od vstupu k ledovci Rhonegletcher. V dobách jeho největší slávy měli ubytovaní k dispozici ten nejluxusnější výhled, protože ledovcový splaz bylo možné spatřit přímo z hotelových oken. Jenže masa ledu se v průběhu let kvůli klimatickým změnám velmi znatelně zmenšovala, a čím dál tím méně zasahovala do údolí, s čímž postupně opadal i zájem o zdejší ubytování. Projíždějícím lidem stačilo k návštěvě ledovce pár hodin, poté se v hotelu stavili na kafe nebo oběd, ale motivace zůstat zde přes noc již chyběla. Konec provozu byl oznámen v roce 2016 a nyní už tento ikonický hotel slouží jen jako fajnová foto atrakce. 



James Bond Strasse


Furkapass se stal i filmovou lokací pro jednu bondovku, konkrétně Goldfinger z roku 1964. Sean Connery tady se svým Astonem Martinem stříhal zatáčky při honičce s Goldfingerovým Rolls Roycem, dokonce i Hotel Belvedere míjeli. Už tyto filmové výhledy byly nádherné, a co teprve na vlastní oči. 

Na východní straně průsmyku, kousek nad vesnicí Realp, je dokonce přímo místo s názvem James Bonds Strasse. Na google mapy jej zadávejte jako "James Bond Parklücke". Najdete tu parkovací místo tak pro dvě auta, lavičku a cedulku se vzpomínkou na Seana Conneryho, která dokonce hraje znělku z Goldfingera. Právě odtud se otevírá skvělý výhled na údolí, pasoucí se krávy a Realp.



Teufelbrücke


Tenhle můj poslední tip leží cca 10 km za Realpem, už tedy není součástí Furkapassu, ale třetího dnešního průsmyku - Gotthardpassu, který spojuje italský kanton Ticino s kantonem Uri

Název Teufelbrücke znamená v překladu Ďáblův most s čímž je samozřejmě spojena nejedna legenda. Ta nejomílanější pojednává o tom, jak se místní snažili vystavět most přes řeku, což se jim ne a ne podařit. Nakonec si přivolali na pomoc samotného ďábla. Ten jim most postavil, ale pod podmínkou, že si vezme první duši, která přes něj přejde na druhou stranu. Místní však ďábla přechytračili a jako první poslali přes most kozu. 

Když odhlédneme od povídaček, Ďáblův most překlenuje řeku Reuss, která protéká kaňonem Schöllenen, a je dokonce tím úplně nejužším místem celého Gotthardského průsmyku. Původní most byl postaven ve 13. století ze dřeva, a dnes... to už je jiná story. Dnes jsou tu k vidění rovnou tři mosty! Jeden pro auta, jeden pro pěší a jeden pro vlaky... všechny kamenné.


Dostupnost - přímo u silnice je parkoviště, kde můžete na 45 minut zaparkovat zdarma. Dá se udělat krátký okruh (na mapy.cz najdete jako Rundweg Schöllenen), během kterého:

  • uvidíte pár metrů ruského území - konkrétně pomník generála Suvorovova, který Švýcaři věnovali Rusům za pomoc v bitvě proti Napoleonovi. 
  • od pomníku se dá absolvovat i via ferrata Diavolo (B/C)
  • se pokocháte vyhlídkou na všechny 3 mosty i na úchvatný kaňon Schöllenen
  • na železničním mostě možná budete mít štěstí na proslulý červený vláček Glacier Express
  • projdete vojenským tunelem ve skále


Pokud se nerozhodnete pro ferratu, tak všechno výše popsané + hromadu fotek, stihnete během těch 45 minut gratis parkování. Celkem výhodné zastavení co? Ne vážně, fakt to stojí za to, takže jestli tady budete projíždět, určitě Ďáblův most na svůj program zařaďte. No... řekla bych, že za jeden den jsme toho stihli až až, takže poslední lokaci z našeho týdenního putování Švýcarskem jsem si nechala na další článek - viz Saxer Lücke + střípky z Lichtenštejnska.




Žádné komentáře:

Používá technologii služby Blogger.