 |
 |
Tak a teď ten průzkum města. Památkáře bude nejvíc zajímat
čtvrť Higashiyama, kde najdete na jednom místě nejvíce chrámů, klášterů a zahrad. Je to perfektní procházka typickými japonskými uličkami s dřevem obloženými domky, které uvnitř skrývají různé krámky se suvenýry či s jídlem. Mladé holčiny si v Higashiyama půjčí kimona, nechají si udělat drdůlek, obují nepohodlné vysoké pantofle a vyrazí... pózovat a fotit se na každém zhruba metru a půl. Nutno uznat, že většině Japonek to fakt sekne. Blondýna v kimonu by vypadala přinejmenším podivě. No nic...
Tou nejslavnější stavbou je tady nejspíš
buddhistický chrám Kiyomizu-dera, jehož historie sahá až do 8. století. Samozřejmě je jednou ze zmiňovaných památek UNESCO a vidět jej můžete za 400 ¥ i zevnitř. Oblíbený je také
Stříbrný pavilón = Ginkakuji, který je cílovou stanicí tzv.
Stezky filozofů. Tahle cca dva kilometry dlouhá trasa vede od chrámu Nanzenji podél vodního kanálu a největší nápor turistů je tu samozřejmě na jaře, kdy kvetou sakury.
Ginkakuji má ještě svůj protějšek
Zlatý pavilón Kinkakuji, ten se však nachází už v jiné části Kjóta. Jeho fotky jsou na internetu velmi populární, ale my jsme jeho návštěvu už nestihli. Asi bychom stihli, ale byly důležitější věci na práci. Třeba jídlo :) Jako je v
Osace jídelní ulice Dotonbori, tak v Kjótu je to
Nishiki Market. Rozdíl je v tom, že tady se jedná spíše o tržnici, kde místní nakupují ingredience pro sebe nebo do svých podniků. Tady budou v sedmém nebi hlavně
milovníci street foodu. Tolik chutí a vůní! Nebudete vědět, co si dát dřív: grilované maso, mořské plody, chobotničky na špejli, pražené rybky, oříšky, mořské řasy, matcha zmrzlina, rýžové knedlíčky, takayaki, čaj, saké, nakládaná zelenina, sladkosti atd atd. Hned vedle se pak táhne nákupní ulice s oblečením a suvenýry. Obchůdky mají opravdu veliký výběr, a většina byla dokonce tax free od nějaké částky. Každopádně nekupujte suvenýry hned v prvním krámku - jsou mezi nimi velké cenové rozdíly a vyplatí se trochu to porovnat.
Pokud si chcete vyloženě sednout do restaurace a jídlo si patřičně vychutnat, vyzkoušejte tradiční
kaiseki = menu o několika chodech, kdy jsou pokrmy pečlivě nakombinované podle chuti, struktury, barvy. Důraz se tady klade na sebemenší detail, často je i jídlo tématicky zaměřené např. na roční období. Perfekcionisti si tady jistě přijdou na své. Samozřejmě podniky nabízející kaiseki jsou cenově na míle vzdálené od street foodu a také nejsou na každém rohu, takže je nutné trochu pohledat (zkuste např.
tripadvisor). Dost se jich nachází ve
čtvrti Gion, která je sama o sobě jedním z velkých lákadel Kjóta. Proč? Protože Gion je jedním z mála míst na světě, kde můžete spatřit opravdovou gejšu. Právě v těchto ulicích s typickými dřevěnými domky se natáčel i stejnojmenný
film - Gejša. Jen pro ujasnění: gejša není prostitutka, je to spíše luxusní společnice a umělkyně. Dříve jich po Japonsku běhalo na desítky tisíc, dnes se gejši počítají na pouhé stovky, avšak prestiž jim stále zůstává. Pravé gejši (na rozdíl od falešných nebo učnic tzv.
maiko) se s vámi nebudou ochotně fotit, pózovat apod. - v Gionu jsou dokonce rozmístěné cedulky s nápisy, že se nemají gejši nahánět nebo na ně sahat. Třeba ale budete mít štěstí a nějakou při vaší návštěvě zahlédnete :)
Navrch přidám ještě pár míst vhodných na půldenní nebo celodenní výlet. Všechna jsou dostupná vlakem, takže pokud máte svůj JRP, neutratíte za dopravu ani ¥ navíc. Čas cesty je uveden z Kyoto Station.
1. Arashiyama Bamboo Grove
cílová stanice - Saga-Arashiyama (Sagano line), cesta cca 20 minut
Ikonický bambusový lesík na okraji Kjóta, který určitě znáte z fotek, které kolují internetem. Člověk z nich snadno získá pocit, že je to nekonečná oáza klidu a zeleně, kde nebude ničím a nikým rušen apod. No tak to ani omylem!! Za prvé je narvaný turisty. Za druhé dohromady tato stezka měří asi tak 500 metrů. Takže v podstatě jdete 500 metrů v chumlu lidí, co se snaží pořídit fotku tak, aby to vypadalo, že tam jsou sami. Ha ha. Když jsme sem došli, tak začalo pršet, takže lidí je takové přijatelné množství, minimálně nejdeme ve štrúdlu, ale i tak mě Arashiyama nijak zvlášť neoslnila. Jediné pozitivum spatřuji v tom, že se zde neplatí žádný vstup... a ještě vlastně fakt, že všude v okolí prodávají matcha zmrzku. U jednoho stánku mají dokonce zmrzlinu, která drží v kornoutku, i když se otočí vzhůru nohama :) Zvláštní přísadou jsou sójové boby (tofu), takže zmrzka není moc sladká ani kalorická. Zadejte si do navigace
Kyozuan a určitě to trefíte.
Na konci stezky můžete odbočit do přilehlého
parku Kameyama-koen rozkládajícím se na břehu řeky Katsura. Tady zkontrolujete modřiny, které jste obdrželi při "poklidné procházce bambusovým lesíkem", konečně se nadechnete a užijete si fakt, že kolem sebe máte prostor víc jak pár desítek centimetrů. Pak můžete pokračovat dál. Třeba na protější břeh řeky, kde by vás ještě mohl zajímat
Iwatayama Monkey Park. Vstupné stojí 550 ¥, přičemž jste s opičkami v bezprostřední blízkosti a můžete je i nakrmit.
2. Fushimi Inari
cílová stanice - Inari Station (Nara line), cesta cca 5 minut
Nejvýznamnější
šintoistický svatyně v Japonsku zasvěcená božstvu
Inari =
božstvu rýže, plodnosti, úspěchu a blahobytu.
Fushimi Inari je typická svými více než 10 000 oranžovými
torii brankami, které jsou poskládané jedna za druhou. Dohromady tak tvoří doslova tunel vedoucí až na vrchol posvátného kopce Inari (233 m. n. m.). Torii zde nejsou postavené náhodně. Každou z nich darovala nějaká firma nebo dokonce jednotlivec jako poděkování božstvu Inari za své úspěchy a prosperitu. Na sloupku branky tedy nejsou žádná náboženská hesla či verše, ale je na nich vyraženo datum darování a jméno organizace. Pokud byste si chtěli pojistit přízeň bohů, připravte si na takovou torii branku cca milion ¥ :)
 |
| lišky symbolizují posly bohů |
Samozřejmě je to turisticky zprofanované místo stejně jako Arashiyama, ani tady se totiž neplatí vstupné, ale většinu lidí odradí fakt, že celá trasa zabere 3-4 hodiny chůze... do kopce. Takže na začátku všichni běží, aby ukořistili nejlepší fotku, ale postupně se dav roztrhává. Ve finále je to tak, že se 80 % turistů vyfotí u prvních pár branek a mažou zpátky na vlak. Vám tedy stačí popojít pár metrů a můžete se kochat dle libosti a bez toho, aby vám někdo lezl do záběru.
malé torii branky cestou na Inari:
3. Byodoin
cílová stanice - Uji Station (Nara line), cesta 20 - 30 minut dle typu vlaku
 |
| řeka Uji |
Když u Fushimi Inari znovu nasednete na vlak a budete ještě pár minut pokračovat, narazíte na
město Uji, kde s velkou pravděpodobností vystoupíte skoro sami. Většina turistů totiž jede rovnou do Nary, ale téhle zastávky určitě nebudete litovat. Okolí Uji totiž poskytuje ideální podnebí a úrodnou půdu díky kterým se právě tady pěstuje ten
nejkvalitnější japonský čaj. Není nic jednoduššího než si sednout do nejbližší čajovny a vychutnat si šálek vyšší sorty čaje -
Matcha, Sencha nebo Gyokuro. Mnoho podniků také nabízí exkurzi do tajů jeho zpracování a přípravy tradičního čajového obřadu. Jo není to prča - musíte mít pod kontrolou množství čajových lístků, teplotu vody i metodu přípravy atd.
Hlavním lákadlem je tady ale
buddhistický chrám Byodoin. Tak trochu jsme si mysleli, že ho omrkneme jen zvenku, ale brána, kde se vybíralo vstupné, byla ještě mnohem dříve než jsme měli šanci chrám zahlédnout :) Vstup je tedy zpoplatněný 600 ¥ + jednou za 20 minut pouští 50 lidí na speciální prohlídku národního japonského pokladu v části
Phoenix Hall za příplatek 300 ¥. Byodoin stojí uprostřed jezera a se svými typickými červenými mostíky a sloupky je neskutečně fotogenický. Projít si můžete i moc hezké a zajímavé
muzeum Hoshokan a zahrady s moderní čajovnou (čaj + sladkost cenově cca 600 ¥). Pokud ale vyjdete ven z areálu a zamíříte k řece Uji, narazíte na veřejnou čajovnu, kde se můžete osvěžit čajem dokonce zadarmo. Místní tam posedávají, čtou si noviny a relaxují, prostě pohoda a klid.
4. Nara
cílová stanice - Nara Station (Nara Line), cesta cca 45 minut
Konečnou stanice stejnojmenné linky a jeden z nejčastějších turistických cílů v Japonsku. Takže trochu rozdíl oproti poklidnému Uji :) Z nádraží vede do areálu ulice s obchody, restauracemi a kavárnami. Doporučuji zde ochutnat místní specialitu
kakinoha zuši = spešl lisované sushi zabalené do tomelových listů. Dělá se to tak, že se ryba (makrela nebo losos) nasolí a naoctuje, a druhý den se vtlačí do rýže. Nakrájí se to na malé kousky, zabalí do listů a poté se zatíží závažím, aby se přes noc lisovalo. Ňamka a s japonskou precizností vám to dají s sebou zabalené v krabici a a navíc ještě v tašce i s ledem :)
Nara byla hlavním městem Japonska ještě před Kjótem (v 8. století), dnes sem lidi jezdí kvůli
rozlehlému parku se srnkami a velkým množstvím UNESCO památek. V podstatě každá druhá stavba je součástí světového dědictví a mezitím vším pobíhá
ohromné množství srnek, asi tak bych to specifikovala. Až zahlédnete první kousky, nemá smysl za nimi nijak zvlášť utíkat, uvidíte jich ještě další stovky. Jsou totálně laxní a nechají se i hladit. A hlavně krmit. V parku jsou stánky prodávající suchary za 150 ¥, které pak srnky žebrají kýváním hlavou, což vypadá jako poklona. Ve finále to vypadá tak, že si houfy praštěných turistů natáčejí "klanějící se" srnky stylem v jedné ruce mobil ve druhé suchar, různě je provokují, utíkají před nimi apod. Mno... suma sumárum spousta chrámů, spousta srnek a spousta lidí...
V Nara nám vyšlo úplně perfektní počasí, takže jsme to vzali spíš jako procházku parkem a dovnitř jsme šli pouze do
chrámu Todai-ji (vstupné 600 ¥). Tato nádherná stavba se pyšní hned dvěma "nej". Jedná se o největší dřevěnou konstrukci na světě, a to je chrám ještě cca o 33 % menší než jeho předchůdce. A za druhé je uvnitř umístěna ohromná 15 metrů vysoká pozlacená
socha sedícího Buddhy, která je nejspíš největší bronzovou sochou vůbec. V trámu u východu z chrámu je díra, která velikostně odpovídá nosní dírce tohoto bronzového Buddhy. Kdo prý tímto otvorem dokáže prolézt, dosáhne věčné nirvány. Díra je fakt malá, takže se skrz ní prodíral jen zástup dětí. Dospělí se nirvány už očividně nedočkají :)
K vidění je toho v Nara opravdu hodně, takže pokud máte čas a chcete si památky (a srnky) užít v klidu a beze spěchu, klidně si zde naplánujte i jednu noc. Ubytovacích kapacit všech kategorií je dostatek, např.:
- levný - HARUYA Naramachi - kapsle za cca 470,- Kč osoba nebo malý japonský pokojík pro dva se společnou koupelnou za cca 1200,- Kč
- střední - Super Hotel Lohas - typický japonský hotel i se snídaní za cca 1450,- Kč
- luxus - Asukasou - luxusní japonské pokoje přímo u Nara parku za cca 4 500,- Kč
Samurajské hrady jsou v mnoha ohledech velice specifické. V první řadě většinou stojí na vysokém a detailně propracovaném
kamenném podstavci, aby se minimalizovaly otřesy při častých zemětřeseních. I samotná jejich konstrukce je naprosto unikátní - je totiž složená z mohutných dřevěných trámů, které do sebe přesně zapadají. Samozřejmě s faktem, že je hrad celý ze dřeva, existovalo i velké riziko požáru. Japonci tak začali vyrábět
speciální střešní tašky, které se vypalovaly při echt vysoké teplotě, aby odolaly případným hořícím šípům atd. Velmi propracovaný byl také jejich
obranný systém. Než se totiž dostanete k samotnému hradu musíte se vymotat z matoucího labyrintu uliček, bašt, branek a nádvoří vedoucích k hlavní věži. Útočníci by museli postupovat k hradu ve spirálách a obránci by měli čas na to pálit z propracovaných střílen a skrytých dvířek. Nic z toho ale nebylo potřeba, protože Himeji nebyl nikdy dobyt ani napaden.
Většina turistů, kteří do Japonska přiletí, mají naplánovanou trasu Tokio-Fuji-Kjóto, což vlastně docela chápu. Když jste omezeni časem, chcete prostě z dané lokality vidět co nejvíc za každou cenu. A tady přichází na scénu Kjóto se svou kupou památek a typickou japonskou kulturou, zkrátka ideální základna pro poznání všeho, co člověk od Japonska očekává a kvůli čemu sem člověk přijede. My jsme samozřejmě měli itinerář postavený trochu jinak, ale i tak jsme nějaký ten čas v Kjótu strávili a po dvě noci byl naším domovem tenhle senzační apartmán Japaning Hotel Briller Kyoto, který se mi povedlo rezervovat v přepočtu za 900,- Kč/noc. Moderní, útulný, vybavený, jednoduchý self-check-in a navíc kousek od vlakového nádraží Kyoto Station. No prostě bájo a velká spokojenost!
Pokud si chcete vyloženě sednout do restaurace a jídlo si patřičně vychutnat, vyzkoušejte tradiční kaiseki = menu o několika chodech, kdy jsou pokrmy pečlivě nakombinované podle chuti, struktury, barvy. Důraz se tady klade na sebemenší detail, často je i jídlo tématicky zaměřené např. na roční období. Perfekcionisti si tady jistě přijdou na své. Samozřejmě podniky nabízející kaiseki jsou cenově na míle vzdálené od street foodu a také nejsou na každém rohu, takže je nutné trochu pohledat (zkuste např. tripadvisor). Dost se jich nachází ve čtvrti Gion, která je sama o sobě jedním z velkých lákadel Kjóta. Proč? Protože Gion je jedním z mála míst na světě, kde můžete spatřit opravdovou gejšu. Právě v těchto ulicích s typickými dřevěnými domky se natáčel i stejnojmenný film - Gejša. Jen pro ujasnění: gejša není prostitutka, je to spíše luxusní společnice a umělkyně. Dříve jich po Japonsku běhalo na desítky tisíc, dnes se gejši počítají na pouhé stovky, avšak prestiž jim stále zůstává. Pravé gejši (na rozdíl od falešných nebo učnic tzv. maiko) se s vámi nebudou ochotně fotit, pózovat apod. - v Gionu jsou dokonce rozmístěné cedulky s nápisy, že se nemají gejši nahánět nebo na ně sahat. Třeba ale budete mít štěstí a nějakou při vaší návštěvě zahlédnete :)
Nejvýznamnější šintoistický svatyně v Japonsku zasvěcená božstvu Inari = božstvu rýže, plodnosti, úspěchu a blahobytu. Fushimi Inari je typická svými více než 10 000 oranžovými torii brankami, které jsou poskládané jedna za druhou. Dohromady tak tvoří doslova tunel vedoucí až na vrchol posvátného kopce Inari (233 m. n. m.). Torii zde nejsou postavené náhodně. Každou z nich darovala nějaká firma nebo dokonce jednotlivec jako poděkování božstvu Inari za své úspěchy a prosperitu. Na sloupku branky tedy nejsou žádná náboženská hesla či verše, ale je na nich vyraženo datum darování a jméno organizace. Pokud byste si chtěli pojistit přízeň bohů, připravte si na takovou torii branku cca milion ¥ :)
Konečnou stanice stejnojmenné linky a jeden z nejčastějších turistických cílů v Japonsku. Takže trochu rozdíl oproti poklidnému Uji :) Z nádraží vede do areálu ulice s obchody, restauracemi a kavárnami. Doporučuji zde ochutnat místní specialitu kakinoha zuši = spešl lisované sushi zabalené do tomelových listů. Dělá se to tak, že se ryba (makrela nebo losos) nasolí a naoctuje, a druhý den se vtlačí do rýže. Nakrájí se to na malé kousky, zabalí do listů a poté se zatíží závažím, aby se přes noc lisovalo. Ňamka a s japonskou precizností vám to dají s sebou zabalené v krabici a a navíc ještě v tašce i s ledem :)
Nara byla hlavním městem Japonska ještě před Kjótem (v 8. století), dnes sem lidi jezdí kvůli rozlehlému parku se srnkami a velkým množstvím UNESCO památek. V podstatě každá druhá stavba je součástí světového dědictví a mezitím vším pobíhá ohromné množství srnek, asi tak bych to specifikovala. Až zahlédnete první kousky, nemá smysl za nimi nijak zvlášť utíkat, uvidíte jich ještě další stovky. Jsou totálně laxní a nechají se i hladit. A hlavně krmit. V parku jsou stánky prodávající suchary za 150 ¥, které pak srnky žebrají kýváním hlavou, což vypadá jako poklona. Ve finále to vypadá tak, že si houfy praštěných turistů natáčejí "klanějící se" srnky stylem v jedné ruce mobil ve druhé suchar, různě je provokují, utíkají před nimi apod. Mno... suma sumárum spousta chrámů, spousta srnek a spousta lidí...
V Nara nám vyšlo úplně perfektní počasí, takže jsme to vzali spíš jako procházku parkem a dovnitř jsme šli pouze do chrámu Todai-ji (vstupné 600 ¥). Tato nádherná stavba se pyšní hned dvěma "nej". Jedná se o největší dřevěnou konstrukci na světě, a to je chrám ještě cca o 33 % menší než jeho předchůdce. A za druhé je uvnitř umístěna ohromná 15 metrů vysoká pozlacená socha sedícího Buddhy, která je nejspíš největší bronzovou sochou vůbec. V trámu u východu z chrámu je díra, která velikostně odpovídá nosní dírce tohoto bronzového Buddhy. Kdo prý tímto otvorem dokáže prolézt, dosáhne věčné nirvány. Díra je fakt malá, takže se skrz ní prodíral jen zástup dětí. Dospělí se nirvány už očividně nedočkají :)
K vidění je toho v Nara opravdu hodně, takže pokud máte čas a chcete si památky (a srnky) užít v klidu a beze spěchu, klidně si zde naplánujte i jednu noc. Ubytovacích kapacit všech kategorií je dostatek, např.:
Samurajské hrady jsou v mnoha ohledech velice specifické. V první řadě většinou stojí na vysokém a detailně propracovaném kamenném podstavci, aby se minimalizovaly otřesy při častých zemětřeseních. I samotná jejich konstrukce je naprosto unikátní - je totiž složená z mohutných dřevěných trámů, které do sebe přesně zapadají. Samozřejmě s faktem, že je hrad celý ze dřeva, existovalo i velké riziko požáru. Japonci tak začali vyrábět speciální střešní tašky, které se vypalovaly při echt vysoké teplotě, aby odolaly případným hořícím šípům atd. Velmi propracovaný byl také jejich obranný systém. Než se totiž dostanete k samotnému hradu musíte se vymotat z matoucího labyrintu uliček, bašt, branek a nádvoří vedoucích k hlavní věži. Útočníci by museli postupovat k hradu ve spirálách a obránci by měli čas na to pálit z propracovaných střílen a skrytých dvířek. Nic z toho ale nebylo potřeba, protože Himeji nebyl nikdy dobyt ani napaden.
Žádné komentáře: